Petr Zavadil 
Translator

on Lyrikline: 10 poems translated

from: spanish to: czech

Original

Translation

El Libro, tras la duna X

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Comenzaba a saber
(pero sólo del modo en que ignorarlo
es una forma de conocimiento)
que, al igual que el silencio
ha de ser una parte del decir, que al igual
que la visión del cielo
forma parte del cielo,
una nube interior, muy parecida
a la que fluye quieta en la mañana
hecha de transparencia entrecruzada,
se alza hasta la visión
de la nada que somos, y que es todo.
Y la visión del hombre
se llega a transformar en la experiencia
de esta nada que está en ninguna parte.
Es una nube. Sólo
años después sabría que su nombre,
entre otros nombres justos que la llaman
y el nombre conseguido de los nombres,
es la nube clarísima
del no saber, la nube
interna del amor
y la contemplación. Es una nube
oscura y clara a un tiempo,
hecha de cegadora oscuridad.

Por este tiempo comencé a sentir
la sombra de esa nube
ante mí, precediendo
a menudo mis pasos,
y seguirla fue a veces   
un acto de inocencia.
Era sólo una sombra, y ya sentía
su potestad, con todo.  
Aquella nube, aquella
sombra del no saber era un saber.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou X

czech

Začínal jsem tušit
(ale jen proto, že netušit
je také způsob poznání),
že stejně jako má ticho
být součástí řeči, že stejně
jako vidění nebe
je součástí nebe,
jakýsi vnitřní oblak, velmi podobný
tomu, který klidně plyne ránem,
vzniklý křížením průsvitností,
se vzedme k vidění
nicoty, jíž jsme a která je vším.
A lidské vidění
se dokáže proměnit ve zkušenost
té nicoty, která je nikde.
Je to oblak. Až
po letech se dovím, že jeho jméno,
mezi jinými, jimiž je správně volán,
a jméno vytrysklé z ostatních jmen
je přejasný oblak
nevědomí, niterný
oblak lásky
a rozjímání. Je to oblak
temný a jasný zároveň,
stvořený z oslnivé tmy.

Tehdy jsem začal
stín toho oblaku cítit
před sebou, jak často
vedl mé kroky,
a jít za ním bylo občas
nevinným činem.
Byl to jen stín a už jsem cítil
jeho moc i vše, co k ní patří.
Ten oblak, ten
stín nevědomí byl vědomím.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna IX

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Rosa carnal del risco, oscuro nudo
de pétalos que abrazan los soles y las lunas
y los aires que soplan desde el mar atezado,
animal que reposa: mira pasar a un niño.

Tú que fuiste mirada y que gobiernas
las horas y los días y las noches
en lo invisible que renace, mira
a un niño abandonar tu paraje aterido.

Míralo despoblar tu reino absorto,
dejar tu compañía para siempre,
el grácil contubernio. Un niño deja
el exento país entre el gorrión y el góngaro.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou IX

czech

Masitá růže útesu, temný uzel
lístků, jež objímají slunce a luny
a závany od hladkého moře,
znavené zvíře: dívá se, jak kolem jde dítě.

Ty, který jsi byl pohledem a vládneš
hodinám a dnům a nocím
v neviditelnu znovu zrozeném, pohleď
na chlapce, jak opouští tvé zkřehlé končiny.

Pohleď, jak vyklízí tvou užaslou říši,
jak navždy opouští tvou společnost,
útlé soužití. Chlapec opouští
šíravu mezi keřem a křivkou vrabce.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna VIII

spanish | Andrés Sánchez Robayna

¿Era Sirio o Capella, Vega o Pólux?

Cuántas veces la vi temblar, arriba,  
tras las montañas que tomaba
la espesura nocturna, entre las hojas
vibrátiles de abril, o echado yo,
las manos en la nuca,
por la arena de agosto,
sobre la lenta duna que aún guardaba el calor,
y cuántas veces quise
penetrar por su nombre en el secreto
silabario del cielo,
y saber la palabra que escribían
las luminarias renacientes, claro
secreto escrito en el fulgor supremo,
en la curva estelar del cielo tembloroso.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou VIII

czech

Byl to Sirius či Capella, Vega či Polux?

Kolikrát jsem ji viděl, jak se chvěje,
nahoře, za horami, jež zachvacovala
hustota noci, mezi třesavými
dubnovými listy, nebo vleže,
s rukama za zátylkem,
na srpnovém písku,
na pomalé duně, ještě horké,
a kolikrát jsem chtěl
jejím jménem proniknout do tajného
slabikáře nebes
a poznat slovo, které psala
oživlá zářící světla, jasné
tajemství napsané ve svrchovaném třpytu,
ve hvězdném ohybu chvějivého nebe.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna VII

spanish | Andrés Sánchez Robayna

El rumor de los árboles
y su texto infinito se escribían
con negros caracteres en el ojo
del sol. Y desde allí,
en remolino prieto, resbalaban
cayendo en la mirada como una fundición
de oro y hojas exactas
sobre el punto del iris.

Oh desasida claridad,
echado sobre el césped contemplaba
la avalancha solar, el aluvión
suave de nuestra luz
abrazando los mundos. Yo habitaba
en las torres del sol.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou VII

czech

Šelest stromů
a jeho nekonečný text se
černými písmeny psaly do oka
slunce. A odtamtud,
v tmavém víru, klouzaly
a padaly do pohledu jako slitina
zlata a přesných ořezů listí
na tečku duhovky.

Ó vyproštěný jase,
vleže na trávníku jsem pozoroval
sluneční lavinu, měkký
příval našeho světla
objímající světy. Bydlel jsem
ve věžích slunce.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna VI

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Los pies desnudos en la tierra, sobre
las uvas para el vino de noviembre,
sobre las piedras del barranco seco,
sobre la luz y su deshacimiento.

El pie dejaba
su huella por los mundos, se manchaba
con el limo solar. En las acequias
se lavaba tan solo
para poder ser uno con el sol.

Pisaba el pie la luz.

El sol tenía
la anchura del pie humano.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou VI

czech

Bosé nohy na zemi, na
hroznech listopadových vín,
na kamenech v suché rokli,
na světle a jeho rozpadu.

Noha nechávala
ve světech stopu, špinila se
slunečním blátem. Ve strouhách
se myla jen proto,
aby mohla se sluncem splynout.

Šlapala noha po světle.

Slunce zšíři
lidského chodidla.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna V

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Cada día, una página
del desplegado libro de la luz
se entregaba a mis ojos. ¡Fulgurante blancura
pisada por los pasos del niño que corría
sobre los médanos solares!
Luego, sobre la hierba, restañaban
las heridas manantes.

Oh renacida claridad,
aprendí pronto a amar, cerca de los naranjos,
la pedrería de la luz, el sol
cortado por las hojas en la hierba,
multiplicados soles diminutos
en el agua sencilla, en el estanque
y en las claras acequias. Aprendía.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou V

czech

Každý den se stránka
rozevřené knihy světla
oddávala mým očím! Zářivá bělost
pošlapaná od chlapce, který běhal
po slunečných písčinách!
A potom, na trávě, se srážela
krev prýštící z ranek.

Ó znovu zrozený jase,
brzy jsem miloval, u pomerančových hájů,
drahokamy světla, slunce
krájené stébly v trávě,
drobná slunce znásobená
v obyčejné vodě, v rybníku
a v čirých strouhách. Učil jsem se.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna IV

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Me seguía un perrillo
hambriento y fiel. Yo era
fiel también a sus pasos, y no sabría decir,
ahora, quién seguía
a quién. Y exploraba con mi hermana,
o con algún amigo, y muchas veces solo,
los pasajes del fuego sediento, el verano
en las bellas laderas, o los felices charcos
del otoño insular. En lo más alto
de los árboles hice un mirador
sobre la casa y sobre los caminos
que hasta ella llevaban, la camisa
manchada por el níspero de julio
y con tierra en las manos, descalzo   
sobre la tierra húmeda y rojiza.

¿Podré decir, así, que el cielo
como manto allá arriba protegía
con su extendida claridad mis pasos?
Amada tierra de esplendor, cavé
desde entonces en ti, y en ti me acogerás.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou IV

czech

Šel za mnou pejsek,
hladový a věrný. Byl jsem
také věrný jeho krokům a neumím říct,
nyní, kdo šel vlastně
za kým. A s přítelem či sestrou,
a často i sám jsem zkoumal
van žíznivého ohně, léto
na krásných svazích či šťastné louže
podzimu na ostrově. Na vrcholku
stromů jsem postavil vyhlídku
na dům a na cesty,
jež k němu vedly, s košilí
červenou od mišpulí
a s rukama od hlíny, bosý
na vlhké a narudlé prsti.

Mohu tedy říct, že nebe
nahoře jako plášť střežilo
prostřenou září mé kroky?
Milovaná zemi jasu, ryl jsem tě
od té doby a v sobě mě přijmeš.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna III

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Allí, en aquella parte  
del libro que se abre
de la memoria mía, oigo
un rumor de arboledas, un barranco interpuesto
entre laderas altas en las que recorría
las piedras, las veredas,
la tarde en la que, solo, me alejé de la casa
y grabé en una piedra,
bajo los cielos cómplices,
la inicial de mi nombre
para dejar señal
del nombre y su secreto.

Y los cielos copiaban
el color de la tierra.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou III

czech

Tam, v té části
otvírané knihy
mé paměti zní
šelest stromoví, strž vlomená
mezi strmé svahy, kde jsem běhal
po kamenech, po stezkách,
to odpoledne, kdy jsem se, sám, vzdálil z domu
a vyryl do kamene,
pod spikleneckým nebem,
iniciálu svého jména,
abych zanechal znamení
jména a jeho tajemství.

A nebe opisovalo
barvu země.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna II

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Todo comienzo es ilusorio.
Todo comienzo es sólo un enlazarse
del principio y del fin en la cadena
del tiempo, es el instante
en que creímos ver el nacimiento
y el nacimiento es sólo un acto
de lo incesantemente renacido
—es decir, estas líneas semejan un comienzo
pero el comienzo surge a cada instante,
como la lluvia que esta tarde
vi caer sobre el mar
y esta tarde es tan solo una tarde del tiempo que renace
en un eterno recomienzo
y la lluvia y la tarde se han hundido en el tiempo
en el que ruedan siempre las nubes agolpadas
sobre los mármoles celestes

y la línea inicial es un comienzo
y la línea final será un comienzo.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou II

czech

Každý začátek je klamný.
Každý začátek je pouhým navlékáním
počátku a konce na řetězec
času, je to okamžik,
kdy jsme domněle viděli zrození,
a zrození je pouze úkonem
toho, co ožívá neustále
– tyto řádky tedy připomínají začátek,
ale začátek tryská v každé chvíli
jako déšť, který jsem odpoledne
viděl, jak padá do moře,
a tohle odpoledne je jen jedním v čase,
který ožívá na věčně novém začátku,
a déšť a odpoledne se propadly do času,
kde se stále valí nakupené mraky
po nebeských mramorech

a první řádek je začátek
a poslední řádek bude začátek.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.

El Libro, tras la duna I

spanish | Andrés Sánchez Robayna

Ahora,
en la mañana oscura del desceñido octubre,
en que, umbroso y en calma, yace el mar
entregado a la pura aquiescencia del cielo,
al deslizarse de las nubes blancas
que un gris ya casi mineral golpea,
marmóreo, dilatado,
ahora,
mientras el tiempo gira
a punto de ser siempre alumbramiento,
sin dar a luz más que el instante cierto
y siempre tembloroso,
y damos vueltas en su vientre ciego,
y entrega solamente
un puñado de arena
que vemos escurrirse entre las manos,
mientras un niño juega,
después de echar los dados,  
ahora,
sólo ahora,
el comienzo
comienza.

© Andrés Sánchez Robayna
from: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou I

czech

Nyní,
za temného rána v nespoutaném říjnu,
kdy si, plné stínů a v poklidu, lehá moře
odevzdané čirému souhlasu nebes,
klouzání bílých mraků,
do nichž bije šeď už skoro nerostná,
mramorová, rozlehlá,
nyní,
zatímco čas krouží,
až se rozsrší jiskrami zrození,
ač tlačí na světlo jen okamžiky,
vždycky rozechvělé,
vrtíme se v jeho slepém břiše
a vychrstne pouze
hrstku písku,
vidíme, jak se mu sype z rukou,
zatímco hoch si hraje,
poté co vrhne kostky,
nyní,
jedině nyní,
začátek
začíná.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.