Milan Děžinský 
Translator

on Lyrikline: 4 poems translated

from: alemão to: checo

Original

Translation

Dickicht mit Reden und Augen

alemão | Steffen Popp

Möglichkeit und Methode überschneiden sich
ein kühner Satz bricht sich im Wald, fortan er hinkt

kein Sprung ins Dickicht dringt, kein Huf hinaus
kein ausrangiertes Fahrrad betet hier um Ruh
kein altes Lama spuckt, kein junges auch

sie hängen in den Tag, in Baumschaukeln 
kein Baum, genau besehen, keine Schaukel, nicht mal
ein sie, nur hängen, Tag

Reden, durch nichts gedeckt, doch lebhaft
Lebewesen fast in einem Dickicht
hängend, hinkend eine, darum nicht weniger wahr
nicht wahr, nicht weniger, nicht – ungerührt

schaukeln oder grasen zur Pflege der Landschaft
oder stehen nur in ihr, schauen herüber mit Augen.


für Elke Erb

© kookbooks
from: Dickicht mit Reden und Augen
Berlin: kookbooks, 2008
Audio production: Haus für Poesie / 2018

Houština řečí a očí

checo


Možnost a metoda se překrývají

odvážná věta se láme v lese, od té doby kulhá


ani skok neprorazí do houští, ani kopyto ven

ani odepsané kolo tu nežebroní o klid

ani stará lama neplive, ani mladá ne


za dne visí na houpačkách ve stromech

upřímně, není tu žádný strom, žádná houpačka, nic

z toho, jen ten vis a den


řeči bez záruky, a i tak, jako by žily

skoro jako bytosti v houští

houpají se, ač jedna kulhá, není méně pravdivá

není pravdivá, není méně, ne – lhostejně


houpou se a pasením opečovávají krajinu

anebo v ní jen stojí a rozhlížejí se očima.



pro Elke Erb

překlad: Milan Děžinský
a result of the translation workshop 'VERSschmuggel – Překladiště: Czech-German' at Haus für Poesie (Berlin, May 2018)
Tlumočila: Eva Marková

Schneeode, später Schnee

alemão | Steffen Popp

O schwarzer Schlaf, o Axt
o große Trauer, Herz
ich ging hinaus, über das Gras
ich ging hinaus um deine Augen.

Filzstift, Baumpilz, Hydra
ich ging hinaus, ich ging hinaus
über das Gras, um deine Augen.

Achte auf kleines Gewölk
achte auf Tote, ihren besonderen Traum
achte auf Vögel, die Spannung der Haut
das Schlagen, die Stimme, das Lied.

Dieses Gefühl überwintert
in deinem Handschuh, leise schnaufend
wie ein zu großes Tier
unter dem Waldboden.

Einmal im Schnee, gräbst du es aus
und findest Knochen

ich ging hinaus um deine Augen
ich ging hinaus um deine Augen

da sind die Toten, das Weltall
da sind die Vögel, das Lied.

© kookbooks
from: Kolonie Zur Sonne. Gedichte
Idstein: kookbooks, 2008
Audio production: 2009, Literaturwerkstatt Berlin

Óda na sníh, později sněžení

checo

Ó temný spánku, ó sekyro,
ó velký smutku, ó srdce
vyšel jsem ven travou
vyšel jsem ven pro tvé oči.

Fixka, choroš, hydra
vyšel jsem ven, vyšel jsem ven
ven travou pro tvé oči.

Všímej si obláčků
všímej si mrtvých, co sní podivný sen
všímej si ptáků, napětí kůže
tlukotu, hlasu, písně.

Ten pocit přezimuje
ve tvém palčáku, tiše odfukuje
v lesní půdě
jako příliš velké zvíře.

Jednou v zimě ho chceš vyhrabat ze sněhu
a najdeš kosti

vyšel jsem ven pro tvé oči
vyšel jsem ven pro tvé oči

jsou tam ti mrtví, celý svět
jsou tam ti ptáci, ta píseň.

překlad: Milan Děžinský
a result of the translation workshop 'VERSschmuggel – Překladiště: Czech-German' at Haus für Poesie (Berlin, May 2018)
Tlumočila: Eva Marková

Den Toten des Surrealismus

alemão | Steffen Popp

               Wer mit den Dingen zusammenstößt,
               wird es derselbe sein, der sie harmonisiert?
               Das ist es wohl, was mich traurig macht.

               Hugo Ball

I

Draußen ist’s still, kein Tank von Shell
im Resonanzbereich meines Lauschens
kein Atom bricht ab
fällt in den Schacht, kein deprimiertes Organ
probt den Verrat und die Lilie
                  vor mir im träumenden Glas –

dieses Gewächs meiner Sehnsucht auch
schneuzt sein Arom nur semiotisch
ohne Geräusch in die entsetzliche Nacht!

Draußen ist’s still, der leere Parkplatz
Schubumkehr des Glücks und eine winzige
                                             Akademie  
fern dräut Asien
ein Horn des Poseidon, mit Güterzügen …

So kommt nun die Welt über den Winter!
Die Zwiebeln liegen auf dem Tisch
die Apparate des Wunders kreisen …

Aber der Schnee ist nicht mehr gotisch
eine wunschlose Erzform, ein hellblau
                                           getakteter Geiger
nein, er ist grau
und labbrig, die Abraumetage des Frühlings
ach –

und nur die untersten Schnee-Engel
halten sich noch an den Tankstellen
vermummt und marxistisch
in ihren winddichten Anoraks.


II

Draußen ist’s still, es schlafen Berg und Tal
reglos die Stadt, das Elend der Sprengwerke

ihr langsames Feuer vereinfacht den Raum
die Herzensgebrechen der Trainer
                                           Balkonpflanzen

und in den Meeren der Wal
und im Gefrierfach der Aal
Delikatessen, am Rand meiner Schwäche
ruhet die Liebe auch, ein Ghetto Rosen –

die großen Betonkörper winkeln das Licht
wo meine Hand liegt
                 ein Joch für Nachtfalter
und die Gedichte gehn über den Schnee
in kleinen Schritten …

Die toten Surrealisten
rumoren unecht im Grundstock der Wälder
kauen den Sternklee in diese Nacht
trockene Seekoffer, Schneeklima –

hinter dem Elend der Bäume
leuchtet die Heimat
die Elemente erfinden sich, meine Geliebten
liegen im Streit und zerfallen

aufsteht der Mond, von seinem Sitz
da sein gelber Mund
dort seine Beine, die schleifen.

© kookbooks
from: Wie Alpen. Gedichte
Idstein: kookbooks, 2004
Audio production: Literaturwerkstatt 2006

Mrtvým surrealismu

checo

                  Kdo se nečekaně setká s věcmi,
                  bude ten, kdo je uvede v soulad?
                  Právě to mne rozesmutňuje.
                  Hugo Ball

I
Venku je klid, žádná cisterna Shellu
nerezonuje v doslechu
ani atom se nerozbije
aby padl do šachty, žádný deprimovaný orgán
nebude zrazen a přede mnou
                       lilie v zasněné váze –

a snad i rostlina mé touhy
vyprskne své aróma jen sémioticky
neslyšně do strašlivé noci!

Venku je klid, opuštěné parkoviště:
obrátka štěstí a maličká
                                    akademie
v dálce se vypíná Asie
roh Poseidona s nákladními vlaky…

Jen tak teď svět přečká zimu!
Cibule leží na stole
aparáty na zázraky obíhají…

Ale sníh už není gotický
nenáročná hrouda rudy, namodralý
                                     ukázněný houslista
ne, už je šedivý
a rozbředlý, odpadní podloží jara
ach –

a jen ti nejposlednější sněžní andělé
se ještě zdržují u benzinek
zakuklení a marxističtí
ve svých větrovkách.

II
Venku je klid, hory a údolí spí
ospalé město, neutěšenost demoličních prací

jejich pomalý oheň zjednodušuje prostor
zlomená srdce trenérů
                                     balkonové květiny

a v mořích velryba
a v mrazicím boxu úhoř
delikatesy, na okraji mé slabosti
odpočívá také láska, ghetto růží –

velká betonová tělesa lámou světlo
kde spočívá moje ruka
               jho nočních motýlů
básně malými kroky
jdou sněhem…

Mrtví surrealisté
šramotí v lesním podrostu jen tak, aby se neřeklo
žvýkají hvězdovitý jetel této noci
suché lodní kufry, sněžné klima –

chatrnými stromy
probleskuje domov
prvky se vytvářejí, moji milí
se hádají a rozpadají

měsíc vstává ze svého místa
tady jeho žlutá ústa
tady jeho šoupající nohy.

překlad: Milan Děžinský
a result of the translation workshop 'VERSschmuggel – Překladiště: Czech-German' at Haus für Poesie (Berlin, May 2018)
Tlumočila: Eva Marková

Betonstufen, die Meere

alemão | Steffen Popp

 

Bewegung (Luft), Meerfarbe (grün), ein Igel (die Technik eines Coyoten
ihn auf den Rücken zu drehen) – dein Herz, der nahe Hafen
dehnt sich an seinen Schlafkanten. Futter in Säcken, Munitionskisten
der gespaltene Huf eines Esels im Brackwasser –

das Meer zeigt dir Ufer (die Grenzen), du schläfst in deinen Staaten
es gibt Geheimzeichen, Türme (auf See blickend), Flugabwehr
Ingenieure mit Fliegerkappen – du zählst sie an Stränden, es sind Gelenke
und sie verbinden dich (wie eine Schrift) mit allen Dingen.

© kookbooks
from: Wie Alpen. Gedichte
Idstein: kookbooks, 2004
Audio production: Literaturwerkstatt 2006

Betonové schody, oceány

checo

Pohyb (vzduch), barva oceánu (zelená), ježek (způsob, jakým jej kojot
otáčí na záda) – tvé srdce-blízký přístav
se roztahuje až k hranám spánku. Pytle s krmením, bedny s municí
rozštěpené oslí kopyto v brakické vodě –

moře ti ukazuje břehy (hranice), spíš ve svých zemích
jsou tajná znamení, věže (hledící na moře), obsluha
protiletecké obrany v kuklách – počítáš je na plážích, klouby
které tě spojují (jako písmo) se všemi věcmi.

překlad: Milan Děžinský
a result of the translation workshop 'VERSschmuggel – Překladiště: Czech-German' at Haus für Poesie (Berlin, May 2018)
Tlumočila: Eva Marková