Yolanda Castaño

加利西亚文

Michal Spína

捷克文

HISTORIA DA TRANSFORMACIÓN

Foi primeiro un trastorno
unha lesiva abstinencia de nena eramos pobres e non tiña nin aquilo
raquítica de min depauperada antes de eu amargor carente unha
parábola de complexos unha síndrome unha pantasma
(Aciago a partes iguais botalo en falla ou lamentalo)
Arrecife de sombra que rompe os meus colares.
Foi primeiro unha branquia evasiva que
non me quixo facer feliz tocándome co seu sopro
son a cara máis común do patio do colexio
a faciana eslamiada que nada en nada sementa
telo ou non o tes renuncia afaite traga iso
corvos toldando nubes unha condena de frío eterno
unha paciente galerna unha privada privación
(nena de colexio de monxas que fun saen todas
anoréxicas ou lesbianas a
letra entra con sangue nos cóbados nas cabezas nas
conciencias ou nas conas).
Pechei os ollos e desexei con todas as miñas forzas
lograr dunha vez por todas converterme na que era.

Pero a beleza corrompe. A beleza corrompe.
Arrecife de sombra que gasta os meus colares.
Vence a madrugada e a gorxa contén un presaxio.
Pobre parviña!, obsesionácheste con cubrir con aspas en vez de
co seu contido.
Foi un lento e vertixinoso agromar de flores en inverno
Os ríos saltaban cara atrás e resolvíanse en fervenzas rosas
borboletas e caracois nacéronme nos cabelos
O sorriso dos meus peitos deu combustible aos aeroplanos
A beleza corrompe
A beleza corrompe
A tersura do meu ventre escoltaba á primavera
desbordaron as buguinas nas miñas mans tan miúdas
o meu afago máis alto beliscou o meu ventrículo
e xa non souben qué facer con tanta luz en tanta sombra.

Dixéronme: “a túa propia arma será o teu propio castigo”
cuspíronme na cara as miñas propias virtudes neste
clube non admiten a rapazas cos beizos pintados de vermello
un maremoto sucio unha usura de perversión que
non pode ter que ver coa miña máscara de pestanas os
ratos subiron ao meu cuarto enluxaron os caixóns da roupa branca
litros de ferralla alcatrán axexo ás agachadas litros
de control litros de difamadores quilos de suspicacias levantadas
só coa tensión do arco das miñas cellas deberían maniatarte
adxudicarte unha estampa gris e borrarte os trazos con ácido
¿renunciar a ser eu para ser unha escritora?
demonizaron o esguío e lanzal do meu pescozo e o
xeito en que me nace o cabelo na parte baixa da caluga neste
clube non admiten a rapazas tan ben adobiadas
Desconfiamos do estío
A beleza corrompe.
Mira ben se che compensa todo isto.

© Yolanda Castaño
从: Profundidade de campo
Espiral Maior: La Coruña, 2007
录制: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

Příběh přeměny

Na počátku byl nesoulad
škodlivé dívčí odříkání byli jsme chudí neměla jsem ani to
neduživá sebou zbídačená dřív než já hořkost taky nedostatečná a
parabola komplexů nebo syndrom nebo fantasma
(neblahé stejnou měrou k postrádání nebo k litování)
stinný útes který láme moje náhrdelníky.
Na počátku byly vyhýbavé žábry které
mě odmítaly učinit šťastnou když se mě dotýkaly svým dechem
jsem ta nejobyčejnější tvář na školním dvoře
nemastný neslaný obličej který nepřipomíná nic naprosto nic
Ať ho máš nebo ho nemáš vzdej se zvykni si tohle spolkni
krkavci zakrývají oblaka prokletí věčného chladu
trpělivý vítr z Atlantiku a privátní deprivace
(na dívčí církevní škole kde jsem byla všechny končily
jako anorektičky nebo lesby a
učení se vštěpuje až do krve loktů vědomí svědomí
hlav pohlaví vagin).
Zavřela jsem oči a ze všech sil si přála
dokázat se jednou provždy proměnit v to co jsem byla.
Jenomže krása kazí. Krása kazí.
Stinný útes který nosí moje náhrdelníky.
Rozbřesk vyprchává a v hrdle se drží předtucha.
Ubohý drobečku! Propadla jsi posedlosti pokrývání křížky
namísto obsahu.
Bylo to pomalé a závratné klíčení květin v zimě
Řeky skákaly nazpátek a ústily v růžové vodopády
motýli a hlemýždi se mi rodili ve vlasech
Úsměv mých prsou dával palivo aeroplánům
Krása kazí
Krása kazí
A hebkost mého břicha byla doprovodem jara
a mušle přetékaly z mých tak drobných rukou
má nejvyšší lichotka štípla mou srdeční komoru
a já už nevěděla co si počít s takovým světlem v takovém stínu.

Řekli mi: „tvá vlastní zbraň bude tvým vlastním trestem“
vmetli mi do tváře všechny mé ctnosti v tomhle
klubu nebereme holky s rudě namalovanými rty
špinavé tsunami lichva s perverzí která
nemůže mít nic společného s mou řasenkou a
krysy vnikly do mého pokoje zašpinily košíky bílého prádla
litry šrotu dehet potají na číhané litry
kontrolování litry pomlouvačů kila vznesených podezření
jenom za napětí oblouku mého obočí měli by tě svázat
a přidělit ti šedou figuru tvé rysy vymazat kyselinou
mám se vzdát sama sebe abych byla spisovatelkou?
očerňovali útlost a štíhlost mé šíje stejně jako
to jak mi vyrůstají vlasy ve spodní části zátylku v tomhle
klubu nebereme takhle upravené holky
Léto nemá naši důvěru
Krása kazí.
Dobře si rozmysli jestli ti to celé stojí za to.

Překlad: Michal Spína