Liāna Langa

latvijščina

Pavel Štoll

češčina

Bezpiederīgie (4.)

Nāc, dzīves ziema! Palodzes stūrī zīlīte knābā speķi,
kas baltāks par pilsētas sniegu. Citondzeltenu staru dūdas,
strēgstot koku zaros, atskaņo sēru maršus. Skrejoši mākoņi
debesīm pielīp kā slimnieka mutei cepuma drupatas. Mīlas izdedžu
kraukšķīgie kukaiņi rāpo pa vēstuli, kuru, iespējams, rakstījis
Dievs. A4 formāta lapai pāri skrien ideāls rokraksts, vārdu
ķēdes bez atmiņas. Tās pamazām sakarst no vēstuli lasošā
gūstekņa ķermeņa siltuma. Viņš sasaistīts burto, un nesaprot tajā
ne vārda, tik klausās un klausās važu bezskaņas žvadzoņā.

Nāc, dzīves ziema! Kad zīlīte aizspurgs no skatiena mājām
un aukstums būs tāds, ka vārdi lāstekās sasals un lielāki kļūs
par vārdu mamma, saldās, prasīgās mutēs, kad vēstule ieputināsies
bezgala sniegā un gulēsim uzsprāguši un kaili šās ainavas vidū
rokraksta daļa, kā burti, no kuriem austas dienas un naktis
un zīlītes speķis, tad ziema nāks gūstekni pestīt un vēl vienu reizi,
neveikli gurkstot, sacerēs ēdienu, dūmus no krematorijas skursteņa,
aplausus, motorus, darvu, maigumu, spirtu, netīras ielas, kucēnu
dvašu, ziemsvētku pastmarku krāsas, šā gada pirmo sērsnu.

© Liāna Langa
Iz: Antenu burtnīca
Rīga: Neputns, 2006
ISBN: 9984-729-78-8
Avdio produkcija: Latvijas Literatūras centrs

Ti, co nikam nepatří

Pojď, zimo života! V rohu parapetu sýkorka klove špek,
bělejší nežli městský sníh. Dudy citronově žlutých
paprsků,
uvízlých ve větvích stromů, hrají smuteční marše.
Rozběhlá oblaka
se lepí na nebe jak drobky sušenek na ústa
nemocného. Křupavý hmyz popela lásky leze po
dopise, který možná sepsal
Bůh. Přes stránku formátu A4 kluše ideální písmo,
řetězy
slov bez paměti. Pomalu se zahřívají teplem těla
zajatce
čtoucího dopis. Spoutaný slabikuje a nerozumí
ani slovu, jen naslouchá, naslouchá nezvučnému
řinčení okovů.

Pojď, zimo života! Až sýkorka ulétne z domova pohledu
a chlad bude takový, že slova zmrznou v rampouchy
a budou větší
než slovo máma v sladkých, žádostivých ústech, až se
dopis schová
v nekonečných závějích a budeme ležet vybuchlí
a nazí uprostřed této krajiny
jako část rukopisu, jako písmena, z nichž se splétají
nové dny a noci
a špek pro sýkorku, tehdy zima přijde zajatce spasit
a ještě jednou
za nepatřičného křupání sestaví jídlo, kouř z komína
krematoria,
potlesk, motory, dehet, něžnost, líh, špinavé ulice,
dech
štěněte, barvy vánočních poštovních známek, první
ledový povlak na letošním sněhu.

Překlad: Pavel Štoll, Petr Borkovec. Liana Langa. Sešit antén. Fra, 2010