říkám ti medovská
copak jsme se neučili lásce z ruských románů

první noc, kdy jsi spala vedle mě
je v mé mysli vepsaná klínovým písmem ne,
ne, jako jeskynní malba

nejdřív tě nechám chvíli čekat
odpusť mi to

už nějakou dobu mlčím tvé jméno
nevíš proč

šála, kterou jsi pletla, zůstala zpola nedokončená
nech ji být do další zimy
aby tvá osamělost byla také jen poloviční

to zelené jablko, které jsi mi jednou ráno dala
ať je naším tajným heslem

a nech si dorůst obočí
to předstírání mě děsí
stejně jako v architektuře a poezii

tvé nohy jsou plné ran z dětství milujeme se v poklusu

milujeme jeden druhého
trpěliví jako růst tvých vlasů

ale já si ještě stále pletu
zdrobnělá jména v ruských románech