Giorgi Lobzhanidze  (გიორგი ლობჟანიძე)
Translator

on Lyrikline: 4 poems translated

from: češčina to: gruzinščina

Original

Translation

Ani se nehni

češčina | Jaromír Typlt

V té knize, kterou jsi nenapsal,
byl jeden, co pořád opakoval
„vytraťte se zadním vchodem“.

Myslel sis na vyhynutí.
Přece jen je v tobě kus dobrého!

Ale viděl jsi večer, jak jiskry proletovaly roštím?
Jako střely mezi větvemi?
Hotové toky,
průlety různými patry jako mezi tunely
nebo přejezdy dálnic. V průduších hranice
zářivé čáry
zjevovaly děravost, volnost celé stavby.
Rozvětvení ohně unikající ven
rozvětvením dřeva.
Kresba ohně proškrtávající
kresbu dřeva.
Jako krev žilami se to hnalo.

V noci jsi pak viděl přicházet
nohy a břicho osvětlené baterkou.

A jinde
jako když se potopí jenom kus lodi.
Odkrývání průhledů, kde zrak vždycky předtím
narazil na zdi.
Otevřený prostor, překážky mizí,
dočasně tu proudí vzduch.
Z pater visí
tisíce potrhaných kabelů, rour, krycích plátů.
Takové
bílé roztrhané tělo.
Pozoruješ holuby, jak usedají na ta prorvaná betonová patra
jako na útes,
příroda okamžitě obydluje nové tvary, hned je poznává,
i když jsou čerstvé, včera nebo dnes ráno vytvořené silou
trhacích strojů.

Ploutev z tebe vyrvaná:
Je čas povolit tu ryby.

A jinde
totéž v menším. Zdi
rozlomené v půli,
zahlédneš tapety a místa, kam postavit stůl.
Vítr vane nedostavěným domem, který je samé patro
a holé schodiště.
Vystoupíš hned za rohem, aby ses tam vrátil.
Bude tam potrhaný plot,
provalené pletivo a vyvrácený sloupek.
Když vlezeš dovnitř a v chodbě někoho potkáš,
zarazíš se. Dokud nezjistíš,
že i on se zarazil.
Ani jeden z vás
tam nemá co dělat.

Projdete kolem sebe jako dva neprůhlední.
Při odchodu ovšem průhledně
vyšlapeš všechny stopy pozpátku

jako by už nemělo být

žádné
ven
ani vyvanutí.

 

© Jaromír Typlt
from: Nejlepší české básně 2013
Brno: Host, 2013
ISBN: 978-80-7294-973-1
Audio production: Jan Trojan

არ გაინძრე!

gruzinščina

წიგნში, შენ რომ არ დაგიწერია,
ვიღაც გამუდმებით იმეორებს:
„უკანა კარიდან გაიპარე და უკან ნუ დაბრუნდები!“

მე კი ჩემთვის ვფიქრობდი გადაშენებაზე!
ბოლო-ბოლო სიკეთის მისხალი ხომ მაინც არის შენში?

მაგრამ წუხელის ნუთუ ვერ შენიშნე
მოციმციმე ნაპერწკლები ხმელი ხეების ტანზე,
ტყვიებივით რომ მსჭვალავდნენ ტოტებს?
ნაკადები, რომლებიც სხვადახვა სართულზე ისე მიედინებიან,
როგორც გვირაბებში თუ მრავალკეცა ავტობანებზე.
გზის განათების ზოლზე
ჰაერის სავენტილაციო მილები ხსნიან გამოსასვლელს,
რაც ამ კონსტრუქციის სიმყიფეზე მიუთითებს,
ცეცხლიც გარეთ ტოტებად გამოეფინება
და ხის განტოტებას მიუყვება,
ცეცხლის მონახაზი ხის მოხაზულობას აცამტვერებს.
ისე მიედინება, თითქოს, სისხლი მიჩქეფდეს ძარღვებში.

ღამღამობით ხედავ, როგორ გიახლოვდება წყვილი ფეხი
და ფოტოაპარატის ფლეშით განათებული მუცელი.

და სადღაც, თითქოს გემის ნაწილი ჩაიძირაო,
გაშიშვლებული გაუგებრობები ბუყბუყებენ,
იქ, სადაც მზერა კედელს ეხლებოდა.
ღია სივრცე. დაბრკოლებები უჩინარდება.
დროებით ჰაერიც კი აქროლდება,
სართულებიდან მავთულებისა და სკოტჩების
ათასობით ნაგლეჯი კონწიალობს,
ნაგლეჯები, რომლებიც ნაფოტებს ფარავდნენ.
რაღაცნაირი, თეთრ სუდარაში გახვეული, დაფლეთილი ტანი...
და აკვირდები მტრედებს, რომლებიც დახეთქილ ცემენტზე
ისე ჩამომსხდარან, თითქოს კლდეზე ისხდნენ...
ბუნება ახალ წარმონაქმნებზე იმკვიდრებს ადგილს,
მყისიერად ამოიცნობს მათ ახალთახალ,
გუშინდელ თუ დღევანდელ ნაშთებს,
დამანგრეველი მანქანები რომ წარმოქმნიან.

თითქოსდა, ფარფლი ამოგგლიჯეს,
ამიტომაც, დროა, თევზის ფარფლი გაშალო.

სადღაც ზუსტად იგივე ხდება,
ოღონდ უფრო მცირე მასშტაბით.
შუაზე გახსნილ კედლებს შორის დალანდავ ადგილს,
სადაც ადრე შპალერი ჰქონდათ გაკრული და მაგიდაც იდგა.
დაუმთავრებელ სახლში ყველა სართულსა და
უკაცრიელ კიბეებზე ქარი ნავარდობს...
ახლომახლო ჩამოხვალ, რომ  სახლში დაბრუნდე.
იქ კი მხოლოდ გადაქცეული ღობე დაგვხდება
ნაპრალებში გაჩრილი ჩვრებით
და ბოძი, უკვე ამოძირკვული, 
როცა შიგნით შეღოღდები
და დერეფანში ვიღაც უცხოს გადააწყდები,
უცებ შეცბები, სანამ მიხვდები, რომ ისიც შეცბა.
არც ერთ თქვენგანს იქ არაფერი არ გესაქმებათ

და ერთმანეთს გვერდს აუვლით
პირქუში სახით...
უკანა გზაზე ძლივს დასალანდ ნაფეხურებს

ისე  გამოუყვები,

თითქოს იქიდან
გამოღწევა
აღარ გეწეროს!

იარომირტიპლტი 

Translation: გიორგი ლობჟანიძე (Giorgi Lobzhanidze)

Zaživa

češčina | Jaromír Typlt

Píšu o tom
a nechci na to myslet

Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám

„To se ti stalo ještě

            zaživa?“

            Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
             vzadu po louce
             a z trávy mě sledovala černobílá kočka
             Byl to můj konec
             Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
             a že se jí
             jak tam sedí
             nedokážu vyhnout

             Viděl jsem se jak natruc měním směr
             a mířím jinam
             jenom kvůli ní
             ale stejně průhledně marně
             zase jinam zase nazpátek

             Buď nepřímo k ní
             Nebo rovnou

             Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla

Uzel
zase jedno z těch slov

Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat

A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
            Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout

Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat

            zaživa

            Dokud to přede mnou neuteče
            Jako tenkrát

© Jaromír Typlt
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Audio production: Jan Trojan

სიცოცხლეში

gruzinščina

ამაზე კი ვწერ,
მაგრამ ფიქრს ყოველმხრივ თავს ვარიდებ.

არ ვიცი,
მუდამ ერთ სიტყვას რატომ ვებღაუჭები,
ერთადერთ სიტყვას,
ბოლოს და ბოლოს
მპოვნელად რომ უნდა მაქციოს...

,,როცა ჯერ კიდევ ცოცხალი იყავ,
           
            მაშინაც ასე გემართებოდა?“

            იმ დღესაც, მინდვრად ჩამომჯდარი,
            ვიჯექ და მასში ვინავლებოდი.
            შავ-თეთრი კატა ბალახებიდან შემომცქეროდა.
            ეს იყო ჩემი აღსასრული.
            უცებ შევნიშნე, რომ ყველაფერი იმისაკენ მექაჩებოდა.
            და რომ მე იმას,
            იქვე ჩამომჯდარს, გვერდს ვერაფრით
            ვერ ავუქცევდი...

            ვხედავდი: როგორ ვცდილობდი,
            პირი სხვა მხარეს მექნა
            და ამრეზით გავრიდებოდი.
            მაგრამ ამაო, მჭვირვალი გზები
            ისევ მასთან მაბრუნებდნენ გამუდმებით
           
            ხან ირიბად,
            ხანაც მოსხლეტით.

            ვიდრე აჰა, ხელიდან არ დამისხლტა კვანძი -

ისევ სიტყვა,
ისევ ისე ერთი მათგანი.

ხოლო როგორც კი ერთ-ერთ მათგანს ავედევნები,
სხვა, მეორე ჩასაფრდება იმ ერთის ადგილას,
სხვა, მეორე, იქ რომ ვერაფრით ვიგულისხმებდი.

მერე კი სხვა სიტყვის
არც ძებნას და აღარც ამოჭრას არა აქვს აზრი...
            სხვა არ არსებობს...
ყველა მათგანი ოსტატურად ახსენებს ერთურთს,

ერთ სინამდვილეს,
რომ მე ლექსს კი ვეღარა ვგრძნობ,
მხოლოდ ცივ კავშირს...
ცოცხალთაგან არავის უნდა, ეს გამოსცადოს,
მით უფრო არ სურთ მას გადაურჩნენ, რაც სხვაგვარად

            სიცოცხლეს ნიშნავს,

            ვიდრე ხელიდან დამსხლტომია
            ის, როგორც მაშინ...

იარომირტიპლტი

Translation: გიორგი ლობჟანიძე (Giorgi Lobzhanidze)

Instinktea

češčina | Jaromír Typlt

Až se naši psi sdruží do smeček
a rozechvěle s temnou urputností se vydají
zákonům Věčného Úniku
a jen občas se zastaví
pozorně vtáhnou tisíce pachů
vztyčenými slechy zachytí vyjící improvizace větru
vymění si žhnoucí pohledy a rozběhnou se dál
pak už snad bude stát za to si v nepřerušitelném tichu
pojištěných bytů znovu přečíst zažloutlé dopisy
Až se směšně dávné zvyky našich psů rozpustí
v ostražitém kolektivním instinktu
a dálky se slijí v zarývavou stopu
tisíců vytržených osamělců
pak už snad bude stát za to roztrhat staré listy
a v dešti padajících útržků luštit nová oslovení
Až psi dorazí na dohled našich panelových měst
a s nevyzpytatelně chladným klidem si vyčkávavě lehnou
občas divoce štěknouce jen tak do ozvěny
pak už snad bude stát za to
pomalým krokem vyjít na balkóny
a vidět že oni vidí

© Jaromír Typlt
from: Ztracené peklo
Praha: Český spisovatel, 1994
ISBN: 80-202-0497-0
Audio production: Jan Trojan

Instinctea

gruzinščina

როცა ჩვენი მწევრები ხროვებად შეჯგუფდებიან
და აკანკალებულნი, ბნელი სიჯიუტით დანებდებიან
მარადიული გაქცევის კანონებს,
მხოლოდ ხანდახან თუ შეყოვნდებიან,
რათა ათასგვარი სურნელებით გაჯერებული ჰაერი ჩაისუნთქონ,
ყურებს დაცქვეტენ და ქარის ყმუილის იმპროვიზაციებს მიაყურადებენ,
ელვარე მზერას ერთმანეთს მოავლებენ და მერე ისევ დაიძვრებიან,
აი, შესაძლოა, მაშინ ღირდეს კიდეც
დაზღვეული ბინების დაუმსხვრეველ სიჩუმეში
გაყვითლებული წერილების ხელახლა გადაკითხვა...
როდესაც ჩვენი მწევრების სასაცილოდ პირველყოფილი ჩვევები
შემგროვებლობის ფხიზელ ინსტინქტში განზავდება
და შორეული ადგილების ათასობით მარტოსულის
მტანჯველ გზებთან შედუღაბდება,
აი, შესაძლოა, სწორედ მაშინ ღირდეს
ძველი ფურცლების გადახევა და მათი ნაფლეთების წვიმაში
ახალ-ახალი მისალმებების ამოშიფრვა.
როდესაც მწევრები ჩვენს მოპირკეთებულ ქალაქებში გამოჩნდებიან და
თავიანთი ენიგმატური სიმშვიდით მოლოდინს მიჩვეულნი წამოგორდებიან,
ველური ყეფა კი  მხოლოდ ხანდახან თუ აღმოხდებათ,
რომ მისი შორეული ექო გაიგონონ,
აი, მაშინ შესაძლოა, ღირდეს კიდეც, რომ
აივანზე გახვიდე და დაინახო, რასაც ისინი უყურებენ...

იარომირტიპლტი

Translation: გიორგი ლობჟანიძე (Giorgi Lobzhanidze)

To naráží řeč

češčina | Jaromír Typlt

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
from: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Audio production: Jan Trojan

ეს ლაპარაკის

gruzinščina

ძლივს გასაგონი როხროხისა და დუდუნის
ფსკერზე
ვწევარ,
ძლივს გასაგონი,
მაგრამ შეუპოვარი ხმების...
ისინი მმსჭვალავენ,
შიგნიდან მაფორიაქებენ,
მეხახუნებიან
და ძალიან, ძალიან ნაზად,
ჰაეროვან ტკივილს მაყენებენ.
თითქოს რაღაცა გამოინასკვა
ჭერსა და იატაკს შორის,
ადგილ-ადგილ ჩაიბურდა,
ვეღარ დააცალკევებ,
განსაკუთრებით კი ის -
ყველაზე მკაფიო,
დროდადრო ოდნავ მიყუჩებული ცახცახი.
ეს ლაპარაკის.
ალბათ, ქვედა სართულზე ჭორაობენ ქალები.


იარომირტიპლტი

Translation: გიორგი ლობჟანიძე (Giorgi Lobzhanidze)