Guillaume Basset
Translator
on Lyrikline: 3 poems translated
from: češčina to: francoščina
Original
Translation
Muškáty
češčina | Marie Iljašenko
A přece si říkám, v dětství byl jiný.
Miloval vitráží zlatavé žilky, dotýkal se jich prstem,
obýval festony, matka ho nejraději strojila do blankytu.
Niebieski kolor, říkávala, když mu oblékala modrou pelerínku,
na ní zahradní kvítka: hvozdík, mák, ostropestřec
a zvířata dosud nevídaná v zahradě překrásné.
Mluvil polsky a zřídka rusky, ale nemísil jazyky
a nehandloval: opusť, odevzdej a pak ti daruju pokoj.
Protože věděl: největší požehnání není v pokoji, nýbrž v neklidu,
neklid, a ne guldeny vedl lodě na dalekých cestách!
A pokoj, to jsou muškáty, muškáty bez konce.
Měl vůbec jiné zvyky: rád cestoval, nejvíc na oslátku,
pil syrské červené víno, četl kdejakou avantgardu
a každé ráno přecházel dolinu Cedron pěšky.
Bylo to dávno, v časech praotců, proroků, oslátek.
Jsou dávno pryč. A přece si říkám –
v dětství byl Bůh úplně jiný.
from: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Audio production: Marie Iljašenko
Géraniums
francoščina
Pourtant je me dis que dans l’enfance il était différent.
Il aimait les veines d’or des verres teints, les toucher des doigts,
s’attarder dans les festons. Sa mère aimait l’habiller de bleu ciel.
Niebieski kolor, disait-elle quand elle lui enfilait sa pèlerine bleue,
avec des fleurs du jardin :œillets, pavots, chardons,
et des animaux jamais vus dans le jardin splendide.
Il parlait polonais et parfois russe, mais ne mélangeait pas les langues,
et ne négociait jamais : pars, abandonne, et j’étendrais sur toi la paix.
Car il le savait : la plus grande bénédiction n’est pas la paix mais
l’agitation ;
C’est l’agitation – etnon les florins – qui mènent les bateaux aux
long-cours !
Et puis la paix c’est des géraniums, des géraniums infinis.
Il avait des habitudes différentes : il aimait les voyages, surtout sur un âne,
boire du vin syrien, lire toutes sortes d’auteurs d’avant-garde,
et chaque matin il traversait la vallée Cédron à pieds.
C’était il y a des siècles… Au temps des patriarches, des prophètes et
desânes.
Ce sont des temps révolus. Pourtant je me dis –
Dieu était bien différent dans l’enfance.
Makalu
češčina | Marie Iljašenko
Jsem jako šálek čaje.
Křehká bílá schránka, hořká chuť.
To je jako: nemít své ruce v rukou.
To je jako: být v moci trojhlavého boha.
Láska, říkáš. Makalu, říkám.
Pod ní jsou plantáže černého čaje.
Pod ní je základní tábor,
ve kterém bych měla být.
Ale léto letos nebylo.
A proto ani zima nepřijde.
Černé uhlí ve sklepích spí
a za bílého dne sny se mu zdají.
from: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Audio production: Marie Iljašenko
Makalu
francoščina
Je suis une tasse de thé.
Une boite blanche et fragile, un gout amer.
C’est comme : ne pas se reprendre en main.
C’est comme : être à la merci du dieu à trois têtes.
Aime, dis-tu. Makalu, je dis.
En bas, il y a un champ de thé noir.
En bas, il y a un camp de base,
où je devrais être.
Mais il n’y a pas d’été cette année
L’hiver ne viendra pas.
Le charbon noir dort dans les caves
etrêve d’un jour à marquer d’une pierre blanche.
Zaživa
češčina | Jaromír Typlt
Píšu o tom
a nechci na to myslet
Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám
„To se ti stalo ještě
zaživa?“
Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
vzadu po louce
a z trávy mě sledovala černobílá kočka
Byl to můj konec
Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
a že se jí
jak tam sedí
nedokážu vyhnout
Viděl jsem se jak natruc měním směr
a mířím jinam
jenom kvůli ní
ale stejně průhledně marně
zase jinam zase nazpátek
Buď nepřímo k ní
Nebo rovnou
Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla
Uzel
zase jedno z těch slov
Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat
A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout
Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat
zaživa
Dokud to přede mnou neuteče
Jako tenkrát
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Audio production: Jan Trojan
Vivant
francoščina
J’écris dessus
Mais je ne veux pas y penser
Je ne sais pas
pourquoi je suis toujours obsédé par un mot
un tel type de mot
sur lequel j’échoue finalement
"Cela t’est-il arrivé quand tu étais encore
vivant?"
Cet après-midi j’étais un peu perdu
en arrière à travers champs
et de l’herbe me regardait un chat noir et blanc
c’était ma fin
je vis soudain que tout mène à elle
et qu’étant là
ainsi assise
je ne pouvais l’éviter
je me voyais faire un détour, exprès
me diriger ailleurs
à cause d’elle seule,
mais pareillement clairement vainement
encore ailleurs encore de retour
Soit vers elle indirectement
ou tout droit
Le noeud se noua longtemps avant sa fuite
Noeud
Encore une fois un tel mot
Dès que j’en saisis un
déjà à sa place se cache autre chose
avec quoi je n'aurais rien dû commencer
Et puis, il ne permet ni raccourci ni fuite
pour un autre mot
Aucun n’est différent
Et tous ensembles se le rappellent
Je ne sens plus un poème, seulement une poigne froide
que personne parmi les vivants
n’aurait vraiment voulu connaitre
encore moins vivre
ce que peut aussi signifier
vivant
Tant que ça me fuira
Comme ce jour-là