Michaela Otterová 
Translator

on Lyrikline: 3 poems translated

from: nemščina to: češčina

Original

Translation

[nachts, ich laufe nach hause nach draußen]

nemščina | Tristan Marquardt

nachts, ich laufe nach hause nach draußen. boden hat ohren, wo meine
sohlen sind. hören, wie es um mich bestellt ist. horchen, aufs leiseste
laut. großes ja, mit dem finger in die luft getippt, zu sagen, ja, dieser
außenraum ist mein innenleben. und nächtlich geisterfahrer, die kaffee

trinken als ihr einziges, trauriges zitat. zu sagen, ja, ich habe straßen
gesehen, alpen aus haar. porsche und büsche, erwachsenes gras. ihr
nicht gehen, nichts sehen. meine augen auf ihnen wie die aussicht auf
eine sechste jahreszeit. ferne war da, ferne als maßeinheit. schüler war

da, lehrer. zu sagen, wer krank ist, wird vom sinn des lebens nicht geheilt.
sanft die kuhle meiner hand auf seine stirn zu legen, dieses gratis gefühl,
fantasielos und warm. mich zu erwischen in kontemplation. was war es
gleich, dass die mücken verharrten im flug für eine sekunde, tags, als die

zeichen zu scheiden mein auftrag nicht war. dass ich ging und ich geh.
zu sagen, schatz, heute nacht ist ein großes passieren, es feiern die
mücken ein bisschen am see. und immer herzschlag, wenn eine streife,
und meine hände in die höhe schnellen, als sei es, der last einer jahr-

hunderteschweren schönheit etwas entgegen zu halten. gewissheit
vielleicht, häuser stünden nicht. sind stehen geblieben. oder zweifel,
ob jedes fenster aus künftigen scherben besteht. dann sagen, ja, ich
weiß nicht, welches spiel hier gespielt wird. ich weiß nur, es steht 1:0.

© Tristan Marquardt
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2016

[v noci, běžím domů do ulic]

češčina

v noci, běžím domů do ulic, země má uši na dráze
mých podrážek. poslouchat, jak jsem na tom, slyšet i nejtišší
škyt. veliké jo, klávesou do vzduchu natištěné, tím říkám, že
tady venku žije mé nitro. a noční jezdci v protisměru, pijící

kafe, svůj jediný smutný citát. tím říkám, že viděl jsem
silnice, alpy z vlasů. audiny, houštiny, vzrostlou trávu. jejich
nechození a nevidění. mé oči na nich jak výhled na
šesté roční období. byla tam dálka, měřítko dálky. byl tu žák,

učitel. tím říkám, že nemocný se nevyléčí smyslem života.
jemně mu položit prohlubeň ruky na čelo, tenhle gratis pocit,
obehraný a vřelý. přistihnout se při kontemplaci, co to jen
bylo, že komáři na chvilku strnuli v letu, ve dne, kdy

třídit znamení nebylo na mě. že odešel jsem a odcházím.
tím říkám, miláčku, dnešní noc udělá velký krok, komáři
mají party u jezera. a pokaždé zrychlený tep, když jeden
z nich zavadí a ruce mi vystřelí do výšky, jako by měly podepřít

tíhu krásy, co váží se po stovkách (let). snad jistota,
že by už nestály domy. a zůstaly stát. anebo pochybnost,
že ne každé okno jsou budoucí střepy. pak prohlásit: jo,
nevím, jaká hra se tu hraje. vím jenom, že stav je 1:0.

Přeložila Michaela Otterová

[tags, was ich las: zwei seiten eines tals]

nemščina | Tristan Marquardt

tags, was ich las: zwei seiten eines tals, aufgeschlagen, liegen
geblieben. bäche, durch dreißig gezeiten geschmissen. und felsen
als eher felsähnliche phasen. sie hatten vor jahren beschlossen, so
lange zu warten, dass etwas käme, sie bewegte, bis sies vergaßen.

einen wurf entfernt, ich wars, die kompromisslosigkeit birke.
krumme äste, in stimmung getunkt. und rinde, rinde, tapete.
zig zweige zur sonne, der dimmer, der fehlte, wenn jede form
von bewegung wachstum war und man das als liebhaber nicht

wahrhaben wollte. wo war das organ, das noch zu definieren blieb?
wo das blattwerk, der span? fiel kleidung aus, setzte sich mode
an ihre stelle. der ruf der birke, garn der zeit, sich gleich. meine
schüchternheit trug ich in handschuhen zum anderen ökologischen

ufer. dann kamen mücken, erste und letzte tiere, mich am läppchen
zu zupfen, nur kurz, wie gras. mir gefiel das. ich lief aus, aufs feld,
hinein. sah das korn, sah: das korn hat kein thema. ich aber kannte
einen stillen ort im wald, da waren die birken unter sich, mit augen,

gemeinsamen nennern. ihre geweiteten pupillen vorm sturm. standen
nichts mehr im wege. kaum dass sie begannen, in wolken zu denken,
dachten sie ballungsräume als flüchtige form. ich schwand und schlief
ein. mein erster traum endete mit den wetteraussichten für die nächsten.

© Tristan Marquardt
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2016

[ve dne, co sebral jsem ke čtení: dvě strany údolí]

češčina

ve dne, co sebral jsem ke čtení: dvě strany údolí, rozevřené a
odložené, jak byly. potoky, kterými na třicetkrát smýkly slapové síly.
a skaliska spíš jako skupenství skály. zatvrdily se kdysi, že počkají si,
než přijde něco, co pohne jimi. už na to zapomněly.

co by kamenem dohodil, byla jsem já, neústupnost bříza.
křivé větve, smočené v náladě. a kůra, kůra, tapeta.
iks výhonků k slunci, zatmívač, co chyběl tu, když každá
forma pohybu byl růst a milenec člověk si to nechtěl

připustit. kde byl ten orgán, který zbylo ještě určit?
kde listí, hobliny? když chyběly šaty, usadila se na jejich
místo móda. volání břízy, nit času, jedno jak druhé. svou
nesmělost jsem přenesl v rukavičkách na protější ekologický

břeh. pak přilétli komáři, první i poslední zvířata, drnknout mi
o lalůček, krátce, jak tráva. to se mi líbilo. vylil jsem se do hloubky
pole. uviděl obilí, viděl, že obilí nemá téma. znal jsem ale
tiché místečko v lese, tam byly břízy mezi sebou, oko jejich

společný jmenovatel. zornice před bouří rozšířené. stály,
nic už neměly v cestě. Jakmile začaly přemýšlet v mracích,
aglomerace byly pomíjivé. Já zeslábl jsem a
usnul. Můj první sen skončil počasím pro nejbližší.

Přeložila Michaela Otterová

[nachts, dunkel läuft auf, schwarz blendet stark]

nemščina | Tristan Marquardt

nachts, dunkel läuft auf, schwarz blendet stark. flutlicht auf rasenschach
nicht. fragen erreichen mich, wofür wirst du bezahlt. in welcher gebärde
lauert gewalt. sind es hubschrauber, senkrechter start, bohren sie löcher
in die nacht, quatsch, wand. heben nicht ab. es ist, als sei sex jetzt sehr

alt. wind geht durch straßen, bäume zu zählen, kommt nicht zurück.
ruhe nur wie zu ohren gedrungen, realität feiere morgen ihre letzte
vorstellung. einen weit verbreiteten moment lang halten alle, die
atmen, atem an. dann kommt morgen, luft, von nacht neu erfunden,

steht rum. am himmel macht das licht auf, einriss bei einlass, wolken,
ich weiß das: hier liegt mein wohngebiet, dort ein anderes, hinten
liegen die anderen anderen. schwebt ein aber über allem, ich habe
menschen getroffen, die wissen, blicke meutern die aussicht. zögen

flüsse ans meer, sagen sie, zög ich mit. kennen die gesten: revolver
nie getragen haben, aber greifen ins nichts, wo er sitzt. jahrelang namen
in scheiben von bushaltestellen geritzt. punkt gemacht hinterm satz,
dass es einen unterschied zwischen waffe und werkzeug gibt. fallen

schüsse, dann kommt nacht, lässt der himmel seinen bildschirmschoner
laufen. dann lange nichts. ich, irgend schlummer, ganz gesicht. augen
halten, bewegen sich. blick ist stift, schreibt auf die aussicht. skizziert
die plätze, schlaf einzusammeln, als ob sich schlaf einsammeln ließe.

© Tristan Marquardt
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2016

[v noci, kypí tma, černá oslepuje]

češčina

v noci, kypí tma, černá oslepuje. reflektory na políčkách trávníku
ne. honí mě otázky, zač bereš plat. ve kterém gestu máš
násilí čekat. že by snad vrtulník, kolmý start, vrtal díru
do noci, blbnu, do zdi. nezvedá se. jako by sex byl dávno už

passé. vítr jde ulicí počítat stromy, zpátky se nevrací.
klid, jako by náhodou k uším se doneslo, že skutečnost prý slaví zítra
derniéru. na chvíli jak širokou, tak dlouhou zadrží všichni, kdo
dýchají, dech. pak přijde ráno, vzduch, nocí znovu vynalezený,

jen tak si tu stojí. na nebi světlo už vpouští, při vstupu trhání, mraky,
a já vím bez ptaní: tohle je moje obytná zóna, támhle jiná a vzadu
ty další další. nade vším visí jedno ale, potkal jsem
lidi, co vědí, že pohled se protiví výhledu. Kdyby se

řeky vydaly k moři, vydám se taky, říkají. pohyby znají: pistoli
nenosí, hrábnou však do prázdna, kde visí u pasu. roky škrábali
jména do prosklených zastávek autobusů. pečlivě psali si,
že hlaveň se liší od imbusu. padne několik

výstřelů, pak přijde noc, nebe se přepne do režimu
spánku. pak dlouho nic. já, taková dřímota, plný obličej. oči
drží, hýbají se. pohledem jak perem psát na výhled, skicovat
místa, kde nabral bych spánek, jako by spánek šel nabírat.

Přeložila Michaela Otterová