Marie Iljašenko 
Translator

on Lyrikline: 14 poems translated

from: ukrajinščina, ruščina, poljščina to: češčina

Original

Translation

*** [забуваю як думати рідною мовою]

ukrajinščina | Iya Kiva

забуваю як думати рідною мовою
кажу – відійди від мене не знаю тебе

белькотіння твоє – мов хижий бур'ян –
вгризається в землю мою
червоним квітом війни

збіжжя пам’яті палає в горлянці

сила слів твоїх стає полем насилля
довгим мов відірваний річки рукав
у якому ховається смерть

бий мене по щоках – правій і лівій –
я не зможу пробачити дике мовчання твоє

вбивай в мене ікла свої – гострі як біль –
не дочекатись тобі мого крику

шахта дитинства більше не є укриттям
мовби шия зів’ялої квітки
стирчить між зубів історичних книжок

я зашиваю грубими нитками рота тобі
щоб говорити

щоб ніколи вже не говорити

31.07.2022 

© Iya Kiva
from: unpublished maunscript
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[zapomínám jaké to je myslet v mateřském jazyce]

češčina

zapomínám jaké to je myslet v mateřském jazyce

říkám odstup ode mě neznám tě


tvoje blekotání je jako dravý plevel

zahryzává se do mé země

rudým květem války


zrno paměti plane v hrdle


síla tvých slov se stává polem násilí

dlouhým jako utržený říční rukáv

ve kterém se ukrývá smrt


fackuj mně po tvářích – pravé i levé –

nedokážu ti odpustit tvé nepříčetné mlčení


vraz do mě své tesáky – ostré jako bolest –

nedočkáš se mého křiku


šachta dětství už není mým úkrytem

jako hrdlo uvadlé květiny

trčí mezi zuby historických knih


zašívám ti pusu hrubými nitěmi

abych mohla mluvit


abych už nikdy nepromluvila

Překlad: Marie Iljašenko

[біженці. театр]

ukrajinščina | Iya Kiva

першу ніч у безпечному місті – так ми кажемо про захід країни –
ти проводиш на підлозі театру мов реквізит
до війни яку можна дивитись у вільному доступі
відразу в усіх очах переляканих на смерть тварин

[ви ще встигаєте купити квиток у перший ряд третьої світової –
писав напередодні великої повені відомий західний журналіст]

світло падає добре
і світ встигає побачити бруд у тебе під нігтями
і ще довге не стрижене з польщі волосся
яке потріскує єврейськими гілками родоводу
коли крейда добра креслить на ньому хрест

а манікюру в тебе немає – вісім років як його не було –
і коли ти читаєш «це за ту жінку з бучі»
(шкільні вчителі розкажуть про цю фотографію?)
під чиїмось садочком вишневим на пещених пальцях
то питаєш в червоної фарби: чи їй не соромно за це порівняння

але нам мов нарцисам у бабусь на зупинках
тепер ніколи не соромно бути й не бути
гіркими цибулинами дерев що ростуть на узбіччі історії

це за кілька днів ти йтимеш проспектом свободи (це не метафора)
щоби кинути всі віщі сни на підлогу чоловічої перукарні –
але це не рятує: мов божевільний з лезом туги під нігтями
пам'ять водить тебе запиленим полем з мертвими картоплинами –
таким довгим що ти і в дітей бачиш землю замість очей

а нині ти лежиш на підлозі театру мов реквізит
і здригаєшся від дзеленчання трамваїв –
цих цивільних півчих у хорі військової авіації
і не можеш вийняти віск з вух любителів сучасної музики

12.04.2022

© Iya Kiva
from: unpublished maunscript
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[utečenci. divadlo]

češčina

první noc v bezpečném městě – tak označujeme západ naší země

trávíš na podlaze divadla jako rekvizita

před válkou kterou lze sledovat v přímém přenosu

v očích všech k smrti vylekaných zvířat


ještě si stihnete koupit lístek do první řady třetí světové

napsal den před velikou povodní známý západní novinář


světlo je tu jasné

a svět ještě stihne zahlédnout špínu za tvými nehty

a dlouhé od návratu z Polska nestříhané vlasy

kde tu a tam praskají větve židovského rodokmenu

když na nich křída dobra dělá křížek


a manikuru nemáš už osm roků

a když čteš „za tu ženu z buči“

(budou učitelé ve školách vyprávět o té fotografii?)

pod něčí višňovou zahrádkou na pěstěných rukách

ptáš se té červené barvy: a není ti hanba za to přirovnání?


ale nám podobně jako narcisům v náručí stařenek na zastávkách

nám teď není nikdy hanba být nebo nebýt

jsme jako hořké cibule stromů rostoucí na úbočí historie


za několik dnů půjdeš třídou svobody (to není metafora)

abys hodila všechny své věštecké sny na podlahu pánského kadeřnictví

ale to tě nezachrání: jako šílenec s ostřím smutku za nehty

paměť tě vodí prašným polem plným mrtvých brambor

tak dlouhým že tu i děti mají zem místo očí


a nyní ležíš na podlaze divadla jako rekvizita

a trháš sebou při každém ciknutí tramvají

těch civilních zpěváků ve sboru válečného letectva

a nedokážeš vyndat špunty z uší milovníků soudobé hudby


12. 4. 2022 

Překlad: Marie Iljašenko

*** [час кошмарів надходить – так починається серпень –]

ukrajinščina | Iya Kiva

час кошмарів надходить – так починається серпень –
страшніших за діряву ковдру війни
чи легших за кавунову скибку дитячої усмішки –
не розгледіти звідси у жоден військовий бінокль

не бачу на чому стою –
лише падаю в сон
падаю в сон
падаю в сон
падаю в сон

в лихе сновидіння закільцьоване в дубі найближчого парку

так парко сьогодні – говориш –
і розчиняєшся в темряві воєнних новин
що довкола шиї звилися чорною стрічкою

я ж кажу – мені холодно – я хочу спати
весь час хочу спати
весь час хочу спати
весь час хочу спати

наче війну можна вбити душною подушкою дрімоти

і виймаю кошмар зі сну незнайомця
наче ніж із кишені пробачення

і кров не болить

лише падає
падає
падає
падає

сльозами українських садів

© Iya Kiva
from: unpublished maunscript
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[čas nočních můr přichází – tak začíná srpen –]

češčina

čas nočních můr přichází – tak začíná srpen –

můr strašnějších než děravá přikrývka války

můr lehčích než melounová kůrka dětského úsměvu

odsud nejsou vidět ani skrz vojenský dalekohled


nevidím na čem stojím

ale padám do spánku

padám do spánku

padám do spánku

padám do spánku


do zlého snu jenž okroužkoval dub v nejbližším parku


dnes je tak parno říkáš

a rozpouštíš se v temnu zpráv z fronty

která se kolem šíje obtáčí jako černá stužka


říkám přece je mi zima

a pořád se mi chce spát

a pořád se mi chce spát

a pořád se mi chce spát


jakoby bys mohla zabít válku dusivým polštářem dřímoty


a vytahuji noční můru ze snu cizího člověka

jako nůž z kapsy odpuštění


a krev nebolí


jen kape

kape

kape

kape


slzami ukrajinských lesů

Překlad: Marie Iljašenko

***[перекочує в роті каміння застигле море людей]

ukrajinščina | Iya Kiva

перекочує в роті каміння застигле море людей
цю мертву мову часу на яку перетворимось
коли нитку життя вітер зріже як квітку
і вплете в довгу ніч забуття

мертві кажуть: ми шукали домівки як світла
і не знайшли і земля посадила за стіл нас
і тепер ми їмо всякий день брудну музику тиші
темні сполохи спогадів перекладаючи з вуст у вуста

мертві кажуть: битись за пам’ять – справа живих
ми ж тримаємось написів на могилах
як дерева повітря засохлими коренями
але в долонях дітей вони жалять як змії

мертві кажуть: усе що ми знали стало чужим
наші вулиці в землю пішли слідом за нами
і тепер нам не вийти з гетто історії
адже наше минуле – мертва отруйна вода

мертві кажуть: живі п’ють надію з наших кісток
але ми загубили в дорозі насіння надії
і стають на весь зріст в горлі руба і очі ховають
як каміння що важко лягає живим під язик

© Iya Kiva
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[převaluje v ústech kamení zamrzlé lidské moře]

češčina

převaluje v ústech kamení zamrzlé lidské moře

ten mrtvý jazyk času kterým se staneme

když vítr uřízne niť života jako kvítek

a zaplete do noci zapomnění


mrtví praví: hledali jsme domov jak světlo

a nenašli jsme a země nás usadila ke stolu

a nyní jíme každého dne špinavou hudbu ticha

temné záblesky vzpomínek si předáváme z úst do úst


mrtví praví: bít se za paměť je věc živých

my se držíme nápisů na náhrobcích

jako se strom drží vzduchu uschlými kořeny

ale ty v dětských rukách koušou jako hadi


mrtví praví: všechno co jsme znali je nyní cizí

naše ulice se propadly pod zem spolu s námi

nyní už neopustíme toto ghetto dějin

pakliže je naše minulost mrtvá otrávená voda


mrtví praví: živí pijí naději z našich kostí

ale my jsme po cestě ztratili semena naděje

zaskočí v hrdle jak dlouzí tak širocí skrývají oči

jako kameny které těžce ulehnou živým pod jazyk

Překlad: Marie Iljašenko

***[есть ли у нас в кране горячая война]

ruščina | Iya Kiva

есть ли у нас в кране горячая война
есть ли у нас в кране холодная война
как неужели совсем нет войны
обещали же что будет после обеда
собственными глазами видели объявление
«война появится после четырнадцати ноль ноль»

и вот уже три часа без войны
шесть часов без войны
что если войны не будет до самого вечера
ни постирать без войны
ни приготовить
чаю пустого без войны не испить

и вот уже восемь дней без войны
от нас нехорошо пахнет
жены не желают ложиться с нами в постель
дети позабыли улыбаться и ропщут
почему мы всегда думали что война никогда не кончится

станем же станем ходить за войной по соседям
по ту сторону нашего зеленого парка
бояться расплескать войну по дороге
считать жизнь без войны временными трудностями

в здешних краях считается противоестественным
если война не течет по трубам
в каждый дом
в каждую глотку

© Iya Kiva
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[teče nám z kohoutku horká válka?]

češčina

teče nám z kohoutku horká válka?

teče nám z kohoutku studená válka?

je možné že válka není vůbec?

slibovali že bude hned po obědě

na vlastní oči jsme viděli oznámení

„dodávka války bude obnovená po čtrnácté hodině“


a už jsme tři hodiny bez války

jsme šest hodin bez války

co když válka nebude až do večera?

bez války si nevypereme

ani neuvaříme

ani prachsprostý čaj si bez války nedáme


a už je to osmý den bez války

začínáme smrdět

ženy s námi nechtějí sdílet lože

děti se přestali smát a skuhrají

proč jsme si vždycky mysleli že válka nikdy nedojde?


nezbyde než zajít pro válku k sousedům

přejít celý zelený park

bát se že válku rozlejeme cestou

pokládat život bez války za dočasné obtíže


tady v našich krajich považujeme za neobvyklé

když z vodovodu neteče válka

do každé domácnosti

do každého hrdla

Překlad: Marie Iljašenko

***[пам'ять стає сухою як трава в саду літа]

ukrajinščina | Iya Kiva

пам'ять стає сухою як трава в саду літа

(повітряна тривога в більшості областей україни)

я провертаю ключ у поламаному замку
і двері в минуле зачиняються

простір десь там на сході всередині мене
заростає бур’яном небезпеки десь тут і ніде

провалитися в терикон – улюблена лякалка з дитинства

(увага всі в укриття)

що ви зараз відчуваєте
питають чи не в кожному інтерв’ю

кригу krieg
розочкою донбасу порізане горло
скло вкраденої молодості в руках і ногах

ці красиві метафори – криве дзеркало літератури

я не можу згадати
що відчуваю

(увага відбій повітряної тривоги)

і виношу себе за дужки

© Iya Kiva
Audio production: Haus für Poesie, 2022

[paměť usychá jako tráva v letním sadu]

češčina

paměť usychá jako tráva v letním sadu


(vzdušný poplach po skoro celé Ukrajině)


otáčím klíčem v rozbitém zámku

dveře do minulosti se zamykají


prostor kdesi tam na Východě vprostřed mě

zarůstá plevelem nebezpečí – je tady a nikde


propadneš se do haldy – tak nás strašili v dětství


(prosím pozor všichni do úkrytu)


jaké jsou vaše pocity

ptají se mě téměř při každém rozhovoru


kry krieg

donbasskou růžičkou – rozbitou flaškou pořezané hrdlo

sklo uloupeného mládí v rukách a nohách


tyto krásné metafory jsou křivé zrcadlo literatury


nemůžu si vzpomenout

co cítím


(pozor konec vzdušeného poplachu)


a tak se vytknu do závorky

Překlad: Marie Iljašenko

szum w ustach

poljščina | Zofia Baldyga

Płaczące dziecko niesie pełne garście pecha, a w plecaku karmnik.
Pustka przed nami nabiera rezolutnych kształtów. Kto kocha mocniej,
ten ustawia ostrość. Zbliżamy się do siebie, ale ostrożnie, ostrożnie
niech obędzie się bez ofiar, bez tkanek wiszących na włosku.

W parku dziewczęta obejmują chłopców. Zaskoczone
zwierzęta tylko patrzą. Wymieniają się kolorami.
Szkolenie z pierwszej pomocy może się zacząć
w każdej chwili, choć dłonie mam zajęte płonącą świecą.
Źródłom światła również zagroziliśmy wyginięciem.

Wstałeś dziś po ciemku, po ciemku wróciłam z pracy.
Chodzimy w koło z podniesionymi głowami.
Koło się nie otwiera, a przez nasze miasto
nie płynie żadna rzeka, nie licząc tej
która kiełkuje mi na języku.

© Zofia Bałdyga
Audio production: Asociace spisovatelů, 2023

hluk v ústech

češčina

plačící děcko nese plné hrsti smůly a v batohu krmítko.

Prázdnota před námi nabývá sebejistých obrysů. Kdo miluje víc,

ten zaostřuje. Přibližujeme se k sobě, ale opatrně, opatrně,

ať se to objede bez obětí, bez tkání visících na vlásku.


V parku děvčata objímají chlapce. Zaskočená

zvířata přihlížejí. Vyměňují si navzájem barvy.

Školení první pomoci může začít každou chvíli,

ačkoli mám plné ruce, držím v nich hořící svíci.

I pro zdroje světla jsme hrozbou vyhynutí.


Vstal jsi dnes za tmy, já jsem se za tmy vrátila z práce.

Chodíme kolem dokola se vztyčenými hlavami.

Kruh se otevírá a našim městem

neplyne žádná řeka, nepočítám-li tu,

která mi vzlíná na jazyku.

Překlad: Marie Iljašenko

wszystkie pory roku na raz

poljščina | Zofia Baldyga

1.
Zapisywać prognozy w samym środku wersu jak przejścia graniczne.
Niebo nad nimi jest wyższe. W nocy niektóre z nich przyśnią się
sobie nawzajem. Przyśnią się sobie nawzajem i niewiele pozostanie
z ich rozlanych odbić. Wmasują je w suche podłoże.

Pory roku tłoczą się pod dachem, zapominając o dystansie.
O rytuałach przejścia. Wychodzą wszystkie na raz. Frontowymi drzwiami.
Uczą dzieci nazywać miesiące, podliczać straty.

2.
W tej grze można rozmawiać, nie wolno dotknąć dłoni rozmówcy.
Zgoda to za mało. Na dłoni rozmówcy są już zapiski, są dowody.
Na dłoni rozmówcy leży złota rybka. Dowodów się nie dotyka.

Tafla się przelewa, ogień jej nie gasi. Nikt już nie wierzy pogodzie.
Nikt nie wierzy w pogodę, nikt nie wierzy w krajobraz.

© Zofia Bałdyga
Audio production: Asociace spisovatelů, 2023

všechny roční doby najednou

češčina

1.

Zachycovat předpovědi přímo vprostřed verše jako hraniční přechody.

Nebe nad nimi je vyšší. V noci se některé z nich budou zdát

sobě navzájem. Budou se zdát sobě navzájem a z jejich rozlitých

odrazů moc nezůstane. Vsáknou se do suchého podloží.


Roční doby shromažďují od střechou a zapomínají na vzdálenost.

Na rituály přechodu. Vycházejí všechny najednou. Předními dveřmi.

Učí děti pojmenovávat měsíce, počítat ztráty.


2.

V této hře se smí mluvit, ale je zakázané dotýkat se toho, kdo promlouvá.

Svolení nestačí. Mluvčí už má na dlani poznámky, má důkazy.

V dlani mu leží zlatá rybka. Důkazů se nedotýká.


Hladina se přelévá, oheň ji neuhasí. Nikdo už nevěří počasí.

Nikdo už nevěří v počasí, nikdo už nevěří v krajinu.

Překlad: Marie Iljašenko

Nocna zmiana

poljščina | Zofia Baldyga

Wszystkie bohaterki we mnie są zmęczone. Czytasz o tym w listach
pisanych chrapliwym szeptem. Zawsze o poranku
który nigdy nie bywa mądrzejszy, rośnie powoli
niczym las, niczym wiersz. O bohaterach trzeba milczeć
zostawiać im uchylone drzwi.

Nic nie trwa wiecznie ani nawet długo, rzeczy się buntują
i wypowiadają umowę, odstępują od moich dłoni.
Gatunki zagrożone śpiewają nam pod oknem zakazane piosenki
aż oczy bolą, no mówię ci. Jakbym tam miała rozsypane ziarno,

tyle się tego marnuje. Niech bolą, mówisz, niech cerują powierzchnie.
Niech nadrabiają miną. Musimy sobie jakoś radzić z czasem teraźniejszym
z inżynierią intymną. Nad ranem wszystko kiełkuje, ciągnie ku górze,
jaki zgodny zespół. A ty co, śpisz?

© Zofia Bałdyga
Audio production: Asociace spisovatelů, 2023

Noční směna

češčina

Všechny hrdinky ve mně mají dost. Přečteš si o tom

v dopisech psaných chraplavým šeptem. Ten pomalu narůstá,

vždycky zrána, které nikdy nebývá nejmoudřejší,

podobný lesu, podobný verši. O hrdinech pomlčíme,

ponecháme jim otevřené dveře.


Nic netrvá věčně, dokonce ani ne dlouho, věci se bouří

a vypovídají smlouvu, odstupují od mých dlaní.

Ohrožené druhy zpívají pod našim oknem zakázané písničky,

až oči přecházejí, no vážně. Jako bych tam měla rozsypané zrní,


tolik toho přijde nazmar. Ať si bolí, odpovídáš mi, jen ať látají povrch.

Ať se snaží. Musíme si nějak poradit s přítomným časem,

s intimním inženýrstvím. Nad ránem všechno pučí, táhne se vzhůru,

jaká sehranost! A ty, copak ty spíš?

Překlad: Marie Iljašenko

[Повсюдна присутність у хащах тритонів, драконів]

ukrajinščina | Juri Andruchowytsch

Повсюдна присутність у хащах тритонів, драконів,
ґрифонів, піфонів і те, як шаліють коти,
обернуті в духів, поява комет і циклонів —
ознаки, що дихає пекло десь поруч. І ти
знаходиш цей отвір, ступаєш у сморід і морок
і йдеш над вогнем. І хитаються ветхі мости,
і хто його знає — чорти і хорти, і хвости.
Хрести себе, знай, ненастанно — сто сорок по сорок
разів. Ця виправа для тебе воєнна,
за поли плаща і за плечі хапає геєнна,
за піхви меча і за лікті, і чуєш: «Плати!»
Гей, ви, там на небі, поглухли?!
 
          Святі з висоти
втручаються рідко в перебіг подій, але вчасно.
Ангели женуть, як воскреслі пілоти — по три,
а то і по п’ять, і по сім, і цвітуть непогасно
мечі в них і крила, й тебе визволяють з діри,
і сад задля тебе розгорнуто вздовж вертикалі:
дерева все вищі, птахове все ближчі й дари
щоразу солодші, вагоміші. Це прапори,
тимпани, тюльпани й так далі, і книги в перкалі,
і кисень, і мед, і так далі. І ти, над земною
поверхнею піднятий все-таки, над площиною,
і вже не вернешся, хоч кров’ю зійди, хоч згори!
Тобі залишається рівно світити згори.

© Juri Andruchowytsch
from: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Audio production: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Hemžení v houštinách, slet plazů a hadů, draků]

češčina

Hemžení v houštinách, slet plazů a hadů, draků
a gryfů, v nebesích nad zemí cyklony, komety,
nakonec běsnění a řvaní kocourů či jejich přízraků
jsou známkou, že peklo je někde poblíž. A že ty
vzápětí objevíš tu bránu a vstoupíš a ucítíš smrad
a dým, když půjdeš nad ohněm, nad čerty a chvosty
a chrty a bůhvíčím ještě a vstoupíš na zpuchřelé mosty.
Křižuj se zavile, stokrát, to je málo, snad tisíckrát!
Toto je válečná výprava a tak je střižená,
po plášti, ramenou, po meči sápe se gehenna,
za lokty tě chystá a slyšíš, jak volá: „Zaplatíš!“
Hej, vy tam na nebi, jste hluší?
                                                Svatí z výsostí
se do děje zapojí zřídka, ale v pravou chvíli.
Andělé spěchají a letí jako zmrtvýchvstalí piloti,
po třech a po pěti, dokonce po sedmi, a září na míli,
meče jim jiskří a křídla svítí, když tě do rukou chytí.
Překrásná zahrada pro tebe připravená je tu,
a stromy v ní vyšší a ptáci v ní bližší a dary
ti sládnou, těžknou před očima. A taky prapory,
tympány, fontány, vše je tu, i knihy v sametu,
a kyslík a med a tak dále a nad krajinou
se vznášíš a vidíš, že není než rovinou,
a že se nevrátíš, i kdybys měl pojít jak pes.
Zbývá ti oddaně svítit z nebes.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015

[Звичайно, що ріка тяжіє тільки вниз]

ukrajinščina | Juri Andruchowytsch

Звичайно, що ріка тяжіє тільки вниз,
повільна і в’язка, немов рослинний слиз,
коли твоя рука багром тримає спис.
 
І дивишся в ріку, і бачиш не рибин,
не мушлі на піску, що світяться з глибин,
не лілію тяжку і ясну, мов ясмин.

А бачиш, мов у сні, своє лице в ріці —
самотність у човні, з жердиною в руці,
своє лице на дні і рану на щоці.

На берегах цих вод живе химерний люд:
покручений народ впав на рівнину тут.
Ти зажадав — і от поглянь на цих паскуд!

В них тисячі принад: копитця, мов у кіз,
кохання через зад, а їжа через ніс,
у них немає «над», у них темніє ліс.

В них черева, мов льох, а їхня кров — узвар,
в них дух, як мова, всох, в них мова, як в татар,
в них шестирукий бог і довгорукий цар.

Хто розв’язав цей міх і випустив на світ
знічев’я, мов на сміх, цих власників копит,
хто дав їм для утіх жадання бути «під»?

Захищений плащем, тримаючись багра,
пливеш крізь рев сурем з-під серця і ребра
туди, де вхід в Едем. І в пекло теж діра.

© Juri Andruchowytsch
from: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Audio production: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Je to tak, že řeka plyne stále vpřed]

češčina

Je to tak, že řeka plyne stále vpřed,
v zátokách pomalá jako luční med,
zatímco tvá ruka svírá chladnou měď.

A hledíš na řeku, nevidíš lesk šupin
či mušlí na písku v šeru říčních hlubin,
či lilii těžkou a bledou jak jasmín.

Vidíš jen jak ve snu svůj obličej v řece,
samotu ve člunu svírat bidlo v ruce,
stín putovat po dnu a ránu krvácet.

Na březích těchto vod žije podivný lid,
odporný pronárod se tu stihl uchytit.
Jsi zvědavý, tak hleď na život těchto hnid.

Mají bezpočet vnad: kopýtka jak u koz
a k milování řiť a k nasycení nos,
nemají žádné „nad“, nýbrž jen temný hvozd.

A střeva jako měch a krev jako lektvar,
jazyk jim odumřel – každý něm jak Tatar,
vládne jim cizí bůh a dlouhoruký car.

Kdo jen je nechal žít, kdo z pytle pustil ven
ty vlastníky kopyt? A je vtip nebo sen,
že chtěl je utěšit touhou být poroben?

Schovaný pod pláštěm, na stráži u pádla,
pluješ řevem sirén uvnitř svého těla
tam, kde leží Eden i brána do pekla.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015

[Увійшовши в хащі, де повно птиць]

ukrajinščina | Juri Andruchowytsch

Увійшовши в хащі, де повно птиць,
уяви: природа — майстерня Бога,
по якій блукає твоя знемога.
Все, що можеш ти, — це упасти ниць.

Невблаганна зелень зійшла, як мор,
як потоп, як піна, слизька на дотик.
Ці рослини горді. Вони наркотик.
Ці рослини схожі на хор потвор.

«Але що там зелень! Вона — це тло
для рептилій, гемонів. Я вбираю
це гниття, цю розкіш — праобраз раю,
де не все збулося й повсюди зло».

Ти, що маєш меч і до нього дух
у спасеннім тілі, рубай, мов Юрій,
розпанахуй гемонів, гарпій, фурій,
розтинай пітонів, немов ропух!

Бо якщо вже тут збожеволів Бог
і вінцем творіння цей бестіарій,
де яріє регіт чортячих арій, —
ти повинен цим падлом встелити мох!

Ти повинен вийти з хащів, поки
над тобою Пані Ясна пробуде.
Ти, що світло маєш в очах приблуди,
мусиш вийти на срібло. І навпаки.

© Juri Andruchowytsch
from: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Audio production: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Uprostřed houštiny, rozeznělé tóny]

češčina

Uprostřed houštiny, rozeznělé tóny
ptačí písně, ti dojde, že jsi v boží dílně.
Přírodou můžeš jen bloudit a pilně
sekat před Bohem hluboké poklony.

Neúprosná zeleň tu bují jako mor,
jak potopa, jak záplava slizké pěny.
Ty rostliny jsou hrdé. Jsou to halucinogeny.
Ty rostliny jsou strašné jak příšer sbor.

„Ale copak ta zeleň, ze které je mdlo,
houští skrývá příšery, démony tají.
Nasávám to hnití, rozkoš jak v ráji,
kde je všechno špatně a všude je zlo.“

Vlastníš-li meč, nepostrádáš-li ducha
ve spaseném těle, pak bojuj jak Jiří,
ať zhynou ty fúrie, harpyje, netopýři,
bazilišky a hady nechť meč rozkuchá!

Zbláznil se Bůh, že bestiář vůkol
máš považovat za vrchol stvoření?
Místo, kde čerti pějí árie o zatracení?
Skolit je na mech, to je tvůj úkol.

Musíš vyjít z houštin, udělat krok,
dokud tě Jasná Panna v nebesích stráží,
dokud ti v bludných očích ohýnek září,
musíš vyjít z přítmí. Na říční tok.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015

[Марко Поло казав неправду, коли]

ukrajinščina | Juri Andruchowytsch

Марко Поло казав неправду, коли
запевняв, нібито мули, воли, осли
над проваллям пітьми і тібетом імли
привели його далі на схід — до Китаю.
Шлях його, безперечно, — то блуд петлі.
Марко Поло, певно, спав у сідлі.
Адже далі на схід немає землі,
адже Індія — це межа, це те, що скраю.
 
Про який там схід можна казати, якщо
є стіна, за якою велике й німе Ніщо,
і Воно не любить нас не знати за що,
як здається нам, бо насправді Воно ніяке.
Так що тут зупинка для прощ і пущ,
і останній камінь, і дощ, і кущ,
і тому гординю в собі розплющ —
ця стіна не з тих, які беруть зарізяки.

Ця стіна — це примара така, об яку
розсипається Азія з її масивом піску,
розбиваються валки всі об неї, стрімку,
а над нею вже інший вимір: там Бог, світила.
Але ти приблуда, і доля твоя така:
мандрувати вниз, поки тече ріка,
поки віриш: на світло, немов з мішка,
можна все-таки вийти. Ціною дурного тіла.

© Juri Andruchowytsch
from: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Audio production: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Marco Polo nemluvil pravdu, když řek]

češčina

Marco Polo nemluvil pravdu, když řek,
že muly, osli, jaci, všechen ten dobytek
propastmi tmy a tibetem mlhy ho vlek
až na východ do Číny, exotického kraje.

Jeho cesta byla jen bludná smyčka,
Marco Polo spal, neudržel víčka,
dál na východ není zem, Indie je hříčka
přírody – konec, mez, to, co je zkraje.

Řeči o Východu jsou blábol, nic víc,
dál je jen Zeď a za ní pak Nic,
a nemá nás rádo, proč – těžko říct.
Je to jen klam, vždyť je lhostejné.

Zde je konečná poutí, konec přístřeší
a poslední průsmyk, průvan i závětří,
hrdinství a pýchu si proto ušetři,
věz, takové Zdi nejsou poddajné.

Ta Zeď je omyl, přízračný paraván,
písek Asie ji denně ošlehává,
tříští se o ni řetězy karavan.
Je uťatá nebeským lemem.

Ale ty jsi bloud a je tvým osudem
putovat dál říčním korytem,
dokud věříš. Na světlo se dostanem,
jenže clo zaplatíme tělem.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015

[Індія починається з того, що сняться сни]

ukrajinščina | Juri Andruchowytsch

Індія починається з того, що сняться сни
про виправу на схід. І вони сюжетні, вони —
наче фільм, по якому блукаєш героєм-зухом.
Просто чуєш сурму або ґонґ, або дзвін води,
або голос, який шепоче: «Устань і йди!»,
але ти не певен, чи серцем почув чи вухом.

Індія — це не зовсім півострів. Це материк,
що межує з Нічим. Ані атлас, ані словник
не враховують факту, що світ оповитий Нілом.
Що зірки на небі — це, власне, одна з вистав
у театрі Бога. І, видно, час не настав —
площину нам легше вважати кулею. Тілом.

Ми вважаємо кулею те, що лежить, мов корж.
Але ти, почувши різке й наказове «марш!»,
добуваєш меча і рушаєш на схід, аби вмерти.
І лаштуєш загін веселих та злих зарізяк,
і вони в поході співають приблизно так,
як ангели в небі нічні херувимські концерти.

Площина — це пустелі й царства, хребти, міста,
над якими лишень атмосферна густа висота
в сім ворожих небес, — і яка з них розрада чи манна!
Тільки втративши коней і друзів, увесь обоз,
виноградною впертістю кручених, битих лоз
ти проб’єшся туди, де доречне слово «рахманна».

© Juri Andruchowytsch
from: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Audio production: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Indie zpravidla začíná tím, že sníš]

češčina

Indie zpravidla začíná tím, že sníš
o cestě na východ. A ty sny jsou akční
jako film, a tys v něm hrdina či padouch.
Náhle zazní surma, gong nebo zurčení vod
nebo hlas, který zašeptá: „Vstaň a choď!“
A ty nevíš, oslovil tvé srdce či sluch?

Indie vlastně není poloostrov. Spíš světadíl,
hraničící s nicotou. Ani atlas ani příruční
slovník nepočítají s tím, že svět obtéká
Nil. A že hvězdy na nebi jsou jenom součást
dekorace v božím divadle. Asi ještě neuzrál čas,
a tam, kde je plocha, vidíme těleso. Odvěká

pravda však je, že obýváme plochý svět.
Ty teď slyšíš přísné a rozkazovačné: „Vpřed!“
Ostříš si meč a vyrážíš tam, ke všem čertům.
S tebou tlupa veselých a zlých banditů,
všichni míří na východ a pějí za pochodu
jako andělé na nočním cherubínském koncertu.

Ta plocha jsou pouště a království, města a chýše
a nad nimi nic než hutná atmosférická výše,
sedm nepřátelských nebes, žádná mana, jen slota.
Jen když přijdeš o tábor, koně, věrnost bojovníků,
s tvrdohlavou neústupností révových úponků
se prosekáš tam, kde panuje věčná Sobota.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015