Maryja Martysievich  (Марыя Мартысевіч)
Translator

on Lyrikline: 10 poems translated

from: litovščina, nemščina, ruščina to: beloruščina

Original

Translation

Triptikas

litovščina | Jurgita Jasponytė

I.
Medžiotojo malda

G.Ž.

meldžiasi medžiotojas
nebūna
be reikalo nulietas žemėn
joks šnabždesys, joks garsas
kai meldžiasi medžiotojas
žvėries klausa įskyla
kai meldžiasi medžiotojas
jo vaikas
užveisia ant upės kranto
mažų medinių elnių
gyvą bandą
jo motina
nenuseka kelias dienas
negrįžtančio medžioklio pėdom
rami
pasiuvus apsauginę skrandą
nukanda
žvėries gyslą –
atsiranda
pulsuojanti Jungtis
aplink
visa

ir niekas nebemiršta
tik keičiasi pavidalais

medžioklis baigia maldą.


II.
Žalčio močia

Aš motina
siuvanti lėlę
žaizdas sau pati užsiadanti
aš įtempiu lanką
ir strėlę
įleidžiu giliau
mano adata
skrodžia akmenį, atmintį, mintį –
kraujo takas nubėga
nužaibuoja malankos* per sodą
kažkieno tobulai pasodintą
gal išsiūtą
grįžulo ratais
šienpjoviais ir sietynu
per odą
kraujo dygsnis nubėga –
jei pagaučiau
turbūt būtų nuogas

as jaučiu
mano plaučiuose ošia
įsirangiusi šilo migla

Švento ežeru parplaukiu as
žalčio močia.

Z. 2013 09 01

* Malankos – rytų aukštaičių vilniškių tarme taip vadinamas amalas (žaibas be griaustinio).


III.
lapė

Nežinau
ar esu tavo lapė
nežinau
kas tėkmę paleidžia as
tik žemės rami spalva
vis ryškesnė į rudenio laiką

viskas buvo seniai amžinai
amžinai gali nematyti
nepajust negali
tuštumos
lapams krintant atsiveria viskas
–––––––
koks pilnas laikas
ir kokia tėkmė
jau žinau
kad esu tavo lapė
ir medžioklėj gali
kaip kare
pasikliauti.

© Jurgita Jasponytė
from: Šaltupė
Vilnius: Lithuanian Writers' Union Publishers, 2014
Audio production: Lithuanian Culture Institute, 2022

Трыптых

beloruščina

І

Малітва паляўнічага

Г.Ж.


Калі моліцца паляўнічы

нічога

марна не праліваецца на зямлю

ані рыку, ані гуку

калі моліцца паляўнічы

зьвярыны слых рассыпаецца на аскепкі

калі моліцца паляўнічы

яго дзіця

ходзіць уздоўж ракі

алянят драўляных

водзіць за сабой табункі

яго маці

не чытае сьлядоў паляўнічага

дні навылёт

а спакойна

шые ахоўныя кажушкі

дашыўшы, адгрызае

зьвярыную жылу

і тады ў паветры 

колам

паўсюдна

пульсуюць злучкі


і ніхто больш не памірае

а проста мяняе аблічча


паляўнічы канчае маліцца.


ІІ

Вужыная матка


Я маці

я шыю ляльку

сама сабе раны цырую

нацягваю цеціву

і глыбока 

пускаю стралу я

голка мая

сьлюду працінае, душу, думку

і сьцякае сьцежка крыві

і ўцякаюць маланкі*

ў высі

па садзе

які нехта ладна так пасадзіў

ці, бадай вышыў

вялікім возам

трыма сёстрамі і стажарамі

з іголкі

сьцякае нітка крыві

калі б злавіла

бадай была б яна голай


адчуваю

як стоеным туманам лясным

віруе грудная клетка


па Сьвятым возеры прыплываю я 

вужыная матка


---

*У арыгінале аўтарка далучае да верша зацемку: “Malankos – так на дыялекце ўсходніх аўкштойтаў-віленчукоў называецца зарніца (маланка бяз грому)” (заўв. пер.).


ІІІ

Лісіца


Ня ведаю, ці твая я лісіца,

ня ведаю, хто запускае цячэньне

я проста прыглушаны колер зямлі,

што ярчэе з прыходам восені


усё было даўно вечна

вечна можаш ня бачыць

не адчуць ня можаш

пустэчы

пакуль падае лісьце, адкрываецца ўсё


які поўны час

і якое цячэньне

я ўжо ведаю, што твая я лісіца

і на паляваньні

як на вайне

можаш даверыцца мне.

Пераклала з літоўскай Марыя Мартысевіч паводле падрадкоўнікаў Марыюся Бурокаса.

Žemės užžavėjimas. Per jaunatį

litovščina | Jurgita Jasponytė

                                                 Sidabro lakiūtė,
                                                 Sidabro.

1.
Kaip kas kviestų
kas šauktų
kaip šiaurėn
būtų nutiestos pradalgių kryptys
būtų žemės mintis pažadinta ir žinotum
kokius veiksmus
atlikti.
Šalty stingsta ir lūžta siūlas –
virkščia įgemančio mėnesio.

2.
Pavargau ištylėt
išsakyti
reikia greitai
kol beriama sėkla
žodžiais
žemė tampa tada užžavėta
ir neleist gyvasties
nebegali
ir apglėbia delnais šaknis
ima viską
paviršiun kelti
kol mane valo savęs atsisakymas
kol baimės akys mane išbando.

3.
Ir apsaugoki mus nuo liūties
daugiau žadančios
negu mums reikia
duok pakankamai burnų
jeigu lakių* per lauką
ant mūsų paleidai
žinau, kad esi man motina
kad mano kojos tavin įsmigę
per amžius
ir atotrūkį
vėl virtimas tavimi
neišvengiamai žada
žinau, kad mylim tave
net ne už tai
kad maldas išklausai
ir derlium mus dovanoji
bet kad nesiliauji maitint
ir negarbinančią tavęs burną
nesuprantančią net
kas ir iš kur
ta gyvybė –
tavo besąlygiškumas
yra tobuliausia teisybės forma.
Tebūnie dangus
mums per lietų.

4.
Šalty stingsta ir lūžta siūlas –
virkštelė, jungianti žemę
su rausvu ryto mėnesiu –
skydu
saugančiu mus
kurs iš vakaro įgema
nuogas.

* Lakius – javų derlius; grūdų lėkimas vėtant.

© Jurgita Jasponytė
from: Vartai Auštrieji
Vilnius: Lithuanian Writers' Union Publishers, 2019
Audio production: Lithuanian Culture Institute, 2022

Чараваньне зямлі. Поўня

beloruščina

                      Sidabro lakiūtė,

                      Sidabro.



1.

Так, нібы хтось клікаў

нібыта гукаў

так, нібы на поўнач

быў пракладзены вэктар пракосу

так, нібы абудзілася мысьль зямлі і ты ведаеш 

што рабіць 

і ў якім парадку


Ад сіверу суравее і рвецца ніць

пупавіна месяцу, які родзіцца.


2.

Больш не магу маўчаць

казаць

трэба хутка

пакуль сеюць насеньне


казаць заклёнамі

і ад чараваньня зямля

выпусьціць з чэрава

ўсё жывое

і абняўшы далонямі карані

пачне ўсё

ўздымаць на паверхню


пакуль мяне ачышчае адмова ад сябе

пакуль мяне выпрабоўваюць вочы страху


3.

І беражы нас ад зьлівы

што абяцае болей

чым мы патрабуем

дай нам даволі ратоў

раз ужо ты спусьціла

на нас ураджай па полі


ведаю, ты мая маці

мае ногі пагрузьлі ў табе

навечна

і адрыў ад цябе

ператварэньню ў цябе

запарука


ведаю мы любім цябе

нават не за тое 

што слухаеш нашы малітвы

надзяляючы ўраджаем

але за тое што не перастаеш карміць

нават рот што цябе не ўсхваляе

нават тых хто ня ведае

чым ёсьць і адкуль

бярэцца жыцьцё


твая безумоўнасьць

найузорнейшая справядлівасьць.


Даждзь нам неба

падчас дажджу.


4.

Ад сіверу суравее і рвецца ніць

пупавіна што злучае зямлю

і ружовы ранішні месяц

шчыт

што бароніць нас


што родзіцца ўвечары

голым.

Пераклала з літоўскай Марыя Мартысевіч паводле падрадкоўнікаў Марыюся Бурокаса.

für die körper die toten

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

для целаў памерлых

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

bilder schweifen vor der retina

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

плывуць перад сеткавіцай

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

blicke schweifen

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

позіркі разыходзяцца

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

schürfe auf

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

скрабу

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

wenn der verstand das gespräch verlässt

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

калі розум пакідае размову

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

etwas das n ankommt

nemščina | Özlem Özgül Dündar

© Özlem Özgül Dündar
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin, 2015

нешта што н даходзіць

beloruščina


пераклад: Марыя Мартысевіч / Maryja Martysievič,
VERSschmuggel / Кантрабанда паэзіі 2021 - Poesie aus Belarus und Deutschland

[Это я не спасла ни Варшаву тогда и ни Прагу потом...]

ruščina | Natalja Gorbanewskaja

Это я не спасла ни Варшаву тогда и ни Прагу потом,
это я, это я, и вине моей нет искупленья,
будет наглухо заперт и проклят да будет мой дом,
дом зла, дом греха, дом обмана и дом преступленья.

И, прикована вечной незримою цепью к нему,
я усладу найду и отраду найду в этом страшном дому,
в закопчённом углу, где темно, и пьяно, и убого,
где живёт мой народ без вины и без Господа Бога.

1973

Audio production: Aquanaut studio 2012

[Ні Варшавы спярша, ні – Прагі потым не збавіла. Так, гэта я...]

beloruščina

Ні Варшавы спярша, ні — Прагі потым не збавіла. Так, гэта я,
гэта я, гэта я, гэта я — век насіць мне віну і загану,
будзь жа наглуха пазабівана й праклята хаціна мая —
дом граху, дом злачынства, дом ліха, дом ганьбы й падману.

І, прыпутана вечнай нябачнаю путай к яму,
асалоду й лагоду знайду ў страшным гэтым даму,
у куродымным лёху, дзе цёмна, і п'яна, і ўбога,
дзе жыве мой народ без віны і без Госпада Бога.

Пераклад Марыі Мартысевіч

Ihr Körpergewicht in Wasser getaucht

nemščina | Orsolya Kalász

Die bootsförmigen Augen schwimmen obenauf,
und werden am Silberband
von der Ahnung Fangpfeilen ans Land gezogen
zu dem, was schon mal gesehen, gerochen,
zu dem süßbitteren Geschmack
von Blättern und Kräutern auf der Zunge.
Und weil dies alles so verführerisch,
ist der Widerstand
noch eher vergessen als durchdacht,
und kein Entrinnen mehr
vor der Festlichkeit,
gedacht der unbegrenzten Sinnlichkeit
deren Pracht,
glücklich ans Ufer gebracht.


Chor links:      »Und zurückgekehrt, die nie verloren gegangen.
                      Sie sehen es, und sie sehen es doch! Den Kies,
                      wie er gegen den fetten Rücken des Hechtkönigs
                      prallt. Wie mag das wohl klingen? Vielleicht
                      wie ein losgerolltes Erdklümpchen auf
                      dem Chitinpanzer eines Mistkäfers holpert.«


Chor rechts:    »Ach! Nur jetzt, nur jetzt ohne Gleichnisse!«


Chor links:      »Flußufer, grasbedeckter Hügel, Grashalme,
                      unzählige Grashalme... «


Chor rechts:    »Zur uneingeschränkten Sinnlichkeit,
                      kehren die verlorenen Dichterinnen
                      nacheinander zurück,
                      und das Brautkleid wird wieder Brautkleid
                      und auf diese samtige Grasdecke ohne eine
                      einzige Falte hingelegt.
                      Und alles ist für immer gut
                      jeder Dorn beugt sich bis zur Schattenspitze,
                      so zart und flink ist ihr Fuß.
                      Also lasset den Tanz beginnen!«


Chor links:      »Alles hinterläßt Spuren.
                      Wenn du morgen hier einen Spaziergang machst,
                      kannst du ahnen aus den grünen Linien, die sich
                      unsicher abzeichnen, ahnen, daß hier wohl eine
                      Feier stattfand, wo man deine Abwesenheit
                      sicherlich nicht reimlos zur Kenntnis nehmen
                      wollte.«


Chor rechts:    »Der Fluß und sein Ufer. Der bucklige Rücken
                      eines Fisches blitzt auf.
                      Licht, Licht, Schäume aus Licht! «


Aus dem Ungarischen übertragen von Orsolya Kalász

© Kalász
from: Babymonster und die Gärtner
Leipzig, Berlin, Frankfurt am Main: Poetische Boegen, 1997
ISBN: 3-928833-71-5
Audio production: 2000 M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Маса целаў, пагружаных у ваду

beloruščina

На роўнядзі плаваюць чоўны зярнятаў. І іх
усё болей. Адгэтуль ён цягне да берагу срэбнымі ніткамі ўлоў –
здагадкі свае, яны ведаюць кожны пах, кожны колер,
кісла-салодкі смак лісьця на іх языкох.

левы хор:          “Да нас вяртаюцца тыя, хто болей ня зьнікне.
                           Бачаць, яны ўсё-ткі бачаць: вось сом, кароль-вадзянік,
                           аб тоўстую сьпіну яго шмякае дробны каменьчык, нібыта
                           скотваецца ком зямлі на зярністы тварожысты панцыр”.

правы хор:        “Гэй! Можна хоць раз абыйсьціся без параўнаньняў?”

левы хор:           “Бераг ракі, утравелая строма, трава, болей травы!”

правы хор:        “На вольнае сьвята юрлівых адна за адной
                           да нас вяртаюцца страчаныя паэткі.
                           Дзяўчаты й хлапцы ўжо выслалі шлюбнымі строямі
                           аксамітную коўдру прыбярэжнай травы”.

левы хор:          “І знойдзецца ўсё, калючка да цень-гары
                           хіліцца, жвавыя ногі мільгаюць.
                           Няхай жа пачнецца танец!”

левы хор:           “Усё пакідае сьлед. Калі заўтра сюды
                            дарога цябе прывядзе, па адбітку ў прымятай
                            траве зразумееш: тут сьвята было, на якім і твая
                            адсутнасьць не засталася бяз рыфмы.

правы хор:        “Рака і яе берагі. Блішчыць гарбатая рыбіна сьпіна.
                           Сьвятло, сьвятло, болей сьвятла!”

Пераклала з вугорскай Марыя Мартысевіч