na čele jsem si uchoval chuť vody
vrátil jsem se z pouti po nekonečných cestách
mám strach, ruce se mi třesou
leká mě vše, i sama noc
rozhlížím se do všech světových stran
celý se chvěju
jsem jako déšť, který sám sebe přivolává

není třeba se nudit či ostýchat
mám slova, která je třeba říci
můj křik by mohl něco strhnout

jsem ten, jemuž dochází dech
druh tisíce chvilek mlčení
zastánce všeho
střed všeho
prolezlý chorobami, klinicky popsán, jsem ty
mojí povinností je přežít

jsem mladý básník
jsem zde, abych vám předložil své básně