Jan Škrob
чешский
Pathology of the Senses
Oligotrophic: of lakes and rivers. The heat
an inanimate slur, a wool gathering, hanging
like a bad suit. Suspended fine particulate
matter. And an eight-million-dollar ferry shoves off
for Rochester with no souls aboard. I see you,
you know, idling like a limousine through the old
neighbourhoods, your tinted windows. In what
they call “the mind’s eye.” Catch me here
in real time, if that’s the term for it. We’re working
our drinks under threat of a general brownout.
Phospholipase: bitter stimuli activate it.
Back home, we call this a beer parlour.
I washed my hair at 4 a.m., he says. The full moon,
it was whack. He can’t sleep. The woman
who says pardon my French, over and over,
can’t sleep. They are drunk as young corn. Sweet,
white, freestone peaches. A bit stepped-on.
You said we’d have fun. Do I look happy?
Our fingers, our ankles, swelling in unison. Word
spreads quickly. “Toronto”, in Huron, means
“place of meetings.” Even now, you may be
darkening my door. On my bike, she says, I dress
all reflective. Even now, you’re troubling
my windbreak. The vertebrate heart muscle
does not fatigue and is under the regulation
of nerves. I’ll wait. First it is unlike evening.
Then it is unlike night. Thirty degrees in a false
high noon, no shade to be found when all things
lie in shadow. The lake is a larger mind
with pressures brought to bear, a wet hot headache
in the hind brain. Above it, cloud racks up.
A mean idea it’s taking to, breathing
through its mouth. In this year of Our Lord
your approach shoulders in like the onset
of a chronic understanding. There are rivers
underfoot, paved over. The Humber, Taddle Creek.
Just the way they sound. To be abyssal
is to inhabit deep water roughly below 1,000 feet.
I need a good costume, he says, but don’t know
what that entails. Walk the districts. There,
the misery of historic buildings. Here,
the superheated rooms of the poor. Sorry,
cooling station closed. Lack of funding. I like
my feet covered up at night, doesn’t everyone.
Blinking, we lie naked atop our sheets.
Spare a dollar for a half-hour in an air-conditioned
cyber-cafe? Okay. Now get lost. My mood
this day is palpable and uncertain. Our smoke
rises but does not disperse. The air hairy as a fly.
In fly weather. Tight under the arms.
It also depletes your spinal fluid. In your spine.
The aesthetic injury level is the degree
of pest abundance above which control measures
should be taken. God, what she’s wearing.
I’m tolerably certain you know the way. The red
tide of the sidewalks. Pass the dry cleaners
and Wigs, Wigs, Wigs! It used to be called
100% Human Hair! That’s right. “Ontario”
is a Iroquois word meaning “sparkling waters.”
Like doleful seaweed, our predilections undulate.
Rats come out to sniff the garbage blooms
in rat weather. Heavy cloud the colour of slag
and tailings, a green light gathering inside
like a angry jelly. Pardon my French. And the city
on its rails, grinding toward a wreck the lake
cooks up. Its lake effect. When you arrive you may
be soaked to the skin. A tall drink of water. Darken
my door. All of my organs are fully involved.
He is a little freshet breeze. We are as any microbes
inhabiting an extreme environment, surviving
in the free-living or parasitic mode. Chins above
the germ line. Is it true a rat can spring a latch.
Is it true all creatures love their children. Raccoons
and skunks smell society in decline. That sag
at the middle. In rat weather. Fly weather. A certain
absence of tenderness. Who will you believe.
Bear me away to a motel by the highway. I like
a nice motel by the highway. An in-ground pool.
It’s a take it or leave it type deal. Eutrophic: of lakes
and rivers. See now, she says, that’s the whole reason
you can’t sit up on the railing. So you don’t
fall over. Freon, exhaust, the iron motes of a dry
lightning. Getting pushed, he says, is not
falling. Jangling metal in your pockets
you walk balanced in your noise, breath
like a beam. I harbour ill will in my heart.
By this shall you know me. Caducous:
not persistent. Of sepals, falling off
as a flower opens. Of stipules, falling off as leaves
unfold. Speak of the devil and the devil appears.
Из: unpublished
Аудиопроизводство: 2007, Literaturwekstatt Berlin
Patologie smyslů
Oligotrofní: jezera a řeky. Vedro
beztvará nadávka, vlněné shromáždění
visí jako nekvalitní oblek. Jemné částice zastavené
v pohybu. Trajekt za osm milionů dolarů odplouvá
do Rochesteru bez jediného pasažéra. Víš,
vidím tě, jak se jako limuzína loudáš
starým městem, tvoje kouřová skla. Jak se říká:
„okno do duše“. Potkáme se tu
v reálném čase. Je to takhle správně? Hrozí nám
dlouhodobé podpětí. Zatím dojíždíme drinky.
Fosfolipáza: aktivují ji hořké podněty.
U nás se tomu říká pivnice.
Ve čtyři ráno jsem si myl vlasy, povídá. Ten úplněk
byl šílenej. Nemůže spát. Žena, která
říká s prominutím, pořád dokola,
nemůže spát. Jsou ožralí jak kukuřičky. Sladké bílé
broskve s peckou, kterou snadno vyloupneš. Trošku
potlučené. Říkals, že bude sranda. Přijde ti, že se bavím?
Naše prsty a kotníky synchronizovaně otékají. Za chvíli
to vědí všichni. V hurónštině „Toronto“ znamená
„místo setkávání“. Ještě teď mi asi
zatemňuješ dveře. Na kolo, říká, si vždycky beru
reflexní věci. Ještě teď trápíš můj
větrolam. Srdeční sval obratlovců
se nikdy neunaví a regulují ho
nervy. Já počkám. Nejdřív je divný večer.
Potom divná noc. Třicet stupňů jako
v poledne, nikde stín a zároveň už stín
padl na všechno. Jezero je otevřená mysl
s dobře mířenými tlaky, vlhká teplá migréna
v zadním mozku. Nad ním bobtná mrak.
Rodí se ošklivá myšlenka, dere se
mu z úst. V tomto roce Páně
se sem tvůj příchod vlomí jako ataka
chronického porozumění. Pod námi jsou
vydlážděné řeky. Humber, Taddle Creek.
Už jenom ten zvuk. Být abysální znamená
žít ve ve vodách hlubších než 500 metrů.
Potřebuju dobrej kostým, říká, ale nevim,
co to znamená. Projdi se po městě. Najdeš
tam zoufalství historických budov. A tady
přehřáté pokoje chudých. Omlouváme se,
veřejná klimatizace je zrušená. Nejsou peníze.
Mám ráda v noci nohy pod dekou. Jako asi všichni.
Ležíme nazí na povlečení. Mrkáme.
Za dolar můžeš půl hodiny sedět v klimatizované
internetové kavárně. Super. Už vypadni. Jsem
dnes v citelné a nejisté náladě. Náš kouř
stoupá, ale nerozptyluje se. Vzduch chlupatý
jako moucha. Muší počasí. Zarývá se do podpaží.
Taky ti pak v míše ubejvá mozkomíšní mok.
Stupeň estetického poškození je míra
škody, jejíž překročení už vyžaduje
regulaci. Koukni, co má na sobě.
Jsem si jakž tak jistá, že cestu znáš. Rudý
příliv chodníků. Kolem čistíren a pak
Paruky, paruky, paruky! Dřív tam bylo
PRAVÉ LIDSKÉ VLASY. Doopravdy. „Ontario“
je slovo z irokézštiny a znamená „jiskřivá voda“.
Jako truchlivá mořská řasa, rozvířené vášně.
Krysy vylézají z děr, chtějí se nadýchat květů
kontejnerů v krysím počasí. Těžký mrak barvy strusky
a hlušiny, a vevnitř světlo zelenkavé jako
agresivní sliz. S prominutím. A město po kolejích
těžkopádně směřuje k ruinám, které nachystalo
jezero. Jezerní efekt. Až přijedeš, budeš asi
promočená na kůži. Jako divoká voda. Zatemňuješ
mi dveře. Všechny moje orgány pracují na plný výkon.
Je jako jemná jezerní bríza. Jsme jako mikroby
v extrémním prostředí, přežíváme
volně nebo paraziticky. Po krk v plazmodiu.
Je fakt, že krysa dokáže uvolnit západku.
Je fakt, že každý živočich má rád svoje děti. Mýval
i skunk dokáže vycítit úpadek společnosti. Tu propadlinu
uprostřed. V krysím počasí. Muší počasí. Určitá
absence něhy. Věř si, komu chceš.
Unes mě do motelu u dálnice. Pěkné
motely u dálnic mám ráda. S krytým bazénem.
Ber nebo nech být. Eutrofní: jezera
a řeky. Vidíš, říká, proto nesmíš sedět
na parapetu, abys nevypad‘
z okna. Freony, úplné vytěžení, železné
piliny vyschlých blesků. Bejt shozenej, odpoví,
a vypadnout není to samý. Kov ti cinká v kapsách
ve svém hluku jsi v rovnováze, dech jako
paprsek. Hluboko v srdci mám nenávist.
Podle té mě poznáš. Efeméry:
rychlý životní cyklus. Květ odpadá, jakmile
se otevře kalich. List odpadá, jakmile se
rozvine. My o vlku a vlk za dveřmi.
Published in Revue Prostor vol. 112.