Božena Správcová
Stalker
Stalker
Stativ už dávno ztratil,
obloukem do strouhy a ještě ho v letu nakop,
desperát.
Sviští teď Lázněmi
rychlíkem z fosforových teček,
rychlíkem Bumerang.
Čenichá u země,
kameny obrací,
a za ním brouků mrak a holka vlaje,
ta pravá jako dycky –
aerodynamicky se i vzteká,
Náčelník Odpáraná Podrážka.
Tělo? Spíš
nechat sebou prostupovat vítr.
V patách mu padají stromy!
Nemá čas na čáry!
Jenže ten vehikl ne a ne zdechnout,
Kamera jede a
čípak seš, chlapečku?
Nevím, čí jsem.
Ale vím: Ničí.
Sápou tě, štěňátka, a ještě jsou zvědavá:
Nebolí, tati?
Tati – Martine?
Ale bolí.