Kateřina Rudčenková
modrá krajina
modrá krajina
tahle krajina je hřejivá
se svahy porostlými měkkou kožešinkou
projdeš po ní bosa zpátky hustým lesem:
dospělost
projdeš zpátky šimravým lesem:
dětství
odlesky na moři na moři
a vrozená naděje bělostných plachet
závislost na nezávislosti
která ti postupem času svázala hrdlo ruce tělo
k nehybnosti
projdeš zpátky aortou vaginou
někdo tam potká jehlice horkou vanu
na vyhánění plodů
někdo toužebné čekání na někoho
kým se nemohl nikdy stát
projdeš zpátky úzkou blankytnou cestou:
mezi tmavozelenými smrky tmavozelenou tmou
zpátky do života v němž jsi bývala jedlí
bývala jilmem
jdeš proti směru své cesty
hledáš ten bod od kterého se to zvrtlo
hledáš sebe
plnou jiskřivé blahodárné krve
projdeš zpátky mechovou plání s temně modrými tůněmi
nakonec vždycky dojdeš k moři
a upřeš pohled:
za tímhle obzorem by to mělo všechno být