Kateřina Klabanová 
Translator

on Lyrikline: 6 poems translated

from: alemão to: checo

Original

Translation

nur mut, mond

alemão | Dagmara Kraus

         Ich verstehe nicht, wie man Gedichte
         über den Mond schreiben kann …
         
Zbigniew Herbert


                               fast fipsig : der mondspion, das zwergen
                mal der mitternacht; ein perlensprenkel,
sonnezwistig, listig, lausig angefacht

                               weltab; ein klicker, eisstein, flohnst du
                glarend übers große rad – fadenöse, lose,
waise, am gestärkten kragen kahler nacht

                               flugsand? blesse? hat nicht david dich da
                hochgeschafft, mit der schleuder, himmels
tresse, orion um den ruhm gebracht ?

                               hab den nachtflor ausgemessen, mir einen
                fummel draus gemacht; mit der brosche,
deinem halo, allen stoff des alls gerafft –

                               ach wie die gammaeulen neiden … und
                der verkrachte goliath, dem du trendelstern
die stirne kreidelst, hat jetzt doppelt keine macht
 

© kookbooks
from: kummerang
Berlin: kookbooks, 2012
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin 2014

jen odvahu, měsíci

checo

                                              (Nechápu, jak lze psát básně o měsíci)

                                                                              Zbigniew Herbert

                             patrný sotva: špion lunární, skrček jen

              do půlnoci hnaný, náčrtek z perleti

se sluncem ve při, lstivě, všivě popíraný


                             skleněnka výšin, kamene kus, na kolos

              zíráš jak zpod rány – poutko‘s halabala,

za něž noc věší kabát ztuhlý, urousaný


                             písek vátý? náfuka? davidovým prakem

              vzhůru vystřelený – na ozdobu nebes,

aby orion nebyl slávou zaslepený


                             rozměřil jsem noční flór a na parádu střih,

              jen obvod pasu není daný, s fižím, na brož

tvou svatozář, a vesmír je vyplýtvaný


                             ach jak ti i kovolesklec závidí… a

              goliáš s hlavou v dlaních klečí, od tebe

na čele křídou cejch, bez moci k mání

Překlad: Kateřina Klabanová

çatodas

alemão | Dagmara Kraus

drei sprachen sind zu groß für deinen mund, mein kind
kau dir an der kruste hier muskeln an, nimm
an floskeln tuste gut daran, te tłusteste zu meiden    
ah, das wusstest du schon, na dann
 
drei sprachen sind zu groß für deinen mund, mein kind
die eine hockt noch schief im rachen, indes die anderen
auf angenähte tanten machen, wie damals die aus
liza stara vom saalrand der parade rara

drei sprachen sind zu groß für deinen mund, mein kind
sagst du bélier, verbrauchst du zu viel spucke
meinst du wichurę, zeigst aufs regenzuckeln
und rührst dir was aus drei familien, führst krudes

durch die fleur-de-lilien und setzt dort wechselbälger aus
kuckuckskinder, bülbülschinder, wie du wörtchen
aus drei sprachen klaubst, wie du urkreol verschraubst
was syntaktisch, synku, sich nie binden ließe

pfui, du fiese mutter, biest du, arge hast dein kind betrogen
um die eine muttersprache; alles dreimal: 3 x strachy
3 ça-to-das, selbdritt fällst durchs fehlerfach
deine zunge, kindlein, splisst: père, quoi to ist, äquator



für L., für A.

© Dagmara Kraus
Audio production: Haus für Poesie / 2018

thetodas*

checo

tři jazyky se do pusinky nevejdou,

jez kůrky, při námaze narostou svaly,

abys prázdné fráze volit nemusel, až

vyrosteš – a po úvaze je snad vynecháš.


tři jazyky se do pusinky nevejdou,

jeden se ti plete, druhým sotva hackneš.

víš, že mě hněte verlyba – není přece

lyba verká – tak proč říkáš saalrand?


tři jazyky se do pusinky nevejdou – 

kdes viděl lamu, cos jí drolil? to se smí?

potřetí: ty se nekrmí! máš chuť na bušta? tak

buchtu nebo buřta? mě z tebe trefí šlak.


nebudeš si sednout na židel. sednu si – ne já, ty!

ve škole se probíralo gété? ne plo a lalo

našpul pusu: goethe, napsal… co zas motám?

nevygůglím to tam – jak loudnu? loudáte se vy!


k jídlu makaróny, the-to-dasy, vejce kukaččí asi,

ze slov babylóny stavíme si – a ty se doufám nezeptáš

v tom trojím zmatku, co jsem za matku, ač je moje vina,

že si mateřština vzala jinou vlast, cizí otčenáš.



* das auf Französisch, Polnisch und Deutsch „das“ sagt (ça, to, das), und zwar als hinweisendes Pronomen

Překlad: Kateřina Klabanová

liedvoll, deutschyzno moja

alemão | Dagmara Kraus

1

millionen flüchtige wörter stehen an
der grenze zu diesem gedicht
die beine in den bauch sich
schlange an der grenze
dunkle wörter, dunkle fremde
suchen nach zuflucht, wollen hier wohnen
verjaschmakt, betschadort, da warten
mummen von jenseits der pole
es sind welche von ungarn gekommen
zupełnie niedeutschałe słowa
drängen sich hier in die futura
ręce błagają, bebeten die grenzen
deine, deutschyzno moja

2

aber was soll ein gedicht mit den millionen
flüchtigen wörtern nur anfangen

es könnte mit ihnen kickern gehen
schlägts kickern vor
sie einladen zu bier, püree und kohlrouladen
oder mal ne reise machen an ein schönes wort
und ihnen die gegend zeigen, gegend

es könnte millionen wörter einfach schweigen
und müsste jetzt nicht gründeln, mörtel, münze
wrack und wub erleiden, schlackern, lecker
mords- und mergel - wiesz
es könnte wieder flippern wie am rastplatz
weil die zeit lang wird
und mit der tinka auffe kirmes gehn
sich in die zukunft sehen lassen
vom pinken clafoutisschafott im pelz

es könnte schützenfest und adlerschuss verpassen
und an der lippe laufen, wo die mimik hüpft
dann am frühen winkelwasser
in schnöden reimen kurz verschnaufen

auch könntes doch ins olle haus
das haus am halben mond 1ziehen
und dem fallmann hin und wieder
den fadengang von buche andiktieren
(er soll ihn immer mit zwei fingern nachfahren)

dabei könntes aus dem kickern 'skern
und all den kiciuśkitsch entfernen
und stattdessen andere wörter weiden
vielleicht fremde wörter heimen
raffig, diese flüchtigen, mehrbarwigen
die völkerball in föderalen hallen spielen
- aber millionen

abermillionen


doch bleibts bloß ein kern am kitsch
beim kern am kitsch

3

abgeschoben ausgespuckt
da ist etwas kleinstes blaurosa
gepuckt, wie ein taubenschluck
leise weints mitten im pulk

wo sind denn die aus dem morgenland
die drei worte mit den gaben
nix myrrhe hier
her mit dem schwarz-rot-gold

wörter aus dem buch der könige
hocken im containerdorf: umfwörter
aus saba, noch milchschorf im haar
labern babel

© Dagmara Kraus
Audio production: Haus für Poesie / 2018

baladay ’almania

checo

1


miliony uprchlých slov postávají

na hranicích mojí básně

vystály tu už příkop, jsou

jako na trní, na pokraji


temná slova, temná a cizí

hledají útočiště, chtějí se tu zabydlet

pod rouškou jašmaku, začádorovaná

proudí sem, aby se tu zakuklila


pár jich přišlo přes maďarsko

neškodná hledají novou mekku

budoucnost vymodlenou

pro badíju i núrí, ty z harari

baladay ’almania



2


ale co si má báseň s miliony

uprchlých slov jen počít?


mohla by s nimi hrát slovní kopanou

fotbálek si dát,

pohostit je, nabídnout limonádu, špagety s kečupem

nebo se všemi výrazy někam vyrazit

ukázat jim kde co a jak


nebo by mohla ty miliony slov prostě mlčet

nemusí křičet v sesypaných sutinách a prachu

střelách a kráterech, acháronach

v slzách se ráchat – víš?

mohla by s nimi žonglovat na odpočívadle

hrát si se slovíčky a na atrakce je vzít

s budoucností za kartářkou jít

ke kýči boa a bižu


mohla by je vypálit, přesně mířená

nebo nechat uklouznout a zčeřit vodu

litovat jich a omlouvat se za ně

odbýt si je, oddrmolit v laciných rýmech


dát jim v léno dům

s půlměsícem

a nadiktovat nádeníkům

jak s nimi v tisku nakládat


nebo pochopit jejich význam

a bez cirátů je smysluplně užívat

prorazit jim cestu do slovníku

beranidlem, ram, ram, ram

hrát s nimi vybíjenou na pódiích

- před a s a za a pro miliony


miliony milionů


ale v povyku uniká podstata –

podstata povyku



3


odstrčená vyplivnutá

tady jedno leží, docela promodralo

uzlíček, tak na jeden holubí zob

tichounce pláče v břečce


kde jsou ta tři slova z orientu

ta obtěžkaná dary –

na co myrhu?

my máme černo-rudo-zlatou


slova dvou knih královských

se krčí v příbytku z kontejnerů: mumlaná

ze sáby, ještě strupy ve vláskách

žvatlaná babylonsky

Překlad: Kateřina Klabanová

toter zyklop

alemão | Dagmara Kraus

als sein linkes brillenauge hell abgeklebt war
mit dem hansaplast, schien die welt noch heile:

alles rauhe wirkte glatt und eile durch das eine
wie gepudert. die erde war eine scheibe – alle

busen blieben flach. die kuh trug den diercke
grasen (die pole verrutschten aufs kälbchen,

dem fasel lief deshalb wohl dauernd die nase.)
man sammelte sticker mit goofygesichtern und

tauschte mit mienchen sein fingerblut aus;
tusch um tusch die blöde kapelle der schützen,

es barst erst gelächter, dann folgte der rausch.
endlich kam dieser tag, schielis scheuklappe ab:

im august guckte er gerade. die sie laus nannten,
die rannte vors auto, vom strommast fiel radek.

© Dagmara Kraus
Audio production: Haus für Poesie / 2019

mrtvý kyklop

checo

když mu levou polovinu brejlí přelepili

náplastí, připadal mu svět ještě celý:


všechna hrubost se zahladila a zdála

se pudrově bílá. ze země se placka stala


tak jako z poprsí. krávy slehly na atlasu

(a na telátka v trávě připadly póly, co


chvíli jim to uklouzlo a teklo jim z nosu)

sbíraly se nálepky s donaldem a plutem


a za syknutí se krví z prstu uzavírala bratrství:

blbá kapela ostrostřelců zahrála tuš,


zprvu byl všem pro smích, pak byli všichni na mol.

konečně přišel den, kdy sundal klapku z oka:


bez šilhání se zahleděl do srpna. ta podle všech všivá

vběhla pod kola a radka zabilo vedení.

Překlad: Kateřina Klabanová

[gott will immer alles panieren]

alemão | Dagmara Kraus

gott will immer alles panieren

er wühlt in mehl
und eischleim
und panade

er pfeift
und singt dabei
und was hier fehlt

das wälzt und würzt er gerade

© Dagmara Kraus
Audio production: Haus für Poesie / 2019

bůh chce vždycky všechno smažit

checo

moukou to prožene

pak ve vajíčku

ve strouhance


píská si

chvíle pro písničku

a co ještě není stvořené


to hněte a koření právě – další kus žvance

Překlad: Kateřina Klabanová

dagmärchen vom aal

alemão | Dagmara Kraus

es kam ein aal zu einem maler:
bitte male ein porträt von mir.
ein memento wünsch' ich, zier-
arm, kerze, schädel, bloß nicht kahler.

haare, paar, wo haare fehlen,
verwirr's toupet auf der tonsur;
dass ich ja mit tolle schwirre,
schirr' mir nicht die graumehlkur.

führ' den blick weg von den gräten,
mal' mich füllig um die hüften;
schiele nicht zur dürren käthe:
klüfte tüftle-dufte klüfte.

stell' mich dar mit beiden nasen,
cassopi schnitt' sich was ab;
verschlanke mir die fischschwimmblase,
bitte, bitte, nicht zu knapp.

den vomer schärfe, aalvermeer,
ich möcht' kein bodengucker sein;
himmelnd blicken in die wolken,
schweifen über'n molkenrain.

ein halalaal war' ich zu gern,
mit sauberkleid, das tu' mir an;
aus saragossa kam, sargassofern,
schmucke, schier ein glanzfasan.

sackmaul keins, hübsch tütenmund,
hab' abgelaicht, ohne zu sterben;
den aalpokal dafür, bekund',
steht es mir zu zu erben.

skandaloaal und randalls aal,
ein sandaalbild von einem aal;
madonnengoldgrundputti will
und drauf paar broodthaersschalen.

„alllabeaal!", „aalaugenweide!",
krakeelt's, makrūhmakrelen!
yalla. lilecker wie tibi ...
nur 's gift nicht verhehlt!

dem bundgarn der belte, bald bratmarinade,
blecke ich, bricke und braun;
ein fickriger seehund für drei schuppen hickelt,
wo ich aus dem kilt kiek' und raun':

ich bin der überaalealleskann!
ich bin der kahle aalestrahlemann!

und beton' mir jaaa die monoflosse;
am aalpo die stell' nicht so aus;
die erste schwamm um nilkolosse,
die zweite küss' mir sanktolaus.

und der seemooraal von dem gericht:
man mors' mal moorseeaalmus ins
— — • / • / — •• / •• / — • — • / •••• / —

© Dagmara Kraus
Audio production: Haus für Poesie, 2019

dášenka z úhořů

checo

připlula dáška za malířem,

aby ji krásně zpodobnil:

midajlon chci, víš, roztomil-

OU mě vytvoř na papíře.


bez příkras ale! jenom vlásky

bych chtěla míti úhoří,

jen pár – no prostě bez nadsázky –

ať pro mě všichni zahoří.


odveď pohled z rybích kostí,

přidej křivku tu a tam.

nejsem nudle, co se postí,

jen ať tudle boky mám.


nezvýrazňuj příliš skřele,

spíš ať se mi nadme hruď.

podívej se na mě vřele,

přejícnější trochu buď.


nechci se jen držet při dně,

vrhni na mě lepší světlo,

jako vermeer maluj klidně,

září aby líčko kvetlo.


ať mi obraz dodá křídla,

chtěla bych být chvilku k světu,

svrchu bych se porozhlídla,

přihoď sargas na paletu.


nechci už být kruhoústá,

přimaluj mi plné rtíky,

nahota je bohapustá,

dej mi řízu, máš mé díky.


v klenot proměň šupin lesk –

přec se stříbrozlatě blyštím –

kéž je pohled na mě třesk:

tvář madony na trdlišti.


místo ploutví ruce, nohy,

však on se svět nezboří!

dobyj paříž, vždyť máš vlohy,

tvůj talent se zúhoří.


stvoř mi pomník faraonů

tuleňům chci natřít frak –

ztopoří jim na sto honů,

vytřem řekám, břehům zrak!


jen ať se mi všichni koří -

ať jsem kráska nadúhoří

zprávu ťukám do všech moří

že mě stvoříš vskutku Boří…


Zadlž, bídná úhožice!

zhžešila si pševelice:

kdo chce jedna báseň býti,

na paměti musí míti

ktelak snadno papíl hoží,

pokud se mu /-././.-../---/--../.-../---/--..ˇ/..´

Překlad: Kateřina Klabanová