Yveta Shanfeldová 
Translator

on Lyrikline: 9 poems translated

from: inglês to: checo

Original

Translation

The Writings of the Mystics

inglês | Charles Simic

On the counter among many
Much-used books,
The rare one you must own
Immediately, the one
That makes your heart race

As you wait for small change
With a silly grin
You’ll take to the street,
And later, past the landlady
Watching you wipe your shoes,

Then, up to the rented room
Which neighbors the one
Of a nightclub waitress
Who’s shaving her legs
With a door partly open,

While you turn to the first page
Which speaks of a presentiment
Of a higher existence
In things familiar and drab …

In a house soon to be torn down,
Suddenly hushed, and otherworldly …
You have to whisper your own name,
And the words of the hermit,

Since it must be long past dinner,
The one they ate quickly,
Happy that your small portion
Went to the three-legged dog.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Spisy mystiků

checo

Na poličce mezi množstvím
značně použitých knih
ta vzácná, kterou musíš mít
bez odkladu, ta,
nad kterou se ti rozbuší srdce,

zatímco čekáš na drobné,
s hloupým úsměvem
vyrazíš na ulici,
a později, kolem bytné,
která sleduje, jak si otíráš boty,

až do pokoje v podnájmu,
vedle pokoje servírky
z nočního baru,
která si holí nohy
za pootevřenými dveřmi,

když se octneš na první stránce,
hovořící o vytušení
vyšší existence
ve věcech známých a všedních…

V domě, který má být brzy stržen,
náhle ztichlém, jak z jiného světa…
Musíš zašeptat své vlastní jméno
a slova poustevníka,

jelikož už je jistě dávno po večeři,
kterou tak rychle zhltli,
rádi, že tvoji skrovnou porci
dostal třínohý pes.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

The Empress

inglês | Charles Simic

My beloved, you who spend your nights
Torturing me
By holding up one mirror after another
To me in the dark,
If there’s anything I know to say or do today,
I merit no praise for it,
But owe it to the subtlety of your torments,
And your perseverance in keeping me awake.

All the same, who gave you the right
To judge me in my wretchedness?
What soul white as snow
Compiled this endless list of misdeeds
You read to me every night?
The airs you put on when I tell you to stop
Would make one believe
You were once a bedmate of a Chinese emperor.

I like it best when we do not say a word.
When we lie side by side
Like two lovers after their passion is spent.
Once again, day is breaking.
A small bird in the trees is pouring her heart out
At the miracle of the coming light.
It hurts.
The beauty of a night spent sleepless.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems 1962-2012
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Císařovna

checo

Má milovaná, ty, která trávíš noci
tím, že mě trýzníš
a nastavuješ mi jedno zrcadlo po druhém
potmě,
pokud dnes vůbec umím něco říct či vykonat,
není to díky mně,
ale celé škále mého trápení
a tvému odhodlání nenechat mě spát.

A přesto, kdo ti dal právo
soudit mne, zoufalce?
Která duše, bílá jako sníh,
sepsala ten nekonečný inventář mých vin,
který mi čteš každou noc?
Podle toho, jak se pitvoříš, když tě okřiknu,
by jeden uvěřil,
že jsi snad sdílela lože s čínským císařem.

Mám nejradši, když ani nemukáme.
Když ležíme vedle sebe
jak dva milenci vyčerpaní vášní.
Zase jednou svítá.
Malý pták v korunách stromů si vylévá srdce
nad zázrakem nadcházejícího světla.
To bolí.
Krása probděné noci.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

Labor and Capital

inglês | Charles Simic

The softness of this motel bed
On which we made love
Demonstrates to me in an impressive manner
The superiority of capitalism.

At the mattress factory, I imagine,
The employees are happy today.
It’s Sunday and they are working
Extra hours, like us, for no pay.

Still, the way you open your legs
And reach for me with your hand
Makes me think of the Revolution,
Red banners, crowd charging.

Someone stepping on a soapbox
As the flames engulf the palace,
And the old prince in full view
Steps to his death from a balcony.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems 1962-2012
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Práce a kapitál

checo

Hebkost této motelové postele,
na které jsme se pomilovali,
mi impozantně dokazuje
nadřazenost kapitalismu.

Myslím, že v továrně na matrace
jsou dnes zaměstnanci šťastní.
Je neděle a oni dělají
přesčas, jako my, bezplatně.

A přitom to, jak roztáhneš nohy
a začneš po mně sahat,
mi připomene Revoluci,
rudé standarty, valící se dav.

Někdo se vyškrábe na podium,
zatímco plameny pohlcují palác,
a starý kníže před zraky všech
sestoupí z balkonu vstříc smrti.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

Evening Walk

inglês | Charles Simic

You give the appearance of listening
To my thoughts, O trees,
Bent over the road I am walking
On a late-summer evening
When every one of you is a steep staircase
The night is slowly descending.

The high leaves like my mother’s lips
Forever trembling, unable to decide,
For there’s a bit of wind,
And it’s like hearing voices,
Or a mouth full of muffled laughter,
A huge dark mouth we can all fit in
Suddenly covered by a hand.

Everything quiet. Light
Of some other evening strolling ahead,
Long-ago evening of silk dresses,
Bare feet, hair unpinned and falling.
Happy heart, what heavy steps you take
As you follow after them in the shadows.

The sky at the road’s end cloudless and blue.
The night birds like children
Who won’t come to dinner.
Lost children in the darkening woods.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems 1962-2012
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Večerní procházka

checo

Tváříte se, jako byste naslouchaly
mým myšlenkám, ó stromy,
skloněné přes cestu, po níž jdu
pozdně letním večerem,
kdy každý z vás je strmým schodištěm,
po kterém zvolna sestupuje noc.

Listí ve výšce, jako matčiny rty
věčně roztřesené a nerozhodné,
neboť fouká vánek
a zní to tak, jako znějí hlasy,
nebo ústa, potlačující smích,
velká tmavá ústa, co nás všechny pojmou,
náhle přikrytá rukou.

Všude klid. Zář
jiného večera probleskuje přede mnou,
dávného večera hedvábných šatů,
bosých nohou, narychlo rozpuštěných vlasů.
Blažené srdce, jak těžkým krokem
je následuješ do stínů.

Obloha na konci cesty, bezoblačná, modrá.
Noční ptáci, jako děti,
které nejdou k večeři.
Ztracené děti za šera v lese.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

Night Music

inglês | Charles Simic

Little brook, running past my house,
I like the tune you hum to yourself
When night comes,
And only the two of us are awake.
You keep me company
So I don’t fear
The darkness round my bed
And the thoughts in my head
Flying crookedly like bats
Between the old church and the graveyard.

© Charles Simic
from: The Lunatic
New York: Ecco, 2015
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin / Haus für Poesie, 2016

Noční hudba

checo

Potůčku, který pospícháš za domem,
líbí se mi melodie, kterou si broukáš,
když přijde noc
a jen my dva bdíme.
Jsi tu se mnou,
abych se nebál
tmy kolem postele
a myšlenek, které mi poletují
střemhlav v mozku jako netopýři
mezi starým kostelem a hřbitovem.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

A Letter

inglês | Charles Simic

Dear philosophers, I get sad when I think.
Is it the same with you?
Just as I’m about to sink my teeth into the noumenon,
Some old girlfriend comes to distract me.
»She’s not even alive!« I yell to heaven.

The wintry light made me go out of my way.
I saw beds covered with identical gray blankets.
I saw grim-looking men holding a naked woman
While they hosed her with cold water.
Was that to calm her nerves, or was it punishment?

I went to visit my friend Bob who said to me:
»We reach the real by overcoming the seduction
     of images.«
I was overjoyed, until I realized
Such abstinence will never be possible for me.
I caught myself looking out the window.

Bob’s father was taking their dog for a walk.
He moved with pain; the dog waited for him.
There was no one else in the park,
Only bare trees with an infinity of tragic shapes
To make thinking difficult.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems 1962-2012
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Dopis

checo

Milí filosofové, z přemýšlení bývám smutný.
Taky to znáte?
Třeba se chystám pořádně zakousnout do noumenonu,
když vtom mě vyruší jakási bývalá milá.
„Vždyť ona už ani nežije!“ volám do nebe.

Zimní šerosvit mě svedl z cesty.
Viděl jsem lůžka s identickými šedými přikrývkami.
Viděl jsem ponuré muže držet nahou ženu
a polévat ji studenou vodou.
To jí zklidňovali nervy, anebo ji trestali?

Navštívil jsem přítele Boba, který mi řekl:
„Dojdeme k skutečnému, když odoláme vizuálním svodům.“
Byl jsem přešťastný, než jsem si uvědomil,
že takové odříkání nebude nikdy pro mě.
Přistihl jsem se, že koukám z okna.

Bobův otec šel vyvenčit psa.
Každý krok ho bolel; pes na něj čekal.
Nikdo jiný v parku nebyl,
jen holé stromy s bezmezným množstvím tragických tvarů,
které ztěžují myšlení.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

Against Whatever It Is That’s Encroaching

inglês | Charles Simic

Best of all is to be idle,
And especially on a Thursday,
And to sip wine while studying the light:
The way it ages, yellows, turns ashen
And then hesitates forever
On the threshold of the night
That could be bringing the first frost.

It’s good to have a woman around just then,
And two is even better.
Let them whisper to each other
And eye you with a smirk.
Let them roll up their sleeves and unbutton their shirts a bit
As this fine old twilight deserves,

And the small schoolboy
Who has come home to a room almost dark
And now watches wide-eyed
The grownups raise their glasses to him,
The giddy-headed, red-haired woman
With eyes tightly shut,
As if she were about to cry or sing.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Proti všemu, co se na nás blíží

checo

Nejlepší ze všeho je zahálet,
a to zejména ve čtvrtek,
popíjet víno a zkoumat světlo:
jak stárne, zlátne, popelaví
a pak ještě dlouho váhá
na prahu noci,
která může přinést první mráz.

V tu chvíli je nejlepší mít u sebe ženu,
nebo radši dvě.
Ať si šeptají
a pokukují po tobě.
Ať si vytáhnou rukávy a porozepnou blůzky,
jak se sluší na ten starý dobrý soumrak,

a školáček,
co přišel domů do zšeřelé místnosti,
tu jen užasle zírá,
jak mu dospělí připíjejí,
rozechvělé rusovlásce
s očima semknutýma
je buď do pláče či do zpěvu.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

My Weariness of Epic Proportions

inglês | Charles Simic

I like it when
Achilles
Gets killed
And even his buddy Patroclus –
And that hothead Hector –
And the whole Greek and Trojan
Jeunesse dorée
Are more or less
Expertly slaughtered
So there’s finally
Peace and quiet
(The gods having momentarily
Shut up)
One can hear
A bird sing
And a daughter ask her mother
Whether she can go to the well
And of course she can
By that lovely little path
That winds through
The olive orchard

© Charles Simic
from: New and Selected Poems
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Únava epických rozměrů

checo

Líbí se mi když
Achilla
zabijí
i jeho kumpána Patrokla –
a toho cholerika Hektóra –
a všechnu tu řeckou a trojskou
jeunesse dorée
více méně
odborně zmasakrují
takže je konečně
ticho a klid
(a bohové aspoň na chvíli
sklapnou)
náhle je slyšet
zpěv ptactva
a dceru jak se ptá maminky
zda už smí jít ke studni
a ovšemže smí
tou krásnou pěšinou
která se vine
olivovým sadem

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017

My Shoes

inglês | Charles Simic

Shoes, secret face of my inner life:
Two gaping toothless mouths,
Two partly decomposed animal skins
Smelling of mice nests.

My brother and sister who died at birth
Continuing their existence in you,
Guiding my life
Toward their incomprehensible innocence.

What use are books to me
When in you it is possible to read
The Gospel of my life on earth
And still beyond, of things to come?

I want to proclaim the religion
I have devised for your perfect humility
And the strange church I am building
With you as the altar.

Ascetic and maternal, you endure:
Kin to oxen, to Saints, to condemned men,
With your mute patience, forming
The only true likeness of myself.

© Charles Simic
from: New and Selected Poems
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013
Audio production: Literaturwerkstatt Berlin / Haus für Poesie, 2016

Mé boty

checo

Boty, ten tajný tvar mé duše:
dvě rozšklebené, vykotlané tlamy,
dvě hnilobné zvířecí kůže,
páchnoucí myšinou.

Můj bratr a sestra, mrtvě narození,
ve vás dodnes žijí
a vedou mne
ke své nepochopitelné nevinnosti.

Nač mi třeba knih,
když si mohu ve vás číst
Evangelium o mé pouti vezdejší
i o té, která na mne ještě čeká?

Chci hlásat novou víru
k uctění vaší velké pokory
a vybudovat zvláštní kostel,
kde budete stát oltářem.

Kajícné i mateřské, jste věčné:
souvěrci tahounů, světců, muklů,
mlčky a trpně, jen vy zobrazujete
mou opravdovou tvář.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017