Tomáš Fürstenzeller 
Translator

on Lyrikline: 5 poems translated

from: inglês to: checo

Original

Translation

LUCK

inglês | Timothy Steele

If we could be persuaded that luck is just
A species of good fortune which springs from chance,
     We'd feel less envy for the charmed life,
Wouldn't regard with such mixed emotions

The friend who always lands in the perfect job,
Who finds support whenever he needs it most,
     Whose fairy godmother is clearly
Sedulous, state-of-the-art, and doting.

But it is hard to credit fortuity.
Whatever happens to us is, we suspect,
     Part of a running commentary
Upon our character. Were we rightly

Adjusted to the cosmos, we would be spared
The mean boss, the destructive relationship,
     So easy is it to imagine
God's weighed our soul and has found it wanting.

Our earthly judges, meanwhile, are apt to muse,
Whenever sand is kicked in the blameless face,
     "Fate seems like such a nice boy; surely
Something you did must have roused his ire."

Accorded such reflections, what can one do
But warmly shake the counseling hand and say,
     "Thanks so much for your insight; Job's own
Comforters couldn't have been more helpful!"

These days I think that even the Calvinist
Must cease to worry whether or not he's graced
     And feel luck, like the rain in Matthew,
Randomly falls on the just and unjust.

Insidious sad spectre who softly asks,
"Why aren't you famous, rich?" old careerist-priest,
     Enjoy your mansioned malversations.
Henceforth, your servant intends an exit

Out through the avenue of linden trees.
Albeit the Lord visit the fathers' sins
     Unto, yea, the fourth generation,
Boughs dispatch leaves windward, willy-nilly.

© Johns Hopkins University Press
from: The Color Wheel
Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1995
Audio production: 2007, Literaturwerkstatt Berlin

Štěstí

checo

Kdybychom dokázali uvěřit, že přízeň osudu
je pouze druh štěstěny rodící se z náhody,
            méně bychom záviděli šťastný život,
a nedívali bychom se s tak smíšenými pocity

na přítele, jenž pokaždé si najde skvělou práci,
a kdykoli to potřebuje, má se o koho opřít;
            na přítele, jehož kmotra sudička
se může přetrhnout, aby mu přilepšila.

Ale je těžké přiznávat zásluhy náhodě.
Sžírá nás pocit, že cokoli se nám děje,
            je jen průběžným komentářem
k našemu charakteru. Být ve správném

souladu s vesmírem, byli bychom ušetřeni
despotického šéfa i nešťastného vztahu.
            Tak snadno lze si představit, že Bůh
nám zvážil duši a shledal ji nedostatečnou.

I naši pozemští soudcové často mudrují,
kdykoli je písek hozen do nevinné tváře:
            „Osud je férový, musel sis ho sám
poštvat proti sobě, nejspíš zlým skutkem.“

Tváří v tvář takovým soudům nezbývá,
než potřást účastnou rukou a říct:
            „Díky za vysvětlení, ani všichni
Jobovi těšitelé by mě nepodrželi líp.“

Zdá se mi, že dnes i kalvinista musí
zahodit obavy o stav svého předurčení,
            a cítit, že štěstí, jako déšť u Matouše,
padá dílem náhody na spravedlivé i hříšníky.

Plíživý smutný přízraku, jenž se tiše tážeš,
„Proč nejsi bohatý a slavný?“, knězi-kariéristo,
            jen zneužívej svého postavení.
Od té chvíle se tvůj sluha hodlá poroučet,

odejde pryč po avenue lemované lipami.
Ačkoli Hospodin trestá hříchy otců
            až do čtvrtého kolena,
větve shazují listy po větru, jak je jim libo.

přeložil Tomáš Fürstenzeller
Souvislosti 3/2016

GEORGICS

inglês | Timothy Steele

The heavy Holsteins, patterned white and black,
The milder Jerseys, in fawn-colored coats,
Would graze the river meadows, green beneath
The clouds' immense, white, forward-leaning floats.

And when the air was heavy they lay down,
An augury, or so folk wisdom held:
The afternoon was building to a storm;
By nightfall we would all be wetly shelled.

They plodded to the barn at milking time;
We'd shoulder and push back the sliding door.
The border collie yapping at their heels,
Their hooves clopped in across the concrete floor.

And so they had their few days in the sun -
Then, long months stanchioned in a filthy stall,
Consuming a grim winter's worth of hay
And destined to be slaughtered after all.

It's futile to indulge in litanies
About the cruelties of man, and yet
Those creatures served us, and it's hard to think
Without shame or a spasm of regret

Of how they grazed, contented, by the river
And lifted us their huge, attentive eyes
Or, forelegs in the water, bowed to drink
And shook their broad flat foreheads free of flies.

© Johns Hopkins University Press
from: The Color Wheel
Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1995
Audio production: 2007, Literaturwerkstatt Berlin

Georgica

checo

Holštýnské krávy, černobíle strakaté,
a drobnější jerseyské, s barvou srnčí srsti,
pásly se na zelených nivách, nad nimi
veliký vor bílých oblak nebe brázdil,

a když vzduch kolem ztěžknul, do trávy si lehly –
znamení, lidovou moudrostí řečeno,
celé odpoledne už schyluje se k bouřce;
pod palbou deště budeme, než padne noc.

V hodinu dojení se vrací do stáje,
ramenem odsunout pojízdná vrata,
klapot kopyt na betonové podlaze,
border kolie, štěkající stádu v patách.

Užily si pár slunečních dnů venku –
pak dlouhé měsíce zavřené v kravíně
o mizerné zimní krmi suchého sena,
s vyhlídkou na porážku, jež je nemine.

Vršit litanie o lidské krutosti
tady nepomůže ničemu. Přesto není
snadné – ta stvoření nám přece sloužila –
necítit stud a výčitku při pomyšlení,

jak se spokojeně pásly u břehů řeky
a zvedaly k nám velké oči k němému
rozhovoru či skláněly se žízní k vodě
a vrtěním hlav snažily se zbavit much.

přeložil Tomáš Fürstenzeller
Souvislosti 3/2016

COMING NOW

inglês | Timothy Steele

Summer ending, and in the late afternoon
Light no longer grows hazy, but stays clear, hard.
The trees around the house are full of the wind

And the wind is always from the North, churning
The lake to a frenzy, wave on wave crashing
Against the rocks in wild frothy explosions,

Wave on wave caving whitely over and foaming
Up the smooth slope of the beach. At night, in bed,
I listen to the waves and wind-thrashing trees,

Those soundings of the darkness beauty itself,
Ceaseless and uncomforting. And where I lie
I know that to age is not so much to sense

Time passing as to hear, in wind, histories
Of prospects and hopes irrevocably gone,
Of affections undermined by reticence

And virtues conceded to weakness or chance.
Toward dawn I sleep, then wake to day. The fire lit,
I read and work. But altering as the light

Alters with the hours, I can feel coming now
A massive presence, an accumulation
Of time and loneliness, long in gathering,

Which, like the wind's deep rising over water,
Will rise about me till I hear it always,
Steady and full, till I do not hear it at all.

© Timothy Steele
from: The Prudent Heart
Audio production: 2007, Literaturwerkstatt Berlin

Teď přichází

checo

Končí léto a pozdně odpolední světlo
nehalí se v oparu, je čiré a tvrdé.
Ve stromech kolem domu vítr, vítr všude.

Vždy zafouká od severu a rozběsní
jezero, vlna za vlnou se řítí s ním,
tříštíc se o skály v explozích vody.

Vlna za vlnou, každá další s pěnou polkne
kus svažité pláže. V noci, pod sebou postel,
naslouchám těm vlnám a vzdorujícím stromům.

Ta zvukohra tmy jako krása samotná,
věčná a chladná. Z místa, odkud dívám se,
vidím, že stárnout neznamená sledovat

plynutí času, ale spíš vyprávění větru
o vyhlídkách a nadějích, jež odplynuly,
o citech podemletých nesdílností

a ctnostech v moci slabosti a náhody.
K ránu jdu spát, budím se do dne. Při ohni
čtu a pracuji. Jak světlo, jež potemní,

i já se měním, cítím, jak teď přichází
těžká přítomnost, v ní nashromážděné
jsou čas a osamělost, dlouho střádané,

které jak vítr, jenž teď nad vodou se zvedá,
mě obklopí, abych je slyšel neustále,
jasně a silně, než přestanu slyšet zcela.

přeložil Tomáš Fürstenzeller
Souvislosti 3/2016

PAST, PRESENT, FUTURE

inglês | Timothy Steele

Coming out of the local corner market,
I hear a screech of tires from the intersection.
It's the familiar drama: motorists
At loggerheads. One wants to make a left turn;
The other, with the right of way, takes umbrage
At the maneuver. They exchange the finger
And, were they armed, they'd probably trade bullets.
They lean on their respective horns, inducing
Cars jamming up behind them to do the same.

Granted, there's nothing new about the fatal
Concurrence of bad manners and bad driving:
The greatest of Greek tragedies in essence
Treats the effects of Laius's refusal
Courteously to yield to Oedipus
At that ambiguous junction of three highways.
Still, the world's population will soon reach
Eight billion souls, all wanting to be heard
And many fancying that cars and Uzis
Are proper instruments of self-expression.

With a concluding burst of profanity,
The motorists compose their differences.
A workman at the curb, having observed
The contretemps, shakes a regretful head.
People, he says to me as I pass by,
Cradling my groceries; then he lays his belly
Back on his jackhammer, and resumes drilling.

© Johns Hopkins University Press
from: The Color Wheel
Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1995
Audio production: 2007, Literaturwerkstatt Berlin

Čas minulý, přítomný, budoucí

checo

Když vycházím z krámu na rohu ulice,
slyším, jak na křižovatce pískají gumy.
Staré známé drama: dva pěkně naštvaní
řidiči. Jeden chce odbočit vlevo,
ale toho, co má přednost, to pořádně
vytočí. Létají vztyčené prostředníčky,
a kdyby měli zbraně, nejspíš létaly
by kulky. Pak se opřou do klaksonů
a řidiči za nimi se k nim přidají.

Jistě, nic nového, vždy tentýž fatální
mix: čím horší řidič, tím horší vychování.
I největší řecká tragedie v podstatě
vypráví o tom, jak to dopadne, když Láios
odmítne Oidipovi právo na přednost
na té mnohoznačné křižovatce tří silnic.
Svět se však brzy dopočítá osmi miliard
duší, z nichž každá chce se domoct svého hlasu
a mnohá v autě nebo Uzi shledává
ten nejlepší prostředek k sebevyjádření.

Poslední výron vulgarit, jímž řidiči
potvrzují si názor jeden na druhého.
Dělník, který od obrubníku sledoval
ten výstup, nevěřícně pokyvuje hlavou.
Lidi, procedí, když ho míjím s nákupní
taškou v ruce. Potom se znovu zapře břichem
o sbíječku a pokračuje v bourání.

přeložil Tomáš Fürstenzeller
Souvislosti 3/2016

YOUTH

inglês | Timothy Steele

A dead oak's branches hold a nest,
Abandoned now, that ospreys built.
He wades the river; slow clouds spread
At each step from the bottom's silt.
Or, his shirt bunched beneath his head,
He drowses as the breeze falls slack,
And feels the grass he lies on pressed
In complex patterns on his back

Though summer seems to pause with its
Hypnotic sluggishness and drouth,
Downstream a railway bridge extends
Across the estuary's mouth;
And, while the sliding water blends
Mercurial, flashing, glob-like fires,
Above the bridge a lineman sits
High in his seat-sling, working wires.

© Johns Hopkins University Press
from: The Color Wheel
Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1995
Audio production: 2007, Literaturwerkstatt Berlin

Mládí

checo

Odumřelý dub: hnízda v jeho větvích
stavitel orlovec se zatím vzdal.
Brouzdá si řečištěm – při každém kroku
se ode dna zvedá zvířený kal –
či s košilkou zčechranou kolem krku
klimbá v trávě, když opadá vánek,
ze stébel složité obrazce ve svých
křídlech a na zádech má vyskládané.

I léto zdá se hledat odpočinek –
vedro a hypnotická ospalost,
dál po proudu, kde řeka ústí v moři,
klene se přes ni železniční most.
A zatímco kluzká hladina hoří
světlem probleskujícím v odrazech,
nad mostem montér telegrafních linek,
v sedáku jištěn, v drátech babrá se.

přeložil Tomáš Fürstenzeller
Souvislosti 3/2016