To naráží řeč

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan

To uderza mowa

Leżę
na podłożu
ledwo słyszalnych
brzęczeń i stuków.
Ledwo słyszalnych,
ale uporczywych. Przebijają się
i wnikają we mnie od spodu,
przechodzą na mnie, lekko,
ale to bardzo lekko
mnie
pobolewają.
Jakby coś o coś tarło
między sufitem a podłogą,
gdzieś, gdzie nie da się ich jeszcze odróżnić.
Zwłaszcza ta wysoka,
nieomal jasna,
chwilami przerywana
wibracja.
To uderza mowa.
Chyba o piętro niżej rozmawiają kobitki. 

Przełożył: Leszek Engelking