To naráží řeč

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan

Da stößt die Sprache an

Ich liege
auf einer Schicht
kaum hörbarer
Beben und Geräusche.
Kaum hörbarer
doch unaufhörlicher. Sie werden spürbar, 
dringen in mich von unten ein,
strömen in mich, leicht,
aber sehr sehr leicht
tun sie
Weh.
Als ob etwas zwischen
der Decke und dem Boden
schwingen würde,
irgendwo dort,
wo man sie noch nicht voneinander trennen kann.
Besonders das hohe,
fast schon klare,
bisweilen abrupte
Zittern.
Da stößt die Sprache an.
Vermutlich einen Stock tiefer reden die Weiber.

Aus dem Tschechischen von Pavel Novotný