To naráží řeč

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan

Гэта мова б’е

Я ляжу
на покрыве
зь ледзь чутных
шумоў і трымценьняў.
Ледзь чутных
але няспынных. Усё больш адчувальных,
яны пранікаюць у мяне зьнізу,
ліюцца ў мяне, лёгкія,
і зьлёгку зусім зьлёгку
балючыя.
Быццам бы нешта
паміж столяй і падлогай
завібравала,
недзе там,
дзе іх яшчэ нельга разлучыць адна з адной.
Асабліва гэтае высокае,
ужо амаль выразнае,
зрэдзьчас бязладнае
трымценьне.
Так б’е мова.
Відаць, паверхам ніжэй гавораць кабеты.


Ярамір Тыплт

Translation: Альгерд Бахарэвіч (Alhierd Bacharevič)