Alhierd Bacharevič
bielo-russo
To naráží řeč
Ležím
na podloží
sotva slyšitelných
drnčení a hukotů.
Sotva slyšitelných,
ale vytrvalých. Prosazují se
a odspodu do mě vnikají,
přenášejí se na mě, lehce,
ale velmi velmi lehce
mě
pobolívají.
Jako by něco drhlo
mezi stropem a podlahou,
někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
Zvlášť to vysoké,
málem až jasné,
chvílemi přerušované
chvění.
To naráží řeč.
Asi spolu o patro níž mluví ženské.
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan
Гэта мова б’е
Я ляжу
на покрыве
зь ледзь чутных
шумоў і трымценьняў.
Ледзь чутных
але няспынных. Усё больш адчувальных,
яны пранікаюць у мяне зьнізу,
ліюцца ў мяне, лёгкія,
і зьлёгку зусім зьлёгку
балючыя.
Быццам бы нешта
паміж столяй і падлогай
завібравала,
недзе там,
дзе іх яшчэ нельга разлучыць адна з адной.
Асабліва гэтае высокае,
ужо амаль выразнае,
зрэдзьчас бязладнае
трымценьне.
Так б’е мова.
Відаць, паверхам ніжэй гавораць кабеты.
Ярамір Тыплт