Vytas Dekšnys, Aigustė Vykantė Bartkutė
lituano
To naráží řeč
Ležím
na podloží
sotva slyšitelných
drnčení a hukotů.
Sotva slyšitelných,
ale vytrvalých. Prosazují se
a odspodu do mě vnikají,
přenášejí se na mě, lehce,
ale velmi velmi lehce
mě
pobolívají.
Jako by něco drhlo
mezi stropem a podlahou,
někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
Zvlášť to vysoké,
málem až jasné,
chvílemi přerušované
chvění.
To naráží řeč.
Asi spolu o patro níž mluví ženské.
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan
Taip pribloškia kalba
Guliu
ant pamato
vos girdimų
bildesių ir šnaresių.
Vos girdimų,
bet nepaliaujamų. Veržiasi
ir iš apačios į mane smelkiasi,
sklando virš manęs ir lengvai,
bet itin itin lengvai
mane
skaudina.
Lyg šiūruotų
tarp lubų ir grindų,
kažkur ten, kur dar negalì atskirti viena nuo kita.
Ypač tas aukštas
beveik aiškus,
kartais nutrūkstantis
virpuliavimas.
Taip pribloškia kalba.
Tikriausiai tuo pat metu aukštu žemiau šnekasi moterys.