To naráží řeč

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
Extraído de: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Produção de áudio: Jan Trojan

Taip pribloškia kalba

Guliu
ant pamato
vos girdimų
bildesių  ir šnaresių.
Vos girdimų,
bet nepaliaujamų. Veržiasi
ir iš apačios į mane smelkiasi,
sklando virš manęs ir lengvai,
bet itin itin lengvai
mane
skaudina.
Lyg šiūruotų
tarp lubų ir grindų,
kažkur ten, kur dar negalì atskirti viena nuo kita.
Ypač tas aukštas
beveik aiškus,
kartais nutrūkstantis
virpuliavimas.
Taip pribloškia kalba.
Tikriausiai tuo pat metu aukštu žemiau šnekasi moterys.

Vertė Aigustė Vykantė Bartkutė ir Vytas Dekšnys