Instinktea

Až se naši psi sdruží do smeček
a rozechvěle s temnou urputností se vydají
zákonům Věčného Úniku
a jen občas se zastaví
pozorně vtáhnou tisíce pachů
vztyčenými slechy zachytí vyjící improvizace větru
vymění si žhnoucí pohledy a rozběhnou se dál
pak už snad bude stát za to si v nepřerušitelném tichu
pojištěných bytů znovu přečíst zažloutlé dopisy
Až se směšně dávné zvyky našich psů rozpustí
v ostražitém kolektivním instinktu
a dálky se slijí v zarývavou stopu
tisíců vytržených osamělců
pak už snad bude stát za to roztrhat staré listy
a v dešti padajících útržků luštit nová oslovení
Až psi dorazí na dohled našich panelových měst
a s nevyzpytatelně chladným klidem si vyčkávavě lehnou
občas divoce štěknouce jen tak do ozvěny
pak už snad bude stát za to
pomalým krokem vyjít na balkóny
a vidět že oni vidí

© Jaromír Typlt
Extraído de: Ztracené peklo
Praha: Český spisovatel, 1994
ISBN: 80-202-0497-0
Produção de áudio: Jan Trojan

Instinctea

Cuando nuestros perros hagan manada
y con una oscura persistencia se rindan
a las leyes de La Gran Escapada
y solo a veces se detengan
a husmear atentamente miles de olores
y con las orejas alerta recojan la improvisación aulladora del viento,
se intercambien miradas ardientes y echen a correr más,
después espero que merezca la pena, en el silencio ininterrumpido
de esos pisos asegurados, releer estas cartas amarillentas.
Cuando las antiguas y ridículas costumbres de nuestros perros se disuelvan
en un instinto vigilante colectivo
y las distancias se mezclen en una profunda pista
de miles de solitarios extasiados,
después espero que merezca la pena rasgar estos viejos papeles
y bajo la lluvia de trozos inventar frases nuevas.
Cuando los perros lleguen cerca de nuestras ciudades de cemento
y con una tranquilidad impenetrable y fría se tumben expectantes
a veces ladrando salvajemente al eco, sin más,
después espero que merezca la pena
salir a los balcones con paso lento
y ver que ellos también ven.

Traducción: Elena Buixaderas