David Vichnar
inglês
Ve znaku
Probudilo mě něco v páteři.
Propnutí
až nadoraz ke zprolámání,
hrozná bolest, musel jsem z toho prorazit ven:
už ani luk
ani kniha
ani kniha
ani luk
už se to nedalo dál snášet.
Zvednul jsem se,
chvíli tak na posteli v polospánku,
dokud se mi nepodařilo rozpoznat,
co je to za znaky
a proč ve mně váznou.
Luk
pozvolna ztrácel zatuhlost,
brzy se ohýbal a napínal docela hladce,
bez lámání.
Kniha
konečně povolila v hřbetu,
přestala se rozpadat
a nechala se rozevřít na kterékoliv stránce.
A bolest se pomalu rozpouštěla,
jak to tak zapadalo do sebe,
za chvíli jsem se mohl položit
a znovu klidně usnout.
Na obratle jsem za celou tu dobu
ani nepomyslel.
Extraído de: Za dlouho
Praha: Argo, 2016
Produção de áudio: Haus für Poesie, 2017
In The Sign
Something in the spine awoke me.
Stretching
At full throttle till the breaking point,
Awful ache, I had to break through:
Neither the bow
Nor the book
Neither the book
Nor the bow
It couldnʼt be brooked any longer.
I heaved,
A while on the bed in half-sleep
Until I managed to recognize therein,
what these signs are
and why they’re stuck inside me.
The bow
gradually lost its rigour,
bending and drawing, smoothly, at last,
without breaking.
The book
finally loosened its binding,
didnʼt fall apart, at last,
holding together openings on all pages.
The ache dissolved, slowly,
As it all fit together,
In a while I could lay myself down,
And fall asleep peacefully.
Throughout, the vertebrae
werenʼt given a single thought.