Pro J. K.

             Pavilon číslo dvacet tři.
             Říjnové slunce na zdi verandy –
             pamětní deska léta.
             – To je jak z Bunina, jak z Feta ...
  
Povědomé ornamenty,
pocit, že už jsem tu byl;
jarní vzduch mě obstoupil
jako zatažené plenty,

prochládal jsem, ranní stromy
zpátky paměť vracely,
k tváři slunce přitisklo mi
železo, kus oceli.

Oči rukou zacloněné,
v prstech šňůrky rubínů,
teplo sluncem položené
jako předmět na hlínu.

Jako by se na má záda
někdo přitisk, slunce skryl –
žíla stéká, modrá, chladná –
suchou rukou vzpomínky.

Okolo dubnového rána
jak kolem lůžka přecházím;
areál, klasicistní brána,
vítr a světlo, nárazy

do bílých zdí a verand
očíslovaných pavilonů,
plechové zvuky přes záclonu
vylétlou z okna, která

je jak směr, jako znamení
někomu jinému, mně ne.
Jak kolem bílé postele
s tělem stočeným k ostění,

se škopkem studené moči,
jantarové a sedlé,
jdu kolem rána, vedle.
Ne já – pár bezrukých očí.

Nepřítomně, zvykle, stroze
ruka sestry lůžko stele,
kovové a proleželé
jako slunce na obloze.

Linoleum s ornamenty.
Jak vzduch v jarních zahradách
svítí čtyři vlažné plenty
kol těla, jež vychládá.


                                1996

© Petr Borkovec 1998
Extraído de: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig. Aus dem Tschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen, 2001
Produção de áudio: CD Otto Sander und Petr Borkovec lesen Petr Borkovec: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig.
Aus dem Teschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen 2001.

For J. K.

    The twenty-third pavilion,
    The wall lit with October sun--
    A bright memorial plaque for summer--
    The same one Fet and Bunin have somewhere.

Slight déjà vu--
some ornaments familiar.
Around me came spring air
like screens pulled to.

Chilled to the bone. The trees
sent memory ranging back.
The sun pressed on my cheek
like iron, a piece of steel.

Hands over eyes, each finger
a braid of rubies.
Heat like a heavy figure
placed upon the earth.

As though someone had pressed
my back and hid the sun--
cold and blue the vein runs
through a memory, its dry hand.

I walk with a weakened gait
about this April morning;
enclosure, classic gate,
wind and light, their blows

against white walls, verandas
of the numbered pavilions,
metallic noise through curtains
billowing out the window--they

are like a sign or way
for someone else, not me.
As though about a bed,
my body all awry,

with chamber-pot of urine,
amber, settled, cold,
I go about the morning.
Not I--two eyes unbodied.

Machine-like, quick, the nurse
makes up the sheets and covers.
The bedstead’s metal glows
like sunlight on the clouds.

Linoleum with ornaments.
Four listless blank screens fold
like spring air in the gardens
about a body growing cold.

translated by Justin Quinn