vorrat

der schnee beginnt in den augen,
wenn der wind das licht
laut aus den pappeln treibt.
du mußt dich entscheiden,
wenn dich dein schatten verläßt,
welche wege du aufstellst
fürs gehen. das zimmer erkaltet
unter geräuschen des schnees.
es klopft an der tür. du öffnest das holz.
es ist die alte geschichte.
jemand erkennt dich
und erzählt dir, was war.
du trocknest die worte und hoffst,
daß sie halten. doch noch ist es
september. du verteilst
deine schatten nach ihren gewichten,
fällst leicht durch die worte,
die leiser werden, verstummen,
wenn du sie aufschlägst
auf seiten des schnees.

© Rimbaud Verlag
Extraído de: das langsame ende des schnees. Gedichte.
Aachen: Rimbaud Verlag, 2005
ISBN: 3-89086-624-7
Produção de áudio: 2004, M.Mechner / literaturWERKstatt berlin

zásoba

sníh se ohlašuje v očích,
když vítr hlasitě žene světlo z topolů.
tvůj stín tě opustí
a musíš se rozhodnout,
kudy se dáš. pokoj vychládá
v sněžném tichu.
zaslechneš klepání na dveře a otevíráš je.
je to starý příběh:
někdo tě pozná
a vypráví ti, co bylo.
sušíš slova na později a doufáš,
že vydrží. ale zatím je
září. třídíš
své stíny podle jejich váhy,
propadáváš slovy,
která tichnou, mlknou,
když je nacházíš
na otevřených stranách
sněhu.

Přeložil Petr Hruška