[Neobjímej mě ...]

Neobjímej mě, nezaposlouchávej
se do slov, řeči, do hlasu.
Dívej se na mě při čaji a kávě.
Jsem tu. Nahoru od pasu.
Kuchyň je bez stěn. Ohrazena plentou,
ze které rozkvétají samorosty.
Pod stolem nehledej – jsem Kentaur.
Nechtěj to pochopit a nezvi hosty.
Stůl končí, začínají židle. Křehce
jdou hodiny. Kamenné lino. Dřez
má prsty utopené v prstenech.
Neobjímej mě, neposlouchej, nech.
Topení kolébá látku. Látka spí.
Slunce za sklem se neplete do věcí.
A oči drží prostor jako slepce.


                        zima 1996–1997

© Petr Borkovec 1998
Extraído de: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig. Aus dem Tschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen, 2001
Produção de áudio: CD Otto Sander und Petr Borkovec lesen Petr Borkovec: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig.
Aus dem Teschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen 2001.

[No me abraces…]

No me abraces, no prestes oídos
a las palabras, las conversaciones, las voces. 
Mírame mientras tomamos el té y el café.
Estoy aquí. De cintura para arriba.
Una cocina sin paredes. Acotada por un biombo
en el que florecen troncos retorcidos.
No busques bajo la mesa – soy un centauro.
No trates de entender ni traigas invitados.
La mesa acaba donde empiezan las sillas.
Las horas pasan frágilmente. El linóleo de piedra.
El fregadero de dedos ensortijados.
No me abraces, no escuches, déjalo.
La calefacción mece la cortina. La cortina duerme.
El sol tras el cristal no se entromete.
Y los ojos sostienen el espacio como a un ciego.

Traducción: Elena Buixaderas