[Co děláme? ...]

Co děláme? Zabýváme se prostorem,
mlčíme, mrtvé necháváme spát.
Řežeme stromy, ohrazujem kompost,
chycené myši vyklápíme z pastí.
Večeři nosíme si do zahrady,
do pokoje si odnášíme chvojí.
Žluté ho navracíme zahradnímu ohni,
sladký kouř se nám válí v šatnících.
Vpodvečer z okna pozorujem zeď,
mluvíme tak, že mrtvé nebudíme.
Mezi nábytkem se spolu milujeme
těly, jež nejsou opak prostoru.


                                28. 9. 1997

© Petr Borkovec 1998
Extraído de: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig. Aus dem Tschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen, 2001
Produção de áudio: CD Otto Sander und Petr Borkovec lesen Petr Borkovec: Feldarbeit. Gedichte. Zweisprachig.
Aus dem Teschechischen von Christa Rothmeier.
Wien: Edition Korrespondenzen 2001.

[¿QUÉ HACEMOS?]

¿QUÉ HACEMOS? JUGAMOS con el espacio,
callamos – dejamos dormir a los muertos.
Talamos árboles, cercamos el compost,
sacamos de las trampas a los ratones muertos.
Llevamos la cena a los jardines,
traemos la hierba a casa.
La devolvemos amarillenta a la hoguera del jardín,
el humo dulzón se mete en nuestros armarios.
Al atardecer desde la ventana miramos hacia el muro,
hablamos suave, para no despertar a los muertos.
Entre el mobiliario hacemos el amor
con cuerpos que no son lo contrario del espacio.

Traducción: Elena Buixaderas