Jonáš Hájek
Spořádaný otec
Spořádaný otec
Natálii
Přibývá krásných let, a tak se život krátí.
Jdeš dlouhou ulicí a z příliš těsných gatí
čouhá ti podolek.
Jdeš dlouhou alejí a nad ní letí ptáci.
Možná jsi chirurgem před první operací,
už máš být v Motole.
Možná jsi pošťákem a neseš na pár adres
šťavnatou obálku, složenku, letmý nákres
podzemní budovy.
Možná jsi prodavač, stojící za pokladnou,
markuješ rybičky a tvoje ruce zlátnou,
nadřízený to ví.
Jakési dno, které ohmatáváš kotvou.
Jakési proutí, v němž mohl by být prostor
anebo dobrá tma.
Buď trochu ironik a trochu pouštěj něhu,
buď hodný na ženu, moc nepij a moc nehul,
alespoň před dětma.