Jakub Řehák
Černé kudy
nudíš se odpoledne mezi lavicemi
na učilišti plném zbytečných povelů
nedáš si říct a uprostřed hodin uhlí šití
a gymnastiky utíkáš do polí
dívat se na továrny
za městem
slunce polyká očazené zídky
vzduch sytí se močovým dechem
nádražní putyky
zbrojovka dýchá
dělníci svačí housky
u kašny ječí klaksony
cigareta nejlépe chutná v máji
ale ty po dlouhé době zas
roluješ punčochy ke kotníkům
leháš si nahá podél tras
rezivějících kolejí
teplo punčoch na studené ztvrdlé zemi
pohyb paží drhnoucí
o nevypranou kůži těla
kolem do klubka
stočené ztroskotané vlaky
klidní spáči
před branami poledne
co je to za zemi a kde se nachází
rozpálená jak nůžky
jak bledé nohy ze sukně
splývající
jen lehce pod zadek
už žádné úmluvy s vyhaslými okny
ze střech činžáků
padá jak plachta
černé kudy
kudy jít
