[Повсюдна присутність у хащах тритонів, драконів]

Повсюдна присутність у хащах тритонів, драконів,
ґрифонів, піфонів і те, як шаліють коти,
обернуті в духів, поява комет і циклонів —
ознаки, що дихає пекло десь поруч. І ти
знаходиш цей отвір, ступаєш у сморід і морок
і йдеш над вогнем. І хитаються ветхі мости,
і хто його знає — чорти і хорти, і хвости.
Хрести себе, знай, ненастанно — сто сорок по сорок
разів. Ця виправа для тебе воєнна,
за поли плаща і за плечі хапає геєнна,
за піхви меча і за лікті, і чуєш: «Плати!»
Гей, ви, там на небі, поглухли?!
 
          Святі з висоти
втручаються рідко в перебіг подій, але вчасно.
Ангели женуть, як воскреслі пілоти — по три,
а то і по п’ять, і по сім, і цвітуть непогасно
мечі в них і крила, й тебе визволяють з діри,
і сад задля тебе розгорнуто вздовж вертикалі:
дерева все вищі, птахове все ближчі й дари
щоразу солодші, вагоміші. Це прапори,
тимпани, тюльпани й так далі, і книги в перкалі,
і кисень, і мед, і так далі. І ти, над земною
поверхнею піднятий все-таки, над площиною,
і вже не вернешся, хоч кров’ю зійди, хоч згори!
Тобі залишається рівно світити згори.

© Juri Andruchowytsch
Extrait de: unveröffentlichtem Manuskript / unpublished
Production audio: 2001 M.Mechner, literaturWERKstatt berlin

[Hemžení v houštinách, slet plazů a hadů, draků]

Hemžení v houštinách, slet plazů a hadů, draků
a gryfů, v nebesích nad zemí cyklony, komety,
nakonec běsnění a řvaní kocourů či jejich přízraků
jsou známkou, že peklo je někde poblíž. A že ty
vzápětí objevíš tu bránu a vstoupíš a ucítíš smrad
a dým, když půjdeš nad ohněm, nad čerty a chvosty
a chrty a bůhvíčím ještě a vstoupíš na zpuchřelé mosty.
Křižuj se zavile, stokrát, to je málo, snad tisíckrát!
Toto je válečná výprava a tak je střižená,
po plášti, ramenou, po meči sápe se gehenna,
za lokty tě chystá a slyšíš, jak volá: „Zaplatíš!“
Hej, vy tam na nebi, jste hluší?
                                                Svatí z výsostí
se do děje zapojí zřídka, ale v pravou chvíli.
Andělé spěchají a letí jako zmrtvýchvstalí piloti,
po třech a po pěti, dokonce po sedmi, a září na míli,
meče jim jiskří a křídla svítí, když tě do rukou chytí.
Překrásná zahrada pro tebe připravená je tu,
a stromy v ní vyšší a ptáci v ní bližší a dary
ti sládnou, těžknou před očima. A taky prapory,
tympány, fontány, vše je tu, i knihy v sametu,
a kyslík a med a tak dále a nad krajinou
se vznášíš a vidíš, že není než rovinou,
a že se nevrátíš, i kdybys měl pojít jak pes.
Zbývá ti oddaně svítit z nebes.

přeložila Marie Iljašenko
Souvislosti 4/2015