Bettina Kaibach
allemand
Golden sultana
Milá A.,
když píšeš, jak se vylil Dunaj,
prostě se v jednu chvíli překlopil přes okraj,
přetekl jako voda z hrnce a ryby zdivočelé tou volností
si začaly hledat místa mezi vývěsními štíty,
je to jako bych to viděla.
Když píšeš, že to bylo horší než v roce 1501,
taky hned musím myslet na toho pekaře,
který se nechal převézt na druhou stranu,
aby zachránil před vodou svou nevěrnou ženu a čtyři děti,
a potom na vlasy jeho nejmladší dcery,
ne barvy lnu, ale rozinek, unášené
někam směrem k Budě a Pešti a Pule
až do ústí Dunaje, tam někde musí ležet Solncev Brjag.
Ty sama víš nejlíp, že naše plány nejsou nic než námitky
a topografie je věc zcela soukromá, když dokážeš
být v Budě i Pešti, být v Praze i Pasově naráz,
pak Pasov nemůže nebýt jednou Benátkami, nemůže věru.
Taky myslím na ty sultánky, ale Dunaj nemohl jinak,
Dunaj nemohl jinak, Dunaj nemohl jinak, zlato.
Extrait de: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Production audio: Marie Iljašenko
Golden sultana
Meine liebe A.,
wenn Du schreibst, wie die Donau über die Ufer trat,
wie sie mit einem Mal einfach über den Rand stürzte,
überlief wie Wasser im Topf und wie die Fische, toll geworden von dieser
Freiheit,
sich Plätze zu suchen begannen zwischen den Aushängeschildern,
dann ist das, als hätte ich es selbst gesehen.
Wenn Du schreibst, es sei schlimmer gewesen als im Jahr 1501,
muss ich auch an jenen Bäcker denken,
der sich ans andere Ufer übersetzen ließ,
um seine untreue Frau und die vier Kinder vor dem Wasser zu retten,
und an das Haar seiner jüngsten Tochter,
von einer Farbe, nicht wie Flachs, sondern wie Rosinen, fortgetragen
irgendwohin Richtung Buda und Pest und Pula,
bis zur Donaumündung, irgendwo dort muss Solncev Brjag liegen.
Du weißt selbst am besten, dass unsere Pläne nichts als Einwände sind
und dass Topographie eine ganz private Sache ist, wenn du es schaffst,
zugleich in Buda und Pest zu sein, in Passau und Prag zugleich,
dann muss Passau einfach Venedig sein, es muss wahrhaftig so sein.
Auch an die Sultaninen denk ich, doch die Donau konnte nicht anders,
die Donau, die Donau, sie konnte nicht anders, sie konnte nicht anders,
mein Goldstück.