Alexandra Büchler
tchèque
OTUZ YAŞ
hep soruyorum
bir insanın kaç hayat hikayesi vardır
ve yalan onları hangisidir
unutup yıllarca sıcak kalan duyguları
nasıldır bir şehri yeniden düşünmek
denizin kızarmasını
işkencede kaybolanları
kazıklı yolları
başka ve aynı olan kimliğimizi
şehir yıkılrken üstümüze
tüm cadedleri ve sokaklarıyla
yutarken alışkınlıklar insanı
ve değişirken sokak adları
kim güvenir büyüye
su falına, vadeli mevduata
tabii ki yalnız kendime inanıyorum
inançların en değişmez olanına
jestler ve bakışlarla oluşan dile
on emrin sonuncusuna
kamuya ilişkin ehliyetim yok
kollarım arkadan bağlı
uydurma aşklar ve mutlu evlilikler
bana yakışır
hayatın sakin sularında beklerken
müdür çocukları nasıl sınıf geçer
budur benim merakım
burnumu karıştırmak
ve doktorculuk oynamak
yanılmadınız, çoktandır yalnızım
mayıs 1989
Třicátník
stále se ptám
kolik má člověk životních příběhů
a který z nich je padělek
jaké by to bylo znovu myslet na město
zapomenout pocity, v nichž jsme se za léta uvelebili,
na moře, jež se zbarvilo do ruda
na ty, kteří po mučení zmizeli
na silnice postavené na kůlech
naší totožnosti, jež je odlišná a stejná
zatímco se na nás město bortí
se všemi svými bulváry a ulicemi
zatímco zvyky pohlcují lidi
a ulicím mění se jména
kdo by uvěřil v kouzla
nebo věštění osudu z vody či sedlin času
jistě tomu sám věřím
je to ta nejstálejší víra
jazyk složený z gest a pohledů
poslední z desatera přikázání
nemám žádnou licenci, pokud jde o společnost
paže mám svázané za zády
falešné lásky a šťastná manželství
mi sednou
zatímco čekám v tišinách života
v duchu se zabývám otázkou
jak děti manažerů proplouvají zkouškami
dloubu se v nose
hraju si na doktora
uhodli jste, už strašně dlouho se cítím osamělý