Leszek Engelking 
Translator

on Lyrikline: 8 poems translated

from: tchèque, slovaque to: polonais

Original

Translation

Víčka

tchèque | Jaromír Typlt

                         (a když se Bódhidharma přistihl,
                         že se mu samovolně sklížila)

Druhé. Zírám jak se řítí k zemi
odráží
a tříští, ještě nevěřím
ještě chvíli se mi zdá, že by se to snad dalo vrátit
už druhé víčko během pěti dnů

to propuklo
už v druhé čajové konvici otvor   který
nemám čím uzavřít            který
na mě míří                který

A na podlaze střepy

Vzkaz se musí psát zřetelným písmem
Popřípadě i obtáhnout

Netvářím se že nerozumím

Dějsecoděj čínské nebo japonské
natvrdo
že stěží by mohlo být přesvědčivější
A i kdyby tu nebyl chybný pohyb
Děj sám

Tvářím se že rozumím
Přišel jsem k tomu jak k vodovodu
Vytrhané stránky
Zítřejší schůzka, na kterou nebyl důvod myslet
Jenom jsem sáhl a spolehl se
že u zeleného čaje jako tolikrát
přesmykem druhého        ještě i třetího zalití
Rozumím že se tvářím?

Už se to usadilo, voda je horká
a jestli neudržitelnost, pak tedy nezachytitelná
Uplyne několik příštích hodin
Myslím, že se setmí, že nezůstane světlo
Večer se asi dá očekávat

Cinkání svinutých lístků
jemné pocinkávání
Křápnutí keramiky, už druhého víčka

Teprve na patře mi to splyne

Vyladění. Děj se
co čaj

© Jaromír Typlt
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
Audio production: Haus für Poesie, 2017

Wieczka

polonais

          (i kiedy Boddhidharma złapał się na tym,
           że powieki mu się samowolnie skleiły)

Drugie. Patrzę, jak spada na ziemię
odbija się
i tłucze, jeszcze nie wierzę
jeszcze przez chwilę zdaje mi się, że może da się to cofnąć
już drugie wieczko w ciągu pięciu dni
  
ale trzasnęło
już w drugim czajniku otwór który
nie da się zamknąć         który
celuje we mnie        który
  
A na podłodze skorupy
  
Wiadomość trzeba pisać wyraźnym pismem
Ewentualnie wziąć w ramkę
 
Nie udaję, że nie rozumiem
  
Stańsiecomasięstać chińskie albo japońskie
powiedziane tak twardo
że już nie mogłoby być bardziej przekonujące
Nawet gdyby nie fałszywy ruch
Stanie się samo 
  
Udaję, że rozumiem
Doszedłem do tego jak do wodociągu
Wyrwane strony
Jutrzejsze spotkanie, o którym nie było powodu myśleć
Tylko dotknąłem i uwierzyłem
że zielona herbata  jak już tyle razy
przy drugim     a nawet trzecim zalaniu
Rozumiem, że udaję?
  
Już się uspokoiło, woda jest gorąca
a jeśli nierównowaga, to niedostrzegalna
Upłynie kilka następnych godzin
Myślę, że się ściemni, że nie będzie światła
Należy się chyba spodziewać wieczoru 
  
Brząkanie zwiniętych listków
delikatne pobrzękiwanie
Chrzęst ceramiki, już drugiego wieczka
  
Dopiero na podniebieniu to się spłynie
  
Nastawianie. Stań się czaj
po wieki wiek

Przekład: Leszek Engelking

Instinktea

tchèque | Jaromír Typlt

Až se naši psi sdruží do smeček
a rozechvěle s temnou urputností se vydají
zákonům Věčného Úniku
a jen občas se zastaví
pozorně vtáhnou tisíce pachů
vztyčenými slechy zachytí vyjící improvizace větru
vymění si žhnoucí pohledy a rozběhnou se dál
pak už snad bude stát za to si v nepřerušitelném tichu
pojištěných bytů znovu přečíst zažloutlé dopisy
Až se směšně dávné zvyky našich psů rozpustí
v ostražitém kolektivním instinktu
a dálky se slijí v zarývavou stopu
tisíců vytržených osamělců
pak už snad bude stát za to roztrhat staré listy
a v dešti padajících útržků luštit nová oslovení
Až psi dorazí na dohled našich panelových měst
a s nevyzpytatelně chladným klidem si vyčkávavě lehnou
občas divoce štěknouce jen tak do ozvěny
pak už snad bude stát za to
pomalým krokem vyjít na balkóny
a vidět že oni vidí

© Jaromír Typlt
from: Ztracené peklo
Praha: Český spisovatel, 1994
ISBN: 80-202-0497-0
Audio production: Jan Trojan

Instynktea

polonais

Kiedy nasze psy złączą się w sfory
i rozedrgane poddadzą się z mroczną zaciekłością
prawom Wiecznej Ucieczki
to tylko czasem się zatrzymają
uważnie wchłoną w siebie tysiące zapachów
nastawionymi uszami pochwycą skowyczące improwizacje wiatru
wymienią rozpalone spojrzenia i pomkną dalej
wtedy już może warto będzie w niezmąconej ciszy
ubezpieczonych mieszkań znowu przeczytać pożółkłe listy
Kiedy komicznie stare zwyczaje naszych psów
rozpuszczą się w czujnym instynkcie zbiorowym
a dale stopią się w głęboki ślad
tysięcy ekstatycznych samotników
wtedy już może warto będzie podrzeć stare listy
i w deszczu padających strzępów rozszyfrowywać nowe zwroty grzecznościowe
Kiedy psy znajdą się w zasięgu wzroku naszych miast-blokowisk
i z niepojęcie lodowatym spokojem legną wyczekująco
czasem dziko szczeknąwszy ot tak sobie dla echa
wtedy już może będzie warto
powolnym krokiem wyjść na balkony
i widzieć że one widzą

Przełożył Leszek Engelking

Ani se nehni

tchèque | Jaromír Typlt

V té knize, kterou jsi nenapsal,
byl jeden, co pořád opakoval
„vytraťte se zadním vchodem“.

Myslel sis na vyhynutí.
Přece jen je v tobě kus dobrého!

Ale viděl jsi večer, jak jiskry proletovaly roštím?
Jako střely mezi větvemi?
Hotové toky,
průlety různými patry jako mezi tunely
nebo přejezdy dálnic. V průduších hranice
zářivé čáry
zjevovaly děravost, volnost celé stavby.
Rozvětvení ohně unikající ven
rozvětvením dřeva.
Kresba ohně proškrtávající
kresbu dřeva.
Jako krev žilami se to hnalo.

V noci jsi pak viděl přicházet
nohy a břicho osvětlené baterkou.

A jinde
jako když se potopí jenom kus lodi.
Odkrývání průhledů, kde zrak vždycky předtím
narazil na zdi.
Otevřený prostor, překážky mizí,
dočasně tu proudí vzduch.
Z pater visí
tisíce potrhaných kabelů, rour, krycích plátů.
Takové
bílé roztrhané tělo.
Pozoruješ holuby, jak usedají na ta prorvaná betonová patra
jako na útes,
příroda okamžitě obydluje nové tvary, hned je poznává,
i když jsou čerstvé, včera nebo dnes ráno vytvořené silou
trhacích strojů.

Ploutev z tebe vyrvaná:
Je čas povolit tu ryby.

A jinde
totéž v menším. Zdi
rozlomené v půli,
zahlédneš tapety a místa, kam postavit stůl.
Vítr vane nedostavěným domem, který je samé patro
a holé schodiště.
Vystoupíš hned za rohem, aby ses tam vrátil.
Bude tam potrhaný plot,
provalené pletivo a vyvrácený sloupek.
Když vlezeš dovnitř a v chodbě někoho potkáš,
zarazíš se. Dokud nezjistíš,
že i on se zarazil.
Ani jeden z vás
tam nemá co dělat.

Projdete kolem sebe jako dva neprůhlední.
Při odchodu ovšem průhledně
vyšlapeš všechny stopy pozpátku

jako by už nemělo být

žádné
ven
ani vyvanutí.

 

© Jaromír Typlt
from: Nejlepší české básně 2013
Brno: Host, 2013
ISBN: 978-80-7294-973-1
Audio production: Jan Trojan

Nie ruszaj się

polonais

W tej książce, której nie napisałeś,
był taki jeden, co ciągle powtarzał:
„tam są schody kuchenne, spadajcie”.

Myślałeś o złamaniu karku.
Jest jednak w tobie sporo dobrego!

Ale widziałeś wieczorem iskry przelatujące przez krzaki?
Jak pociski między gałęziami?
Istne strumienie,
przeloty przez różne kondygnacje jak między tunelami
albo estakadami. W wywietrznikach płonące stosy
świecące krechy
objawiały dziury i luki, zwiewność całej budowli.
Rozgałęzienia ognia uciekające na zewnątrz
przez rozgałęzienia drewna.
Rysunek ognia zamazuje
kontury rysunku drewna.
Pędziło to jak krew w żyłach.

Potem w nocy widziałeś, jak przychodzą
nogi i brzuch oświetlone latarką. 
  
A gdzie indziej
jest jak wtedy, gdy zatonie tylko część okrętu.
Odsłonięcie widoku tam, gdzie wzrok zawsze
natrafiał na ściany.
Otwarta przestrzeń, znikają przeszkody,
chwilowo mamy tu ruchy powietrza.
Z kondygnacji zwisają
tysiące poszarpanych przewodów, rur, blach pokrycia.
Takie
białe, porozrywane ciało.
Obserwujesz gołębie, co siadają na przełamanych betonowych kondygnacjach
jak na sterczących skałach,
przyroda natychmiast zasiedla nowe krajobrazy, zaraz je rozpoznaje,
chociaż są świeże, wczoraj lub dzisiaj ukształtowane siłą
maszyn burzących.

Wyrwana z ciebie płetwa:
czas zezwolić na obecność ryb.

A gdzie indziej
to samo, tylko w mniejszej skali. Mury
przełamane w połowie,
dostrzeżesz tapety i miejsce, gdzie stał stół.
Wiatr wieje przez niedokończony dom, same kondygnacje
i nagie schody.
Wysiądziesz zaraz za rogiem, żeby tam wrócić.
Będzie tam szczerbaty płot,
rozerwana siatka i przewrócona kolumienka.
Kiedy wejdziesz do środka i w korytarzu kogoś spotkasz,
staniesz jak wryty. W końcu przekonasz się,
że i on się zatrzymał.
Nic tam po was,
po obydwu.
Przejdziecie obok siebie jak dwaj nieprzejrzyści.
Jednak wychodząc, zostawisz wyraźne ślady
odwrócone

jakby nie miało już być

nic
na zewnątrz
ani możliwości wywiania.

Przełożył Leszek Engelking

Zaživa

tchèque | Jaromír Typlt

Píšu o tom
a nechci na to myslet

Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám

„To se ti stalo ještě

            zaživa?“

            Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
             vzadu po louce
             a z trávy mě sledovala černobílá kočka
             Byl to můj konec
             Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
             a že se jí
             jak tam sedí
             nedokážu vyhnout

             Viděl jsem se jak natruc měním směr
             a mířím jinam
             jenom kvůli ní
             ale stejně průhledně marně
             zase jinam zase nazpátek

             Buď nepřímo k ní
             Nebo rovnou

             Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla

Uzel
zase jedno z těch slov

Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat

A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
            Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout

Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat

            zaživa

            Dokud to přede mnou neuteče
            Jako tenkrát

© Jaromír Typlt
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Audio production: Jan Trojan

Żywcem

polonais

Piszę o tym,
a nie chcę o tym myśleć.

Nie mam pojęcia
dlaczego zawsze skupiam się na jednym słowie
jakimś takim słowie
które w końcu da mi w kość

„To ci zrobili

            żywcem?”

            Tego popołudnia trochę się od tego zataczałem
            z tyłu na łące
            a z trawy obserwowała mnie czarno-biała kotka
            To był mój koniec
            Nagle zrozumiałem że wszystko do niej prowadzi
            i że jej
            tak tam siedzącej
            nie zdołam wyminąć

            Widziałem samego siebie jak specjalnie zmieniam kurs
            i kieruję się gdzie indziej
            tylko ze względu na nią
            ale i tak wyraźnie na marne
            znowu gdzie indziej znowu z powrotem

             Albo pośrednio do niej
             Albo prosto

              Węzeł się zaciskał póki przede mną nie uciekła

Węzeł
znowu jedno z tych słów

Ledwo do jakiegoś takiego się wezmę
już na jego miejscu zaczyna czatować coś
z czym w ogóle nie powinienem zaczynać

A potem nie pomoże już nic ani skreślenie ani ucieczka
za innym słowem
          Żadne nie jest inne
I wszystkie umieją sobie o tym wzajem przypomnieć

Nie czuję już wiersza tylko zimny uścisk
taki że nikt z nas żywych
chyba nie chciałby naprawdę wiedzieć
a tym bardziej przeżyć
tego co może między innymi znaczyć

          żywcem

          Dopóki to przede mną nie ucieknie
          Jak wtedy

przełożył Leszek Engelking

To naráží řeč

tchèque | Jaromír Typlt

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
from: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Audio production: Jan Trojan

To uderza mowa

polonais

Leżę
na podłożu
ledwo słyszalnych
brzęczeń i stuków.
Ledwo słyszalnych,
ale uporczywych. Przebijają się
i wnikają we mnie od spodu,
przechodzą na mnie, lekko,
ale to bardzo lekko
mnie
pobolewają.
Jakby coś o coś tarło
między sufitem a podłogą,
gdzieś, gdzie nie da się ich jeszcze odróżnić.
Zwłaszcza ta wysoka,
nieomal jasna,
chwilami przerywana
wibracja.
To uderza mowa.
Chyba o piętro niżej rozmawiają kobitki. 

Przełożył: Leszek Engelking

andante

slovaque | Karol Chmel

a
v káve: budúcnosť: rozpadajúca sa
kocka cukru

infernus: pamäť moja, mojich vidín
zrkadlo

usmievaš sa, mitschuldig, ale pomáha to
len tým, ktorí potrebujú
vysvetlivky; priprav sa na najhoršie,
pôjde o corpus hermeticum, prst
reklamuje triesku, nevidomý temnotu,
lis ignoruje hrozno,
no metaforika pracuje...

© Karol Chmel
from: Spray, modrá mentalita
Bratislava
Audio production: Ars Poetica

andante

polonais

i
w kawie: przyszłość: rozpuszczająca się
kostka cukru
inferno: pamięci moja, widzeń mych
zwierciadło...

uśmiechasz się, mitschuldig, ale pomaga to
tylko tym którzy potrzebują
not objaśniających; przygotuj się na najgorsze,
będzie chodziło o corpus hermeticum, palec
reklamuje drzazgę, ślepiec ciemność:
lis ignoruje winogrona,
ale metaforyka pracuje...

Przełożył Leszek Engelking

nehaiku z konca mája

slovaque | Karol Chmel

púpava od evy
(sedemnásť preč)
počkám kým dozreje
do vetra

© Karol Chmel
from: Spray, modrá mentalita
Bratislava
Audio production: Ars Poetica

Haiku z końca maja

polonais

dmuchawiec od ewy
ponad siedemnaście
zaczekam aż dojrzeje
do wiatru

Przełożył Leszek Engelking

nehaiku jesenné (veľké svetlé)

slovaque | Karol Chmel

pivo od aleny
(tridsaťštyri)
počkám kým klesne
pena

© Karol Chmel
from: Spray, modrá mentalita
Bratislava
Audio production: Ars Poetica

Haiku jesienne - bliższe rzeczywistości

polonais

piwo od aleny
trzydzieści cztery
zaczekam aż opadnie
piana
nie muszę dmuchać

Przełożył Leszek Engelking