Iryna Zabiyaka  (Ірина Забіяка)
Translator

on Lyrikline: 2 poems translated

from: tchèque to: ukrainien

Original

Translation

Birdwatching.pl

tchèque | Marie Iljašenko

Nemám rád Gdyni. Uměřený modernismus,
zfašizovaný cudný Bauhaus, absence eklektismu,
nekonečné přímky. Tel Aviv půlnoci.
Mosty, na které jsme lezli v mládí, teď boří.
Ovšem Gdyně je plná umělých stěn.

Žiju v Gdaňsku.
O jantarové sezóně jezdím do Sobieszewa
pozorovat ptáky.

Nemám rád Gdyni. Byla z ní má první žena,
která mě nechala. Jednou při snídani řekla:
życie z tobą jest pułapką,
dopila svou bílou kávu a šla –
dej jí pánbůh štěstí.

Měl jsem si nalít ještě šálek a počkat,
jako se čekává na písečné kulíky nebo jantar
na kose v Sobieszewu.

© Marie Iljašenko
from: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Audio production: Marie Iljašenko

Birdwatching.pl

ukrainien

Я не люблю Гдиню. Помірний модернізм,
сфашизований невинний Баугауз, відсутність еклектизму,  
безкінечні прямі. Тель Авів півночі.
Мости, на які ми залазили в юності, тепер зносять.
Та Гдиня сповнена штучних стін. 

Я живу в Гданську.
В бурштиновий сезон їжджу в Собєшево
дивитися на птахів. 

Я не люблю Гдиню. Звідти була моя перша дружина,
яка мене покинула. Одного разу за сніданком сказала:
życie z tobą jest pułapką,
допила каву з молоком і пішла –
дай їй Боже щастя.

Я мав би налити собі ще чашку і почекати,
як чекають на морського пісочника чи на бурштин
на косі в Собєшево.

переклала Ірина Забіяка

Muškáty

tchèque | Marie Iljašenko

A přece si říkám, v dětství byl jiný.
Miloval vitráží zlatavé žilky, dotýkal se jich prstem,
obýval festony, matka ho nejraději strojila do blankytu.
Niebieski kolor, říkávala, když mu oblékala modrou pelerínku,
na ní zahradní kvítka: hvozdík, mák, ostropestřec
a zvířata dosud nevídaná v zahradě překrásné.

Mluvil polsky a zřídka rusky, ale nemísil jazyky
a nehandloval: opusť, odevzdej a pak ti daruju pokoj.
Protože věděl: největší požehnání není v pokoji, nýbrž v neklidu,
neklid, a ne guldeny vedl lodě na dalekých cestách!
A pokoj, to jsou muškáty, muškáty bez konce.
Měl vůbec jiné zvyky: rád cestoval, nejvíc na oslátku,

pil syrské červené víno, četl kdejakou avantgardu
a každé ráno přecházel dolinu Cedron pěšky.
Bylo to dávno, v časech praotců, proroků, oslátek.
Jsou dávno pryč. A přece si říkám –
v dětství byl Bůh úplně jiný.

© Marie Iljašenko
from: Osip míří na jih
Brno: Host, 2015
Audio production: Marie Iljašenko

Мускати

ukrainien

І все ж кажу собі, в дитинстві він був інший.
Любив вітражів золотаві жилки, торкався до них пальцем,
жив у фестонах, мати найбільше любила одягати його у блакить.
Niebieski kołor, говорила, надягаючи йому синю пелеринку,
на якій садова квітка: гвоздика, мак, розторопша,
і звірі небачені у садку прекрасному. 

Він говорив польською, іноді російською, але мов не плутав
і не змінював: покинь, віддай і тоді тобі подарую спокій.
Бо знав: найбільша благодать не у спокої, а у тривозі,
тривога, а не гульдени вела кораблі в далеку путь!
А спокій, це мускати, мускати безкінечні.
Мав зовсім інші звички: любив подорожувати, особливо на
   віслюкові,

пив сирійське червоне вино, читав якийсь авангард,
і щоранку переходив Кедронську долину пішки.  
Було це давно, за часів праотців, пророків, віслюків.
Їх давно вже немає. Та все ж кажу собі –
в дитинстві Бог був зовсім інший.

переклала Ірина Забіяка