Jaromír Typlt
Vztlak
Vztlak
Ale to jen napodobuješ vodu,
když si tě nabírá.
A tak si hladiny mezi sebou porovnají
svoji nadmořskou výšku
a ty se jim tam někde zaleskneš
jako kaluž, která neoplácí
stejnou mincí.
Dokonce ani za déšť už se neschováš,
déšť, který ustrnul v sopečném popelu,
čerstvě prvohorní
do chvíle, než ho někdo odkryl a očistil,
odřízl perlivě posetou
tenkou vrstvu,
přenesl ti ji na dosah a zasadil za sklo.
Pro takovou chvíli
by ses celým tělem rozčeřil.
Ale ani tak bys nebyl víc než
voda, která stoupá vzhůru,
aby se rozhlédla po okolních vodách,
ale cestou si jen tak zkouší
plnit, lámat, svírat,
srážet vlny pěstí.
Zůstaň si ve svém skupenství
mírného zákalu na dně.
Když se tam dost skrčíš,
můžeš se ještě stát
ponorným vařičem.