Pavel Kolmačka
VOCATUS ATQUE NON VOCATUS DEUS ADERIT
VOCATUS ATQUE NON VOCATUS DEUS ADERIT
Toto není dýmka.
Toto je okamžik.
Toto je mír mezi válkami.
Toto je šíje
mezi mořem před námi a za námi
(vzadu pohyblivé hory,
vpředu větrné poryvy).
*
Toto jsou tělesné pochody:
uvnitř plynou nasládlé proudy,
drobné organismy v roztocích soli,
vně svit a povětří, rorýsi, žluny, rehci.
Toto je ostrov osvětlený slovy:
jako v noci cestou do zahrady,
balón ozářeného je malý, vně plyne
život a smrt housenek, škvorů, tiplic.
*
Toto jsme my:
spatřivší jitřní záři,
naslouchající větrné řeči.
Zahlédnuti tmou řeky,
pozorováni slunečnicí.
*
Toto se nedá zvrátit:
Vítr, ať chytán či poháněn, vane.
Porod, ať chtěn či nechtěn, začne.
Jablko, viděno nebo neviděno, spadne.
*
Toto je útěcha,
jíž konejšíme děti:
I my jsme to zažili,
brečeli s rozbitými koleny,
s třískami pod nehty.
I my jsme klackem ubili zmiji u cesty.
I my jsme vzali čepici slabomyslnému chlapci
a hodili ji do řeky.
*
I my, když jsme osaměli,
stáli jsme zdrceni
s otevřenými ústy.
My také jsme ztratili skleněnky,
zapomněli své tajné poslání.
*
Toto jsou věci, jež nám dodávají síly:
Ryjeme záhony, sázíme brokolici.
Chystáme stůl, zveme na večeři.
Zvedneme oči k Večernici,
z nedozírné dálky nehybně se řítí
děrami očí do nedozírné dálky,
nomádsky drží se své dráhy.
*
Toto na zpečetění říkáme synovi,
vážnému vlasatému muži:
Na misku připrav chleby.
Toto dceři, maličké tanečnici:
Ke každému talíři dej lžíci.
*
Odnikud přišly,
u dveří mňoukají kočky.
Toto je dobrodružství.