Petr Borkovec
[Poštolka nasedá na vršek borovice ...]
[Poštolka nasedá na vršek borovice ...]
Poštolka nasedá na vršek borovice,
spona se zaklapne – pár minut po západu.
O strunu zbržděnému pádu
podobá se to, rance, zběžné skice.
Po létu plátno z lehátek jsme stáhli,
síť zatočili kolem javoru
a po schodišti vyšli nahoru
do patra, k oknu, před kterým jsme stáli.
Jemný svět okna: slepecká běl rámů, sled změn, série
odrazů, prach a fragment zahrady.
Naskicovaní, načrtnutí, studie
k jaké epopeji, k jakému panoramatu?
Klid, na sklech měnící se nálady,
oči – o prostor opřené jak o vatu.
léto 1996