Jouni Inkala

Erst viertausend Jahre nach ihrem Freund
sprang die Frau von der Galerie im zweiten
Stock des Kaufhauses. Als ihr Körper
in der Parfumabteilung auf dem Fußboden aufschlug
wie ein Sandsack, hielten die Verkäuferinnen für
einen Moment still, wie eine Nachrichtenagentur
bei Anblick der ersten Luftgefechtsaufnahme im Krieg.
Dann sagte jemand, was für eine Verrückte, und nach
der Ankunft von Polizei und Krankenwagen wurde die Frau
zugedeckt wie ein Rosenbeet im Herbst und schnell
fortgeschafft. Die wenigen Blutflecken wischte man weg.
(Was für eine Verrückte.) Die Farbe des Putzwassers erinnerte
an halbtrockenen griechischen Wein. Einen mit anhaltendem,
elastischem und leicht eichenartigem Aroma.
Anschließend vergaß der Trubel von Kaufen und Verkaufen
die Frau. Ein, zwei Tage lag sie im Leichenraum des Krankenhauses.
Niemand fragte nach ihr. Würdevoll lag
sie in ihrem Sack, auf dem Rücken,
wie die großen Herrscher.
Alles, was sie sich vom Leben erhofft hatte,
sah man noch, einige Momente, widerstrebend auf dem
                                                                Gesicht.

Teprve čtyři tisíce let po svém druhovi
skočila žena z terasy třetího
patra obchodního domu. Když její
tělo s žuchnutím dopadlo na podlahu oddělení parfumérie
jako boxovací pytel, zastavily se prodavačky
na chvíli, jako zpravodajské oddělení, když za války uvidí
první fotografii letecké bitvy. Pak
někdo řekl, co je to za blázna, a když přijela policie,
sanitka, přikryli ženu jako
růžový keř na podzim a rychle ji odnesli
pryč. Několik krvavých skvrn vytřeli. (Co to bylo
za blázna.) Barva vody v kbelíku připomínala řecké
polosuché víno Takové, které má
dlouhotrvající, pružnou a trochu dubovou chuť.
Pak na ni hluk kupování a prodávání
zapomněl. V nemocniční márnici
ležela den, dva. Nikdo ji
nepřišel hledat. Ležela v pytli
důstojně, na zádech, po způsobu velkých panovnic.
Všechno, co si od života přála,
jí bylo ještě vidět, některé okamžiky, neochotně,
                                                             na obličeji.

Až štyritisíc rokov po svojom priateľovi
zoskočila žena z terasy druhého
poschodia obchodného domu. Keď jej
telo žuchlo na dlážku oddelenia parfumérie
ako boxerské vrece, predavači sa na chvíľu
zastavili, ako spravodajská agentúra pri pohľade na
prvý vojnový záber vzdušného boja. Potom
ktosi povedal, čo je to za blázna, a po príchode
polície, záchranky ženu pozakrývali
ako ružový záhon na jeseň, a rýchlo
odviezli preč. Zopár krvavých škvŕn umyli. (Čo je to
za blázna.) Farba vody, ktorou to umyli pripomínala grécke
polosuché víno. Také, ktorého chuť
sa uchová, je svieža s trochu dubovým nádychom.
Potom virvar nákupov a predaja
zabudol na ženu. V márnici nemocnice
ležala deň, dva. Nikto sa na ňu
neprišiel spýtať. Ležala vo svojom vreci
dôstojne, na chrbte, ako veľkí vladári.
Všetko, čo si od života želala,
bolo ešte vidieť, pár okamihov,s nevôľou na tvári.

Först fyra årtusenden efter sin vän
hoppade kvinnan ner från tredje plan
i varuhusets galleria. När hennes kropp
slog ner i parfymavdelningens golv
som en slagpåse, frös expediterna till
ett ögonblick, som en nyhetsbyrå när krigets
första luftstridsbild kommer in. Därefter
sa någon, en knäppskalle, och när polis
och ambulans anlänt täcktes hon över
likt en rosenrabatt om hösten, och fördes
hastigt bort. Några blodfläckar avlägsnades.
(En knäppskalle.) Skurvattnet liknade till
färgen ett halvtorrt grekiskt vin. Sådant
med lång eftersmak och viss fatkaraktär.
Därefter glömde larmet av kommers
bort henne. På sjukhusets bårhus
låg hon en dag eller två. Ingen
frågade efter henne. Hon låg i säcken
värdigt, på rygg, som stora härskare.
Allt som hon hade önskat sig av livet
speglades ännu, en stund, motvilligt
                                                    i hennes ansikte.

Soltanto quattromila anni dopo il suo compagno
la donna si buttò giù dal balcone del terzo piano
dei grandi magazzini. Quando il suo
corpo tonfò sul pavimento del reparto profumi
come un sacco da boxe, le commesse si fermarono
per un attimo, come l'agenzia stampa in guerra alla vista
della fotografia del primo combattimento aereo. Poi
qualcuno disse, qualche pazzo, e dopo l'arrivo
della polizia, dell'ambulanza la donna fu coperta
come si copre il letto di rose in autunno, e fu portata via
celermente. Alcune macchie di sangue vennero pulite. (Qualche
pazzo.) Il colore della lavatura ricordava quello di un vino
greco demi-sec. Quello con un sapore
persistente, non aggressivo con una punta di quercia.
Poi la confusione degli acquisti e delle vendite
fece dimenticare la donna. Nella camera mortuaria dell'ospedale
rimase un giorno, due. Non venne nessuno
a chiedere di lei. Giaceva nel sacco
con dignità, supina, come i grandi sovrani.
Tutto quello che aveva desiderato dalla vita
si scorgeva ancora per qualche attimo, con riluttanza
sul suo viso.

Only four thousand years after her friend,
she jumped down from the third floor balcony
in a department store. When her body
thudded on the floor of the perfume section
like a bunching bag, the sales assistants stopped
for a minute, like a news agency does when seeing
the war´s first aerial battle photo. And then
someone said, some sort of lunatic, and after the police,
the ambulance had arrived, she was covered up
like a rose bed in the autumn, and quickly taken
away. A few blood stains were cleaned up. (Some sort
of lunatic.) The washing water had the tinge of
Greek demi sec wine. One with a lingering,
supple and slightly oaken taste.
And then the hustle of buying and selling
forgot about her. She was lying in hospital morgue
for a day, or two. No one came to inquire
about her. She lay in her bag
with dignity, on her back, like great monarchs.
Everything she had desired from life
was still visible, reluctantly, on her face,
                                              for a few more moments.