Martin Mutschler
Translator
on Lyrikline: 3 poems translated
from: checo to: alemán
Original
Translation
Víčka
checo | Jaromír Typlt
(a když se Bódhidharma přistihl,
že se mu samovolně sklížila)
Druhé. Zírám jak se řítí k zemi
odráží
a tříští, ještě nevěřím
ještě chvíli se mi zdá, že by se to snad dalo vrátit
už druhé víčko během pěti dnů
to propuklo
už v druhé čajové konvici otvor který
nemám čím uzavřít který
na mě míří který
A na podlaze střepy
Vzkaz se musí psát zřetelným písmem
Popřípadě i obtáhnout
Netvářím se že nerozumím
Dějsecoděj čínské nebo japonské
natvrdo
že stěží by mohlo být přesvědčivější
A i kdyby tu nebyl chybný pohyb
Děj sám
Tvářím se že rozumím
Přišel jsem k tomu jak k vodovodu
Vytrhané stránky
Zítřejší schůzka, na kterou nebyl důvod myslet
Jenom jsem sáhl a spolehl se
že u zeleného čaje jako tolikrát
přesmykem druhého ještě i třetího zalití
Rozumím že se tvářím?
Už se to usadilo, voda je horká
a jestli neudržitelnost, pak tedy nezachytitelná
Uplyne několik příštích hodin
Myslím, že se setmí, že nezůstane světlo
Večer se asi dá očekávat
Cinkání svinutých lístků
jemné pocinkávání
Křápnutí keramiky, už druhého víčka
Teprve na patře mi to splyne
Vyladění. Děj se
co čaj
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
Audio production: Haus für Poesie, 2017
Die Deckel
alemán
(und als Bodhidharma entdeckte,
dass sich die Lider ihm von selbst verklebten)
Der zweite. Ich starre wie er stürzt
abprallt
und splittert, noch glaub ich es nicht
eine Weile noch scheint mir, es sei rückgängig zu machen
schon der zweite Deckel in fünf Tagen
es ist ausgebrochen
schon in der zweiten Teekanne ein Loch das
ich mit nichts schließen kann das
nach mir zielt das
Und am Boden die Scherben
Die Botschaft muss geschrieben werden mit deutlicher Schrift
vielleicht auch nachgezeichnet
Ich tue nicht so als verstünde ich nicht
Kommewaswolle chinesisch oder japanisch
hart so
dass es schwerlich könnte überzeugender sein
Und selbst wenn es die fehlerhafte Bewegung nicht gäbe
es komme selbst
Ich tue so als verstünde ich
ich hab es erreicht wie eine Wasserleitung
Ausgerissene Seiten
Die morgige Verabredung, kein Grund daran zu denken
Ich habe nur gegriffen, mich verlassen
dass beim grünen Tee wie schon so oft
mit der Verlagerung des zweiten noch des dritten Aufgusses
Verstehe ich dass ich nur so tue?
Schon hat es sich gelegt, das Wasser ist heiß
und wo nicht Unhaltbarkeit, da also ungreifbar
Es verfließen ein paar der kommenden Stunden
Ich denke, es dunkelt, es bleibt kein Licht
Den Abend kann man wohl erwarten
Das Klimpern eingerollter Blättchen
zartes Anklingen
das Knacken von Keramik, des zweiten Deckels schon
Erst am Gaumen verfließt es mir
Ein Stimmen. Komme
was Tee
Ani se nehni
checo | Jaromír Typlt
V té knize, kterou jsi nenapsal,
byl jeden, co pořád opakoval
„vytraťte se zadním vchodem“.
Myslel sis na vyhynutí.
Přece jen je v tobě kus dobrého!
Ale viděl jsi večer, jak jiskry proletovaly roštím?
Jako střely mezi větvemi?
Hotové toky,
průlety různými patry jako mezi tunely
nebo přejezdy dálnic. V průduších hranice
zářivé čáry
zjevovaly děravost, volnost celé stavby.
Rozvětvení ohně unikající ven
rozvětvením dřeva.
Kresba ohně proškrtávající
kresbu dřeva.
Jako krev žilami se to hnalo.
V noci jsi pak viděl přicházet
nohy a břicho osvětlené baterkou.
A jinde
jako když se potopí jenom kus lodi.
Odkrývání průhledů, kde zrak vždycky předtím
narazil na zdi.
Otevřený prostor, překážky mizí,
dočasně tu proudí vzduch.
Z pater visí
tisíce potrhaných kabelů, rour, krycích plátů.
Takové
bílé roztrhané tělo.
Pozoruješ holuby, jak usedají na ta prorvaná betonová patra
jako na útes,
příroda okamžitě obydluje nové tvary, hned je poznává,
i když jsou čerstvé, včera nebo dnes ráno vytvořené silou
trhacích strojů.
Ploutev z tebe vyrvaná:
Je čas povolit tu ryby.
A jinde
totéž v menším. Zdi
rozlomené v půli,
zahlédneš tapety a místa, kam postavit stůl.
Vítr vane nedostavěným domem, který je samé patro
a holé schodiště.
Vystoupíš hned za rohem, aby ses tam vrátil.
Bude tam potrhaný plot,
provalené pletivo a vyvrácený sloupek.
Když vlezeš dovnitř a v chodbě někoho potkáš,
zarazíš se. Dokud nezjistíš,
že i on se zarazil.
Ani jeden z vás
tam nemá co dělat.
Projdete kolem sebe jako dva neprůhlední.
Při odchodu ovšem průhledně
vyšlapeš všechny stopy pozpátku
jako by už nemělo být
žádné
ven
ani vyvanutí.
from: Nejlepší české básně 2013
Brno: Host, 2013
ISBN: 978-80-7294-973-1
Audio production: Jan Trojan
Rühr dich nicht
alemán
In jener Schrift, die du aufgabst,
gab's einen, der ständig wiederholte
„macht euch fort durch den Hinterausgang“.
Du dachtest bei dir an Ausrottung.
Es ist doch etwas Gutes in dir!
Aber sahst du am Abend, wie die Funken das Reisig durchflogen?
Wie Geschosse unter den Zweigen?
Völlige Ströme,
Durchflug durch einige Stockwerke wie zwischen Tunneln
oder Autobahndurchfahrten. In den Luftlöchern des Scheiterhaufens
die Hexerei der Strahlen,
eröffnend, wie löchrig, wie lose der ganze Bau.
Die Verästelung des Feuers, die hinausfloh
durch die Verästelung des Holzes.
Die Zeichnung des Feuers, die durchkreuzte
die Zeichnung des Holzes.
Wie Blut, das durch Adern jagt.
In der Nacht dann sahst du sie kommen
Bauch und Beine im Licht der Taschenlampe.
Und anderswo
wie wenn man nur ein Stück versenkt vom Boot.
Das Freilegen von Durchblicken, wo das Auge vorher
noch auf Wand gestoßen war.
Offener Raum, die Barrieren verschwinden,
vorerst strömt hier die Luft.
Aus den Stockwerken hängen
tausende aufgerissene Kabel, Rohre, Deckplatten.
Solch
weißer zerrissener Körper.
Du sahst die Tauben auf zerklüfteten Geschossen landen
wie auf einer Klippe,
die Natur bevölkert augenblicklich neue Formen, gleich sie erkennend,
auch wenn sie frisch sind, gestern oder heut Morgen gebildet
durch die Kraft von Abrissmaschinen.
Eine Flosse dir ausgerissen:
Zeit hier Fische zu erlauben.
Und anderswo
dasselbe in klein. Wände
entzweigebrochen,
du erblickst Tapeten und Plätze, wo ein Tisch stand.
Der Wind weht durch das unfertige Haus, der ein einziges Stockwerk ist
und ein bloßes Treppenhaus.
Gleich um die Ecke steigst du wieder aus, um zurückzugehen.
Dort ein umgerissener Zaun,
ein umgestürzter Pfosten, durchbrochener Draht.
Wenn du hineinschlüpfst und im Flur auf jemanden stößt,
stutzt du. Bis du bemerkst,
dass auch er stutzt.
Keiner von euch beiden
hat dort was verloren.
Ihr geht aneinander vorbei wie zwei Undurchsichtige.
Im Weggehen freilich trittst du durchsichtig
alle Spuren rücklings aus
als sollte es keines mehr geben
kein
Hinaus
und kein Verwehen.
Zaživa
checo | Jaromír Typlt
Píšu o tom
a nechci na to myslet
Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám
„To se ti stalo ještě
zaživa?“
Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
vzadu po louce
a z trávy mě sledovala černobílá kočka
Byl to můj konec
Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
a že se jí
jak tam sedí
nedokážu vyhnout
Viděl jsem se jak natruc měním směr
a mířím jinam
jenom kvůli ní
ale stejně průhledně marně
zase jinam zase nazpátek
Buď nepřímo k ní
Nebo rovnou
Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla
Uzel
zase jedno z těch slov
Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat
A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout
Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat
zaživa
Dokud to přede mnou neuteče
Jako tenkrát
from: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Audio production: Jan Trojan
Lebend
alemán
Ich schreibe davon
und will nicht daran denken
Keine Ahnung hab ich
warum ich mich immer an ein Wort klammere
irgend so ein Wort
an dem ich zuletzt zerschelle
„Erlebtest du das noch
lebend?“
An jenem Nachmittag bin ich darin
ein wenig herumgetaumelt
hinten über die Wiese
und aus dem Gras verfolgte mich die schwarzweiße Katze
Das war mein Ende
Auf einmal sah ich dass zu ihr hin alles führt
und dass ich ihr
wie sie dort sitzt
nicht entkomme
Ich sah mich wie zum Trotz die Richtung ändern
woandershin
nur ihretwegen
und dabei klar vergebens
wieder woandershin wieder zurück
Entweder indirekt zu ihr
oder schnurstracks
Der Knoten zog sich zusammen
solange sie nicht vor mir floh
Knoten
wieder eines dieser Wörter
Kaum lasse ich mich auf eines ein
beginnt schon etwas an seinem Platz zu lauern
mit dem ich gar nicht erst hätte anfangen dürfen
Und dann hilft weder Strich noch Flucht
hin zu einem andern Wort
Keines ist anders
Und alle sind gut darin die anderen zu erinnern
Ich fühle das Gedicht nicht mehr nur noch den kalten Druck
dass keiner von uns Lebenden
wohl wirklich wissen will
geschweige denn durchleben
was das noch heißen kann
lebend
Solange es nicht vor mir flieht
Wie damals