Elena Buixaderas
español
To naráží řeč
Ležím
na podloží
sotva slyšitelných
drnčení a hukotů.
Sotva slyšitelných,
ale vytrvalých. Prosazují se
a odspodu do mě vnikají,
přenášejí se na mě, lehce,
ale velmi velmi lehce
mě
pobolívají.
Jako by něco drhlo
mezi stropem a podlahou,
někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
Zvlášť to vysoké,
málem až jasné,
chvílemi přerušované
chvění.
To naráží řeč.
Asi spolu o patro níž mluví ženské.
De: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Producción de Audio: Jan Trojan
Es el habla que tropieza
Estoy tendido
en un estrato
de repiqueteos y tamborileos
apenas audibles.
Apenas audibles,
pero persistentes. Se hacen notar
y desde abajo penetran en mí,
llegan hasta mí, y ligeramente,
pero que muy muy ligeramente
me
van doliendo.
Como si algo retumbara
entre el techo y el suelo,
en alguna parte, donde aún ambos son indistinguibles.
En especial ese
murmullo
agudo, casi hasta afilado
y a ratos intermitente.
Es el habla que tropieza.
Seguramente charlan abajo unas mujeres.