To naráží řeč

Ležím
 na podloží
 sotva slyšitelných
 drnčení a hukotů.
 Sotva slyšitelných,
 ale vytrvalých. Prosazují se
 a odspodu do mě vnikají,
 přenášejí se na mě, lehce,
 ale velmi velmi lehce
 mě
 pobolívají.
 Jako by něco drhlo
 mezi stropem a podlahou,
 někde tam, kde se od sebe ještě nedají rozeznat.
 Zvlášť to vysoké,
 málem až jasné,
 chvílemi přerušované
 chvění.
 To naráží řeč.
 Asi spolu o patro níž mluví ženské.
   

© Jaromír Typlt
De: Nejlepší české básně 2009
Brno: Host, 2009
ISBN: 978-80-7294-335-7
Producción de Audio: Jan Trojan

Es el habla que tropieza

Estoy tendido
en un estrato
de repiqueteos y tamborileos
apenas audibles.
Apenas audibles,
pero persistentes. Se hacen notar
y desde abajo penetran en mí,
llegan hasta mí, y ligeramente,
pero que muy muy ligeramente
me
van doliendo.
Como si algo retumbara
entre el techo y el suelo,
en alguna parte, donde aún ambos son indistinguibles.
En especial ese
murmullo
agudo, casi hasta afilado
y a ratos intermitente.
Es el habla que tropieza.
Seguramente charlan abajo unas mujeres.

Traducción: Elena Buixaderas