Antonio Parente
italiano
Zaživa
Píšu o tom
a nechci na to myslet
Nemám potuchy
proč se vždycky upnu na jedno slovo
nějaké takové slovo
na kterém nakonec ztroskotám
„To se ti stalo ještě
zaživa?“
Toho odpoledne jsem se v tom trochu potácel
vzadu po louce
a z trávy mě sledovala černobílá kočka
Byl to můj konec
Najednou jsem viděl že k ní všechno vede
a že se jí
jak tam sedí
nedokážu vyhnout
Viděl jsem se jak natruc měním směr
a mířím jinam
jenom kvůli ní
ale stejně průhledně marně
zase jinam zase nazpátek
Buď nepřímo k ní
Nebo rovnou
Uzel se stahoval dokud přede mnou neutekla
Uzel
zase jedno z těch slov
Sotva se za nějakým takovým pustím
už na jeho místě začne číhat něco
s čím jsem si vůbec nikdy neměl začínat
A pak už nepomůže ani škrt ani útěk
za jiným slovem
Žádné není jiné
A všechna si to navzájem umějí připomenout
Necítím už báseň ale jen studený stisk
že nikdo z nás živých
by asi nechtěl doopravdy vědět
natož prožít
co může taky znamenat
zaživa
Dokud to přede mnou neuteče
Jako tenkrát
De: Stisk
Praha: Torst, 2007
ISBN: 978-80-7215-324-4
Producción de Audio: Jan Trojan
In vita
Ne scrivo
e non voglio pensarci
Non ho idea
del perché mi fisso sempre su una sola parola
su qualche parola così
sulla quale alla fine mi areno
“Ti è successo quando eri ancora
in vita?”
Quel pomeriggio mi aggiravo titubante
all'indietro sul prato
e dall'erba mi seguiva lo sguardo di una gatta bianca e nera
Fu la mia fine
All'improvviso vidi che tutto conduceva a lei
e che io
visto che era ferma lì
non avrei potuta evitarla
Mi vidi mentre come per dispetto cambiavo direzione
dirigendomi altrove
soltanto per causa sua
ma altrettanto chiaramente invano
di nuovo altrove di nuovo indietro
O verso di lei indirettamente
O direttamente
Il nodo si stringeva finché non scappò via davanti a me
Il nodo
ancora una volta una di quelle parole
Non appena cerco di seguirne una
subito al suo posto è in agguato qualcosa
con la quale non avrei mai dovuto brigare
E poi non aiuta più né il cassare né la fuga
verso un'altra parola
Nessuna è diversa
E tutte sono capaci di ricordarselo a vicenda
Non sento più la poesia ma solo una gelida stretta
che nessuno di noi vivi
non vorrebbe forse davvero sapere
né tantomeno viverla
cosa può significare
in vita
Finché non fugge davanti a me
Come allora