Evening Walk

You give the appearance of listening
To my thoughts, O trees,
Bent over the road I am walking
On a late-summer evening
When every one of you is a steep staircase
The night is slowly descending.

The high leaves like my mother’s lips
Forever trembling, unable to decide,
For there’s a bit of wind,
And it’s like hearing voices,
Or a mouth full of muffled laughter,
A huge dark mouth we can all fit in
Suddenly covered by a hand.

Everything quiet. Light
Of some other evening strolling ahead,
Long-ago evening of silk dresses,
Bare feet, hair unpinned and falling.
Happy heart, what heavy steps you take
As you follow after them in the shadows.

The sky at the road’s end cloudless and blue.
The night birds like children
Who won’t come to dinner.
Lost children in the darkening woods.

© Charles Simic
De: New and Selected Poems 1962-2012
New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2013

Večerní procházka

Tváříte se, jako byste naslouchaly
mým myšlenkám, ó stromy,
skloněné přes cestu, po níž jdu
pozdně letním večerem,
kdy každý z vás je strmým schodištěm,
po kterém zvolna sestupuje noc.

Listí ve výšce, jako matčiny rty
věčně roztřesené a nerozhodné,
neboť fouká vánek
a zní to tak, jako znějí hlasy,
nebo ústa, potlačující smích,
velká tmavá ústa, co nás všechny pojmou,
náhle přikrytá rukou.

Všude klid. Zář
jiného večera probleskuje přede mnou,
dávného večera hedvábných šatů,
bosých nohou, narychlo rozpuštěných vlasů.
Blažené srdce, jak těžkým krokem
je následuješ do stínů.

Obloha na konci cesty, bezoblačná, modrá.
Noční ptáci, jako děti,
které nejdou k večeři.
Ztracené děti za šera v lese.

přeložila Yveta Shanfeldová
Souvislosti 2/2017