Víčka

                         (a když se Bódhidharma přistihl,
                         že se mu samovolně sklížila)

Druhé. Zírám jak se řítí k zemi
odráží
a tříští, ještě nevěřím
ještě chvíli se mi zdá, že by se to snad dalo vrátit
už druhé víčko během pěti dnů

to propuklo
už v druhé čajové konvici otvor   který
nemám čím uzavřít            který
na mě míří                který

A na podlaze střepy

Vzkaz se musí psát zřetelným písmem
Popřípadě i obtáhnout

Netvářím se že nerozumím

Dějsecoděj čínské nebo japonské
natvrdo
že stěží by mohlo být přesvědčivější
A i kdyby tu nebyl chybný pohyb
Děj sám

Tvářím se že rozumím
Přišel jsem k tomu jak k vodovodu
Vytrhané stránky
Zítřejší schůzka, na kterou nebyl důvod myslet
Jenom jsem sáhl a spolehl se
že u zeleného čaje jako tolikrát
přesmykem druhého        ještě i třetího zalití
Rozumím že se tvářím?

Už se to usadilo, voda je horká
a jestli neudržitelnost, pak tedy nezachytitelná
Uplyne několik příštích hodin
Myslím, že se setmí, že nezůstane světlo
Večer se asi dá očekávat

Cinkání svinutých lístků
jemné pocinkávání
Křápnutí keramiky, už druhého víčka

Teprve na patře mi to splyne

Vyladění. Děj se
co čaj

© Jaromír Typlt
De: Stisk
Praha: Torst, 2007
Producción de Audio: Haus für Poesie, 2017

Die Deckel

               (und als Bodhidharma entdeckte,
               dass sich die Lider ihm von selbst verklebten)

Der zweite. Ich starre wie er stürzt
abprallt
und splittert, noch glaub ich es nicht
eine Weile noch scheint mir, es sei rückgängig zu machen
schon der zweite Deckel in fünf Tagen
  
es ist ausgebrochen
schon in der zweiten Teekanne ein Loch  das
ich mit nichts schließen kann             das
nach mir zielt                                 das
  
Und am Boden die Scherben
  
Die Botschaft muss geschrieben werden mit deutlicher Schrift
vielleicht auch nachgezeichnet
  
Ich tue nicht so als verstünde ich nicht
  
Kommewaswolle chinesisch oder japanisch
hart so
dass es schwerlich könnte überzeugender sein
Und selbst wenn es die fehlerhafte Bewegung nicht gäbe
es komme selbst
  
Ich tue so als verstünde ich
ich hab es erreicht wie eine Wasserleitung
Ausgerissene Seiten
Die morgige Verabredung, kein Grund daran zu denken
Ich habe nur gegriffen, mich verlassen
dass beim grünen Tee wie schon so oft
mit der Verlagerung des zweiten               noch des dritten Aufgusses
Verstehe ich dass ich nur so tue?
  
Schon hat es sich gelegt, das Wasser ist heiß
und wo nicht Unhaltbarkeit, da also ungreifbar
Es verfließen ein paar der kommenden Stunden
Ich denke, es dunkelt, es bleibt kein Licht
Den Abend kann man wohl erwarten
  
Das Klimpern eingerollter Blättchen
zartes Anklingen
das Knacken von Keramik, des zweiten Deckels schon
  
Erst am Gaumen verfließt es mir
  
Ein Stimmen. Komme
was Tee

Aus dem Tschechischen übersetzt von Martin Mutschler