David Vichnar
inglés
Tmavě
Jsem loď
a plaché ty,
když tě vítr žene
kolem prvních pevnin.
Zlehka si vplouváš
do příprav na ztroskotání,
když já se plazím do ztracena
s přímořskými státy.
Odrazily nás od sebe
tenkrát v noci
dvoje vody s jedinou hladinou
nebo dvě hladiny
na jediné vodě?
Od protějších břehů se nese křik,
jaký dokáže šířit jen tma
včas přivolaná. Než se vrátíš,
svoje stáří už neurčím.
Prokřehlý chladem balvanů
budu s nimi vyhasínat statisíce let.
Ale voda, ta tu chladne
teprve od západu slunce.
De: Za dlouho
Praha: Argo, 2016
Producción de Audio: Haus für Poesie, 2017
Darkly
I’m a ship
you as ailing
as when the wind drives you
round the first mainlands.
You sail in lightly
into shipwreck preparations,
as I creep taperingly
with seaside states.
They pushed us off each other
then in the night
two waters with one water-level
or two water-levels
on one water?
From the opposite shores comes a crying,
the sort only darkness can spread
when summoned in time. Before you return
I won’t be able to determine my age.
Numb with the coldness of boulders
I’ll smoulder with them for hundreds of thousands of years.
But the water’s been cooling down here
only since the sunset.