Petr Stehlik
checo
U polutami predgrađa
Slušao sam u polutami predgrađa
priče tužne i žestoke,
natopljene grčevitim gestama i alkoholom.
Dok bi duhanski dim
proždirao lica prisutnih,
one bi me bacale s tržnice na ulicu,
s planine u pećinu,
obećavale topli ležaj i užitak,
vrijeđale, oduzimale dah.
Kako izaći iz susjedova ormara?
Tko je izgubio nevinost poslije bureka?
Kako zaraditi sto tisuća nečega?
Gdje je Božo?
Život za generala!?
Slušao sam, kažem, u polutami predgrađa
priče tužne i žestoke,
natopljene grčevitim gestama i alkoholom.
Nakon godina, riječi klošara
i riječi policajca, ljubavni prizori
i prizori nasilja nastanili su se
u večernjoj ruži
koja me hrani,
kojoj ne mogu pobjeći.
Kako izaći iz susjedova ormara?
Tko je izgubio nevinost poslije bureka?
Kako zaraditi sto tisuća nečega?
Gdje je Božo?
Život za generala!?
Zapravo, sada posjedujem samo jednu priču
koja me potpuno obuzela.
Ne mogu više otkinuti laticu, zaboraviti lice čovjeka
koji drži govore pred izlozima gostionica.
Svake noći ruža mi ponavlja:
Ovaj svijet je paukova mreža
u koju se zapleteš
čim se prestaneš plašiti pauka.
Iako postoji prije tebe,
uvjeren si da je upravo ti počinješ plesti.
Da. U polutami predgrađa
dugo sam slušao priče tužne i žestoke,
natopljene alkoholom i grčevitim gestama.
Sada su one moj vidik i moja granica.
I zavičaj koji, kao osobnu kartu,
nosim u središte grada.
Ako me tamo netko upita tko sam,
bez oklijevanja ću mu ispičati
kako izaći iz susjedova ormara
tko je izgubio nevinost poslije bureka
kako zaraditi sto tisuća nečega
gdje je Božo...
Producción de Audio: Tomislav Krevzelj, Udruga radio mreza 2011
V přítmí předměstí
Slýchával jsem v přítmí předměstí
příběhy smutné a kruté,
nasáklé křečovitými gesty a alkoholem.
Zatímco by dým z cigaret
pohlcoval tváře přítomných,
házely mě z tržnice na ulici,
z hor do jeskyně,
slibovaly teplé lůžko a slast,
urážely, braly dech.
Jak se dostat ze sousedovy skříně?
Kdo přišel o poctivost, když snědl burek?
Jak vydělat sto tisíc čehosi?
Kde je Božo?
Život za generála!?
Slýchával jsem, říkám, v přítmí předměstí
příběhy smutné a kruté,
nasáklé křečovitými gesty a alkoholem.
Po letech, slova bezdomovce
a slova policajta, milostné scény
a scény násilí se zabydlely
ve večerní růži,
která mě sytí,
před níž nemůžu utéct.
Jak se dostat ze sousedovy skříně?
Kdo přišel o poctivost, když snědl burek?
Jak vydělat sto tisíc čehosi?
Kde je Bóžo?
Život za generála!?
Dnes opravdu vlastním pouze jediný příběh,
který mě úplně pohltil.
Už nemůžu utrhnout okvětní lístek, zapomenout na tvář člověka,
který řeční před okny hospod.
Růže mi každou noc opakuje:
Tento svět je pavučina,
do níž se chytíš,
jakmile se přestaneš bát pavouka.
Přestože existuje dřív než ty,
jsi přesvědčen, že právě ty ji
začínáš tkát.
Ano. V přítmí předměstí
jsem dlouho slýchával příběhy smutné a kruté,
nasáklé alkoholem a křečovitými gesty.
Ony jsou ted' mým obzorem i mým omezením.
A domovem, který jako občanský průkaz,
nosím do středu města.
A když se mě tam někdo zeptá, kdo jsem,
bez váhání mu povím,
jak se dostat ze sousedovy skříně
kdo přišel o poctivost,
když snědl burek jak vydělat sto tisíc čehosi
kde je Božo...