Adam Borzič
[Vesmír je dnes jen toto jediné místo…]
[Vesmír je dnes jen toto jediné místo…]
Martinovi & Sanovi
Vesmír je dnes jen toto jediné místo,
protože vesmír je vždycky dnes jen toto jedno jediné místo,
jedna obří kapka slasti rozléhající se touto dubnovou nocí,
jedno místo jedné kapky slasti: Čteš řádky starého básníka,
a sleduješ, jak obratný kentaur mladému obrovi stříhá vlasy,
vesmír je dnes právě toto místo, a mohly by ho vyplnit vlny,
barevné jak hrozny, a staleté duby, z nichž vytéká míza,
a mohla by se v něm uhnízdit stará opilá žena, obkročit vejce
světla (který pták je asi zrodil?) sáhnout si pod tlustou
vlněnou sukni, nahmatat lasturu, vytáhnout ji, rozevřít její pysky
a pak číst v útrobách,
protože vesmír je toto jedno místo, toto jediné místo,
proto není bitev, salonních, ani černobíle krvavých,
nejsou tu kati, ani otroci, nejsou tu posluhovači,
ani chytráci, kterým slina na mysl jed dne hbitě stáčí,
je tu jen živé ticho v kapce,
vesmír v ubohé kapse
básníka.