Jakub Řehák
Subcomandante Marcos
Subcomandante Marcos
Vyšel jsem před dům.
Ticho ve městě.
V obchodě jsem koupil modrý sýr,
prodavač se jmenoval Haddád,
říkal mi, že letos se ještěrky
vracejí zpět do horkých zemí.
V hlavě mu Íránci začali vyrábět plutonium.
Rukou jsem přejel po obrubníku,
postavil láhev na zídku
a převaloval v puse chuť,
co mění praskající zvuk
na bílé substance na jazyku.
Útržky pórovité hmoty se vznášely
nad kaluží v Petrohradské ulici,
poslední ulici ve vesmíru.
Viděl jsem holku zamávat červeným šátkem,
gesto bylo tak osvobozující,
rovnoběžky ulic ale zůstávaly šedé a lepkavé.
V bytě jsem jedl sýr,
díval se z okna, četl noviny.
Subcomandante Marcos prý žije v Praze
dobrých dvacet let,
levicová mládež ho ukrývá po bytech,
které jsou spolu tajně propojeny.
Vzduch se vlnil, den zrnil informací
a vůní bezpečnostní prověrky.
Z okna jsem viděl boule běžkyň,
predátory, ženoucí se za nimi.
Vesmír krvácel z koutku rtu
a kapka dopadala na chodník.
Po schodech stoupaly armády,
nosiči nábytku a další
sluncem prosvícené kostry.