Pavel Kolmačka
[Koncem léta, když nepřestala sucha]
[Koncem léta, když nepřestala sucha]
Koncem léta, když nepřestala sucha,
jsme měli málo vody.
Otevřeli jsme starou studnu.
Byla zvláštně plná
dechu smrti, kusů trámů, listí
v ní leželo na hladině.
Nabírali jsme je z přítmí
vědrem na konopném laně,
zlehka nás přitom prochvívala
zima.
A pak jsem bosý slézal po žebříku
posbírat to, co zbylo.
Mé nohy se najednou
opřely o hlubinu.
S hlavou zakloněnou
hleděl jsem na bílou
oblohu jak na světelný kruh
a viděl víc: kořeny pampelišky,
pavouka, slimáky a hlínu
mezi skružemi.
Podobně jako nyní,
když slézám do mlčení.
Podobně jako teď, když vkleče
dívám se na zeď pokoje
a celý dům je vlečen
tichem
do boje.