Odjezd z ostrova

Jednou za tisíc let někdo miluje opravdově,
polibek s vystrčeným jazykem, jehož špička se chvěje,

zápěstí se pootočí v hrobě a rozpadne se na všech osm kostí,
ráno tvrdne a poohlíží se po oběti.

Odcházíš volnou nohou z obýváku rozsvíceného fosforem Sýrie.
Bylo to tu noc, kdy se do tebe složil útes.

Tam se vrší kosti, které posbíraly vápno ze schránek vyhynulých mlžů
od Města palem po ar-Rakku,

odcházíš z ložnice s Winstonem Churchillem,
z koupelny s vory a nafukovacími čluny,
z nichž signalizují vesty,

jedeš za jiným básníkem, nepříčetným filosofem,
přivinout ho na hruď,

na ulici se svíjí mokrý hadr,
a nebýt motoru, slyšel bys ho sténat.

Ach, všechna tíže světa smotaná do jediného hadru.

© Milan Děžinský
From: Obcházení ostrova
Host, 2017
Audio production: Haus für Poesie / 2018