El Libro, tras la duna IV

Me seguía un perrillo
hambriento y fiel. Yo era
fiel también a sus pasos, y no sabría decir,
ahora, quién seguía
a quién. Y exploraba con mi hermana,
o con algún amigo, y muchas veces solo,
los pasajes del fuego sediento, el verano
en las bellas laderas, o los felices charcos
del otoño insular. En lo más alto
de los árboles hice un mirador
sobre la casa y sobre los caminos
que hasta ella llevaban, la camisa
manchada por el níspero de julio
y con tierra en las manos, descalzo   
sobre la tierra húmeda y rojiza.

¿Podré decir, así, que el cielo
como manto allá arriba protegía
con su extendida claridad mis pasos?
Amada tierra de esplendor, cavé
desde entonces en ti, y en ti me acogerás.

© Andrés Sánchez Robayna
From: El libro, tras la duna
Valencia: Editorial Pre-Textos, 2002
Audio production: 2002, M. Mechner, literaturWERKstatt berlin

Kniha, za dunou IV

Šel za mnou pejsek,
hladový a věrný. Byl jsem
také věrný jeho krokům a neumím říct,
nyní, kdo šel vlastně
za kým. A s přítelem či sestrou,
a často i sám jsem zkoumal
van žíznivého ohně, léto
na krásných svazích či šťastné louže
podzimu na ostrově. Na vrcholku
stromů jsem postavil vyhlídku
na dům a na cesty,
jež k němu vedly, s košilí
červenou od mišpulí
a s rukama od hlíny, bosý
na vlhké a narudlé prsti.

Mohu tedy říct, že nebe
nahoře jako plášť střežilo
prostřenou září mé kroky?
Milovaná zemi jasu, ryl jsem tě
od té doby a v sobě mě přijmeš.

Přeložil Petr Zavadil
v: Andrés Sánchez Robayna: V těle světa. Fra, Praha 2007.